Česko konečně pracuje na desegregaci

Pro děti z chudých rodin bývá v Česku složité přejít ze základní na střední školu a úspěšně ji dokončit. V Plzni proto vznikl program, který se věnuje mladým lidem od 13 let se složitým zázemím. Lidé z organizace Tady a Teď a Krajského centra vzdělávání s nimi pracují na jejich dovednostech a motivaci. Program často využívá žactvo ze segregovaných škol — v Plzni mají nejméně jednu. Podobné intervence sledujeme ve více městech. Pro úspěšnou desegregaci nicméně potřebujeme posílit i systémová řešení.  

V Česku existuje víc než 130 základních škol, kde Romové tvoří přes třetinu žáků. U téměř 80 z nich jde o většinu. Jde o běžné školy nebo bývalé praktické školy – dnes označované jako školy podle § 16/9. 

Různé příčiny segregace

Pozadí segregace se může lišit. Někdy může jít o prostorové vyloučení, kdy chudé romské rodiny žijí v některých částech většího města nebo tvoří významný podíl obyvatel menších obcí. Často ale existují i segregované školy, které jejich zřizovatelé vytvořili záměrně. Na některých místech může jít i o „neorganizovanou“, avšak existující strategii, která se pojí s „úprkem“ majoritních rodičů. 

Česko po letech nepřijatelného otálení konečně pracuje na desegregaci. Na reformách pracuje ministerstvo školství, Národní pedagogický institut ČR, Agentura pro sociální začleňování a PAQ Research. Organizace podepsaly memorandum a spustily projekt, který má zlepšit výsledky dětí i jejich šance v životě. Projekt vychází z Akčního plánu k rozsudku D. H. a karty Etnická desegregace schválené ministerstvem školství. 

Projekt vybral 10 měst, která mají v některé ze svých škol vyšší zastoupení romského žactva než v ostatních školách. Do výběru vstoupila i kritéria, která zohledňují různorodost situací — od velikosti samospráv přes úroveň prostorového vyloučení po segregaci do speciálního školství. Tomu by mělo odpovídat testování různých přístupů. Stát a zřizovatelé škol by měly získat know-how, pomocí jakých nástrojů zlepšovat šance dětí. Zkušenosti rozšíří existující metodiku na webu Desegregace.cz. 

Dvě tváře Ostravy

některých částech městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz žije velký podíl romských rodin v chudobě. Obvod zřizuje dvě pracoviště veřejné školy tzv. „plně romské“ a dále je zde jedna segregovaná neveřejná škola církevního zřizovatele. Výsledky škol ukazují na hluboké problémy, kdy téměř 50 % žactva nedokončí základní vzdělání. Podobné školy najdeme i Brně, Ústí nad Labem, Karviné, Krupce a dalších městech.  

Řešení musí být z podstaty komplexní. Zahrnují zvýšení kvality a inkluzivity výuky na všech školách zřizovatele, posílení podpůrných pozic (především těch odborných – speciálních či sociálních pedagogů) či systémové propojení škol a sociálních služeb, které se zaměřují na práci s rodinami. Vše nicméně začíná už před nástupem do školy.  

Dobrou praxi právě z Ostravy reprezentují tamní mateřské školy Špálova či Bohumínská. Školky dokážou vyhledávat předškolní děti, získat si důvěru rodičů a překonat jejich návyky z prostředí, se kterým samotní často nemají dobré zkušenosti. Romské asistentky navštěvují rodiny, odkud děti s rodiči pokračují do rodičovského klubu, kde se seznamují s životem v mateřské škole. Program Začít spolu zároveň nabízí dostatečně atraktivní výuku také pro děti z majoritních rodin, školka proto není segregovaná.  

Co desegregace vyžaduje?

• Zákaz segregace musí být jasně ukotvený v zákonech i v praxi běžného a speciálního školství. 
   

• MŠMT a ČŠI potřebují jasné pravomoci k vymáhání desegregace a odborné týmy, které se tomu budou věnovat. 
   

• Zřizovatelé škol mají nést odpovědnost za kvalitu a inkluzi ve svých školách – to vyžaduje profesionálnější správu školství na místní úrovni. 
   

• Včasný nástup do kvalitní mateřské školy musí být samozřejmostí pro všechny děti, zejména ze znevýhodněného prostředí. 
   

• Cílená podpora pro znevýhodněné děti: více odborného personálu ve školách a odstranění ekonomických bariér (např. pomůcky, stravování). 
   

• Podpora obcí a krajů, které zavádějí desegregační strategie – formou programů z národních či evropských fondů. 
   

• Desegregace jako součást vzdělávací politiky: od přípravy učitelů a ředitelů po školní programy a poradenství. 
   

• Lepší data o školách a poradnách: absence, klima, výsledky, doporučená opatření – a jejich systematické vyhodnocování. 
   

• Pravidelné reporty pro stát, kraje i obce, které ukážou, jak si školy vedou – včetně známek možné segregace. 
   

• Bytová politika musí řešit prostorovou segregaci a bytovou nouzi – bez zajištění důstojného bydlení se školní desegregace nehne z místa.