Jsem most mezi školou a rodinou, říká sociální pedagog

Jak vypadá běžný den sociálního pedagoga ve vaší škole?  

Na to se nedá úplně jednoduše odpovědět. Tím, že reaguji na aktuální potřeby žáků a učitelů, je můj den pokaždé trochu jiný. Každé ráno se s kolegy setkáváme v pracovně školního poradenského pracoviště, kam často přicházejí i třídní učitelé a asistenti pedagoga. Řešíme, co se bude daný den dít a zda je něco potřeba řešit. Ráno také pravidelně bývám jako dozor v šatně. Přijde mi to přínosné, protože se hned zkraje dne potkávám s většinou žáků, mohu s nimi prohodit pár slov... Pak už je to různé. Domlouvám si schůzky s rodiči, pracuji individuálně s žáky nebo vedu preventivní programy ve třídách. A nesmím zapomenout na administrativu, pravidelně píšu zprávy pro policii a další instituce nebo záznamy z intervencí.  

Řešíte něco i neplánovaně?

Často se stává, že mě zavolají, když dojde ve třídě ke konfliktu mezi žákem a učitelem, žáci jsou agresivní nebo odmítají pracovat. Odvádím si je pak na individuální konzultaci a řeším to s rodiči. Kromě komunikace s dětmi a rodiči jsem v kontaktu také s lékaři, OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí), neziskovými organizacemi, s nízkoprahovými zařízeními a také se sociálně aktivizačními službami, které s rodinami intenzivně pracují, často docházejí přímo k nim domů…   

U vás ve škole je naprostá většina žáků se sociálním znevýhodněním. Jak se to projevuje v jejich chování a přístupu ke vzdělávání?

Sociální znevýhodnění má dopad na školní úspěšnost, brzdí rozvoj potenciálu žáků a následně jejich uplatnění na trhu práce. Projevuje se to nízkou motivací ke vzdělávání, vysokou absencí a ve velké míře rizikovým nebo náročným chováním, odmítáním pracovat ve vyučování. Objevují se konfliktní situace mezi žáky a učiteli, ale i mezi žáky navzájem, včetně fyzického napadání. Žáci často nemají školní potřeby ani zaplacené obědy, z domova přicházejí do školy hladoví. Některým chybí vhodné oblečení, třeba na tělocvik, nebo přijdou v zimě v sandálech. Bývají to děti hodně traumatizované. Řešíme velmi náročné situace, které se dějí v rodinách a které se promítají do jejich chování ve škole. 

Máte bohatě zastoupené školní poradenské pracoviště. Kromě vás v něm působí školní psycholožka, speciální pedagožka a metodik prevence, výchovný poradce a kariérový poradce. Co sociální pedagog přináší do školy oproti těmto pozicím nového?  

Říká se, že sociální pedagog je takovým mostem mezi školou, rodinou a organizacemi v regionu. Když se objeví problém, sociální pedagog se snaží všechny dotyčné propojit, tedy aby si sedli k jednomu stolu a hledali možná řešení. 

Co děláte, když s vámi rodiče jednat nechtějí?  

Pokud rodiče odmítají spolupráci, jdu za nimi domů. Na rozdíl od poradenských pracovníků, kteří mají zároveň učitelský úvazek, nevystupuje sociální pedagog z pozice autority, má tedy větší prostor se rodině věnovat a pomáhat řešit její problémy. Některé činnosti sociálního pedagoga se mohou lehce prolínat s metodikem prevence nebo školním psychologem. Jenže metodik prevence nemá snížený učitelský úvazek a nezbývá mu mnoho času na preventivní programy ve třídách. V tom ho může sociální pedagog doplňovat nebo mohou pracovat v tandemu. Podobné je to se školním psychologem. Podle mé zkušenosti jsou preventivní nebo intervenční programy ve dvojici efektivnější.   

Jste oporou i pro učitele?

Práce ve školách s vysokým počtem žáků se sociálním znevýhodněním představuje pro učitele velkou zátěž a dovolím si říct, že i jim pomáháme. Komunikujeme s rodinami, řešíme konfliktní situace, snímáme z učitelů administrativní zátěž, jsme v kontaktu s OSPOD či policií. Zároveň jim přinášíme vhled do rodinné situace žáka, která ovlivňuje to, jak funguje, respektive nefunguje, ve škole. A často si s námi učitelé a asistenti pedagoga přijdou „jenom“ na chvíli popovídat nebo si postěžovat.  

Má sociální pedagog své místo i ve školách, kde je žáků se sociálním znevýhodněním minimum?

Podle údajů Asociace sociálních pedagogů celých 60 procent sociálních pedagogů ve školství působí ve školách, kde je nižší počet žáků se sociálním znevýhodněním. Práce mají ale stejně dost. Pomocí individuálních i skupinových konzultací a intervencí podporují wellbeing žáků, třídních kolektivů i učitelů a bezpečné prostředí ve školách. Věnují se diagnostice vztahů ve třídě, odhalování šikany a budování příznivých vztahů. Podporují sociální roli školy. To jsem ale stále vyjmenoval pouze zlomek toho, co mohou sociální pedagogové dělat. Jednoduše se dá říct, že pružně reagují na situaci ve společnosti, která se prostřednictvím žáků přenáší do škol – rozpad rodin, bytové a finanční obtíže, užívání návykových látek, závislosti na digitálních technologiích, násilí.  

Existují nějaké stereotypy ohledně pozice sociálního pedagoga?

Mylná představa je, že sociální pedagog je svým způsobem sociální pracovník. My nenahrazujeme sociální pracovníky ani nesuplujeme jejich služby, nýbrž s nimi spolupracujeme. Další mylná představa je, že sociální pedagog rodiny kontroluje a je něco jako OSPOD. Sociální pedagog funguje jako podpora a hledá možnosti řešení problémů žáka a jeho rodiny, snaží se rodiny aktivizovat, motivovat ke změně, a hlavně ovlivňuje školní úspěšnost žáků. Dalším stereotypem je, že je hasičem problémů a neměl by preventivně pracovat s třídními kolektivy. Právě v prevenci ale leží těžiště jeho práce.  

Jste spoluzakladatelem a nyní i předsedou Asociace sociálních pedagogů. Zmiňoval jste se o sociální roli školy. Jak školy tuto svou roli vnímají? Mění se to?

Myslím, že stále více škol začíná chápat, že pokud chtějí vzdělávat a vychovávat, tak jak jim to ukládá školský zákon, nezbývá jim nic jiného než sociální roli plnit. Na výkon dětí ve škole má zásadním způsobem vliv situace rodin, které se potýkají s nejrůznějšími finančními, bytovými a dalšími problémy. Pokud chceme zajistit úspěšnost dětí ve škole, jejich přechod na střední školu a uplatnění na trhu práce, nezbývá školám nic jiného než se zajímat o to, jak a v čem žijí, jak tráví volný čas. A to nemluvím o vzrůstajícím násilí, šikaně, kyberšikaně...   

Potkáváte rodiny čelící extrémní chudobě, rodiny, kde je přítomné násilí či návykové látky. Je něco, co vás i přes velkou náročnost vaší práce těší?

Mám radost, když vidím, že žáci prožili ve škole hezký den. Někdy za mnou zajdou a svěří se mi, že se podařilo vyřešit něco, co je trápilo. Nejlepší ale je, když vidím bývalé žáky, kteří vyrostli, mají rodinu, našli si práci a žijí spokojený život. Často je to něco úplně jiného, než co zažívali v dětství.