15. 10. 2020
SPECIÁL. Co je kompetence komunikační
Libor Hruška
Osm klíčových kompetencí a dvě základní gramotnosti jsou důležitými stavebními kameny nového Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). Co konkrétně zahrnuje kompetence komunikační a jak se dá rozvíjet v jednotlivých předmětech?
Na klíčové kompetence se ptáme odborníků a odbornic, kteří se podíleli na vzniku nového RVP ZV. A také vyučujícíh ze základních škol, kteří popisují, jak kompetence u žáků a žákyň rozvíjí ve svých hodinách. Koláž: NPI
Komunikační kompetence znamená umět naslouchat a diskutovat, ale třeba i číst v mapách a grafech nebo se nebát pracovat se zahraničními zdroji, říká David Ryška z Univerzity Hradec Králové.
Zrovna tato kompetence není v RVP novinkou. Lehce se ale mění její pojetí. V čem?
Nové pojetí je zpřesněné a pro učitele by mělo být lépe uchopitelné. Zároveň zdůrazňuje, že se nejedná výhradně o práci se slovem a textem, ale že kompetence zahrnuje i neverbální komunikaci a také jiné formy sdělování informací, jako jsou například grafy, tabulky, mapy, ilustrace a tak podobně. I to patří do komunikace.
Pojďme probrat čtyři pilíře komunikační kompetence. První dvě oblasti – vyjadřování a porozumění – spolu velmi úzce souvisejí.
Přesně tak, je to vlastně to samé téma, jen nahlížené ze dvou různých stran – z pohledu mluvčího a z pohledu příjemce. Jde o rozvoj schopnosti žáků a žákyň adekvátně vyjádřit své myšlenky, záměry, postoje nebo emoce a schopnosti správně porozumět ostatním.
Třetí oblastí je aktivní naslouchání. Co to znamená?
Když to úplně zjednoduším, tak učitel by měl žáky naučit základní pravidla správně vedené diskuze. Ve škole dnes klademe stále větší důraz na skupinovou výuku, na to, aby žáci spolupracovali, diskutovali a argumentovali. Chceme se z velké části odklonit od frontální výuky, ale přitom žákům málo ukazujeme, jak by práce ve skupině měla probíhat. Aktivní naslouchání znamená neskákat spolužákům do řeči, přemýšlet o jejich argumentech a naučit se dobře reagovat. Kultivovat diskuzi mohou vyučující v jakémkoliv předmětu, nejen v těch sociálněvědních, ale i v přírodovědných.
A pak je tu poslední bod, tedy vícejazyčnost. Co si pod tím představit?
Určitě to neznamená, že od žáků budeme očekávat, že budou v devítce plynně hovořit několika cizími jazyky. Hlavním cílem je rozvíjet u dětí pozitivní vztah k jazykové diverzitě a zároveň jim předávat konkrétní praktické dovednosti. Měly by si například poradit, když se setkají s menu, návodem nebo mapou v jazyce, který nestudovaly. Uvědomit si, že jazyky jsou si často podobné a v podobných situacích se nevylekat.
Tohle jde asi především za jazykáři, ne?
Ne tak docela, není to klasická výuka jazyků. Učitelé jakéhokoliv předmětu například mohou žákům nabízet ke studiu cizojazyčné materiály, pokud jsou kvalitní a neexistují v češtině. Neměli by se bát dětem doporučit video v angličtině nebo jiném jazyce a nechat je, ať se na něj doma podívají v klidu s titulky. S něčím podobným se pak budou často setkávat i v běžném životě. Existují sice už automatické překladače, ale část informací bude vždy schovaná za jazykovou bariérou.
David Ryška
Působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a zároveň vyučuje angličtinu. Věnuje se tématům spojeným s komunikací ve třídě a jazykovým testováním. Při tvorbě nového RVP ZV se podílel zejména na novém znění klíčových kompetencí.
Můj tip do hodiny
Wo ist der Bahnhof, bitte?
Text: Matěj Vrhel
Když se řekne komunikační kompetence, naskočí většině lidí hodiny jazyků, těch cizích i češtiny jako jazyka mateřského. Kultivovat komunikační schopnosti dětí ale můžeme ve všech předmětech, třeba i v mém zeměpise. Patří sem například dovednost správně číst v mapách nebo schopnost vysvětlovat základní geografické pojmy a pracovat s nimi i v běžném životě. Co to znamená? Nejjednodušším příkladem je situace, kdy musí člověk zvládnout popsat nějakou trasu z bodu A do bodu B tak, aby tomu ostatní rozuměli. Já mám navíc výhodu, že na základní škole učím ještě němčinu a angličtinu a snažím předměty maximálně propojovat, až děti někdy říkají, že přesně nepoznají, co máme zrovna za předmět. Pro mě je to ta největší pochvala.
Kompetence nejsou nic, co by učitelé objevili koncem prosince, kdy byl schválen nový rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Byly už ve starém kurikulu, a i kdyby ne, je to něco, co člověk u dětí rozvíjí intuitivně a téměř neustále. Učím už skoro dvacet let a spousta věcí, které v hodinách žákům a žákyním předávám, samozřejmě nesouvisí čistě s mými obory. Těch příležitostí, kdy se u nich dá rozvíjet komunikační kompetence, je hrozně moc. Vybral bych dvě aktivity, které jsme v loňském roce podnikli s deváťáky. Působím v Netvořicích a třída měla za úkol vytvořit turistický plán nedalekého Benešova v německém jazyce a pak s ním dál pracovat. Nabral jsem si v benešovském infocentru balík map v češtině a ty jsme překládali a překreslovali do němčiny. Já pak v hodině hrál hloupého turistu, který od dětí potřeboval někam nasměrovat: Wo ist der Bahnhof, bitte? Wo ist die Post? Byla tam navíc jazyková bariéra, ale schopnost správně popsat trasu je důležitá, i když vás někdo osloví v češtině.
Se stejnou třídou jsme pak něco podobného podnikli přímo v terénu. Po žácích jsem chtěl, aby naplánovali výlet do libovolného německého nebo rakouského města, které bychom zvládli navštívit na otočku během jednoho dne. Nejdřív o tom diskutovali nad mapou a hledali vhodné spoje. Vybrali si Linec a podle map a dalších prospektů v němčině vymýšleli přesný program, co na místě navštívit. A za pár týdnů jsme vyrazili rychlíkem z benešovského nádraží… Němčinu mají u nás děti až od sedmičky, takže plynně se domluví málokdo. Celé si to ale šéfovaly sami, my jeli ještě s kolegyní, která neumí ani slovo německy, jen jako doprovod. V Linci se pak ti lepší němčináři krásně rozmluvili a ostatní zjistili, že se mohou v Rakousku domluvit i svou silnější angličtinou. V muzeích, na nákupech, i když se třeba jen ptali na cestu. Stačí se jen nebát komunikovat.
Matěj Vrhel
Učit začal před dvaceti lety ještě jako student Přírodovědecké fakulty UK. Prošel několika ZŠ i víceletým gymnáziem. Nyní působí na ZŠ v Netvořicích. Podílel se na vzniku nového RVP ZV.
