Co do škol přináší nové kurikulum? Jazyky, mediaci i radost z učení

Co podle vás přináší revize RVP ZV vyučujícím dalších cizích jazyků?

Především potvrzení, že Česko bere vážně podporu plurilingvismu – tedy vícejazyčnosti. Další cizí jazyk by podle mě neměl být výsadou osmiletých gymnázií, ale běžnou součástí základního vzdělávání, aby se nezvyšoval tlak na odchody žáků na víceletá gymnázia.

Nové kurikulum je dostupné online na jednom místě. Učitel tu kromě RVP najde i stále se rozšiřující metodickou podporu a konkrétní návrhy výukových aktivit ke každému očekávanému výsledku učení (OVU). Těch je pro další cizí jazyky nově pouze devět a jsou přehledně členěny podle jazykových činností: recepce, produkce, interakce a mediace.

Základní školy nově mohou nabízet tři jazyky – zvukomalebnou francouzštinu, důležitou němčinu a překrásnou španělštinu. Každému z jazyků jsem zvolila přídavné jméno schválně, protože věřím, že dítě by si další cizí jazyk mělo vybírat srdcem – každý nový jazyk totiž rozšiřuje žákům perspektivu a propojuje jejich porozumění světu. A je nejlepší, když si tu perspektivu zvolí podle svých vlastních preferencí. Jedině tak, nenuceně a laskavě, dává výuka dalšího cizího jazyka na základní škole smysl. 

Učením se dalšího cizího jazyka se zlepšuje i angličtina, respekt k jiným kulturám a otevřenost k jejich rozmanitosti – což je v dnešní době naprosto zásadní kompetence.

Co považujete v oblasti dalšího cizího jazyka za nejdůležitější změnu, kterou by vyučující měli opravdu znát?

Rozhodně zavedení jazykové činnosti mediace. Ta vede žáky k autentickému zprostředkování významu mezi dvěma jazyky nebo v rámci cílového jazyka. Žák se učí poradit si v reálných situacích – shrnout hlavní myšlenky, vybrat podstatné informace, přihlédnout ke znalostem a potřebám adresáta i ke kulturním rozdílům.

Mnozí učitelé mediaci už intuitivně dělají, ale revize jim dává konkrétní oporu – příklady aktivit, strategie učitele i představu, kam žáky směřovat. Cílem je mimo jiné posílit odvahu „nebát se mluvit“ a ukázat, že chyby jsou přirozenou součástí učení.

Jak explicitní napojení očekávaných výsledků učení na klíčové kompetence mění výuku v praxi?

Dosud se ve výuce často kladl důraz hlavně na množství slovíček a gramatických jevů. To cílí na nejnižší úrovně Bloomovy taxonomie a snadno může brát dětem i učitelům radost z učení. Nové kurikulum nabízí podrobně popsané strategie učitele a projevy žáka u jednotlivých klíčových kompetencí – a tím pomáhá hledat rovnováhu mezi znalostmi, dovednostmi, postoji a hodnotami.

Moje maminka, která byla skvělou prvostupňovou učitelkou, mi po mé promoci darovala kromě krásného prstýnku i svou fotografii za katedrou – na druhé straně bylo rukou napsáno: „Člověk je předurčen k učení, pokud je v něm kousek života“. Já myslím, že pokud ředitelé škol a učitelé pochopí nové kurikulum správně, tak by šlo ten citát obohatit o slovo „s radostí“ – člověk by měl být s radostí předurčen k učení do posledního dechu. Takový přístup lehce splní každý učitel, který si udělá čas a projde si strategie učitele, které jsou součásti popisu každé kompetence.  

Mnoho učitelů zjistí, že velkou část už dávno dělají – jen to teď mají lépe pojmenované. A zároveň to podporuje posun od „mnoho, rychle a povrchně“ k „méně, pomaleji a kvalitně“. Důraz se přesouvá k hlubšímu porozumění a k praktickému využití toho, co se žáci naučí.

Které klíčové kompetence se podle vás ve výuce dalších cizích jazyků rozvíjejí nejpřirozeněji?

Nejpřirozenější jsou kompetence komunikační a kulturní – jazykáři s nimi pracují téměř v každé hodině. Často se přirozeně rozvíjí i kompetence k učení (když žákům vědomě ukazujeme, jak se učit efektivněji) a kompetence k řešení problémů (např. při práci s informacemi, mediálními zprávami či zdroji na internetu).

Díky digitálním nástrojům se zároveň velmi snadno podporuje digitální kompetence – například přes tvorbu pozvánek, krátkých videí, jednoduchých podcastů, online portfolií nebo sdílených nástěnek. Tyto aktivity žáky motivují, přibližují jazyk jejich světu a zároveň rozvíjejí více kompetencí najednou.

Jaké autentické materiály se vám pro další cizí jazyk nejvíce osvědčily?

Ráda využívám projektovou výuku – žáci připravují prezentace o vybrané zemi, svátku či tradici a sami vyhledávají informace. Osvědčil se mi také kulturní deník v padletovém portfoliu, kam si na konci hodiny zapisují, co nového se o cílové kultuře dozvěděli.

Používám videa youtuberů, jednoduché podcasty pro úroveň A1, komiksy, úryvky filmů či krátké texty, které žáci dokážou zvládnout. Důležité je, aby materiál souvisel se světem žáků a byl pro ně „o něčem“. Právě tehdy se přirozeně propojí jazykové dovednosti s rozvojem například kulturní kompetence.

Máte tip, jak začít s kompetenčně orientovanými úlohami krok za krokem?

Začínám vždy otázkou: „Co přesně chci, aby se žáci naučili?“ – tedy jaký jev, učivo, jaké znalosti. Pak se podívám na všech devět OVU pro další cizí jazyky a vyberu to, které je pro danou aktivitu klíčové – zda jde hlavně o recepci, produkci, interakci, nebo mediaci.

Teprve potom hledám nebo tvořím konkrétní materiál a přemýšlím, jaké klíčové kompetence se v aktivitě rozvíjejí. Někdy je jazyk „nositelem“ obsahu pro rozvoj kompetence k učení, jindy jde spíše o prohloubení kulturní či komunikační kompetence. Důležité je nechtít „narvat“ do jedné aktivity všechno – spíš vědomě zvolit jeden hlavní cíl a zbytek přijmout jako přirozený bonus. Hodina jazyků se přitom skládá z více takových drobných cílů, tedy i z více OVU.

Co byste vzkázala učitelům a učitelkám, kteří mají pocit, že je kompetenční pojetí příliš náročné?

Určitě bych je chtěla uklidnit: kompetence nestojí proti znalostem. Bez základních znalostí, gramotností a průřezových témat nemáme na čem stavět. Kompetence jsou spíš způsob, jak znalosti smysluplně použít.

My jazykáři máme podle mě velkou výhodu – z povahy oboru už dlouho pracujeme s aktuálními texty, autentickými materiály a přirozeně napojujeme výuku na život. Většina z nás tedy „kompetenčně“ učí už dávno, jen jsme tomu dřív tak neříkali. Revize nám dává jazyk a oporu, jak to, co děláme, lépe pojmenovat a dál rozvíjet.

Vy sama působíte v metodickém kabinetu. Jak může učitelům zapojení do metodických kabinetů pomoci?

Metodické kabinety prošly změnou a nově jsou přesně tím svěžím větrem, které české školství potřebuje. Jsou to místa, kde se učitelé z celé republiky potkávají, povídají si o tom, co jim ve třídě funguje (a co teda vůbec ne), a společně hledají cesty, jak dělat výuku ještě lepší a smysluplnější. Je to vlastně velká učící se parta – komunita, která se navzájem táhne nahoru. 

Když se člověk přidá, najednou zjistí, že v tom není sám. Že nápady proudí, dobrá praxe se šíří a že každý může přinést svůj kousek mozaiky, která posouvá dopředu nejenom jeho vlastní hodiny ale i české vzdělávání. Nově totiž v kabinetech tvoříme společně se svými zasíťovanými učiteli výukové sady přímo podle potřeb učitelů. V těchto dnech vznikají metodiky například pro každý očekávaný výsledek učení. Takže online verze kurikula už za několik měsíců opět naroste.

Osobně se mi otevírají nové obzory, sbírám inspiraci z praxe, vidím vznikající přátelství i pracovní vazby napříč školami a regiony.

Metodické kabinety přitom běží na dvou úrovních – národní a územní – a fungují v šesti odborných sekcích, od jazyků přes matematiku a informatiku, přírodní i společenské vědy, až po předškolní vzdělávání či kulturu, umění a zdraví. Národní úroveň drží směr, tvoří strategii, organizuje semináře a workshopy, propojuje experty a dává rámec tomu, co se děje venku v regionech. Tam pak územní kabinety přinášejí moderní přístupy přímo do škol, propojují učitele a pomáhají tomu, aby inovace nezůstaly jen na papíře. Celé to dohromady tvoří živou síť učitelů, která má sílu měnit školství zevnitř. A to je opravdu radost být u toho!

Jaké výhody mají učitelé, kteří se s kabinetem spojí jako tzv. „zasíťovaní“?

Tito „zasíťovaný“ učitelé například získávají informace „z první ruky“, mohou se bezplatně účastnit workshopů, zvát si odborníky přímo do svých škol, či do svých vlastních předmětových kabinetů, a nově mohou tvořit i výukové aktivity – často i s finanční odměnou. Získají nejen inspiraci, ale i pocit, že mohou aktivně ovlivnit podobu svého oboru. Mohou také ve svých hodinách ověřovat nové výukové materiály, které se přímo odkazují na očekávané výsledky učení nového kurikula.

Já sama jsem od narození proaktivní člověk, který kromě toho, že se nebojí změn, tak vyhledává i podobně naladěné lidi – tak na závěr prostě řeknu asi takovou jednodušší myšlenku – já mám své zasíťované učitelky ráda i proto, že jsou a že vstoupily do mého života. Oceňuji je za to, že si našli čas se sem-tam sejít (někdy stačí i online), že si zkouší psát moderní didaktické materiály a že z nich necítím takové to „proč zase změna?“.

Jakou podporu by podle vás měly školy dát učitelům při zavádění dalšího cizího jazyka a nových kompetencí?

Základ už existuje, ať už se jedná o online RVP s metodickou podporou, modelové ŠVP, webináře a online workshopy zaměřené na konkrétní výukové aktivity.

Za důležité považuji také podporu ze strany vedení školy – čas na společné čtení kurikula, plánování, sdílení zkušeností. Velký potenciál vidím v odbornících, kteří mohou přijít přímo do sborovny a pomoci kolektivu tvořit inovativní aktivity na míru. A nesmíme zapomenout ani na studenty pedagogických fakult – i oni potřebují mít nové kurikulum „v rukou“ ještě před nástupem do praxe.

Kdyby měli vyučující čas jen na jednu věc – s čím by podle vás měli začít hned zítra?

Dala bych jim jednoduchý úkol: věnujte dvě hodiny prohlédnutí online verze kurikula na adrese https://prohlednout.rvp.cz/zakladni-vzdelavani.

Začněte obecnou částí (obsahují například informaci o tom, že si nově u ředitele školy můžete vyjednat pro svůj DCJ tolik hodin, kolik potřebujete – a to se vyplatí!), podívejte se na základní gramotnosti, projděte si klíčové kompetence a strategie učitele, a teprve potom se ponořte do devíti očekávaných výsledků učení pro další cizí jazyky. A hlavně klikejte až do poslední možné úrovně – do vrstvy inspirativních materiálů. Věřím, že pak už nové RVP přestane být strašákem a začne být praktickým průvodcem.

Co vás osobně na práci v oblasti dalších cizích jazyků nejvíce těší?

Nejvíc mě baví kreativita – ve třídě i v týmu metodiků NPI. Výuka jazyka je prostor, kde se dá neustále hledat, jak žákům přiblížit svět, kulturu i každodenní situace tak, aby zjistili, že jazyk je živý nástroj, ne jen kapitola v učebnici.

A to bych chtěla předat i kolegům: naše kreativita není „něco navíc“, ale zdroj radosti a energie. Když si dovolíme zkoušet nové věci, sdílet je a inspirovat se navzájem, stává se z dalšího cizího jazyka oblast, kde nám nové RVP není na překážku, ale naopak nám dává oporu a směr.