V Altu jdeme více do hloubky

Proč jste se rozhodli v roce 2017 založit na gymnáziu třídu Alt? Co byla vaše osobní motivace?  

Zdálo se mi, že máme docela dobrý školní vzdělávací program. Přistoupili jsme k němu poctivě. Vznikal během diskusí se sborem a byl postaven na kompetencích. Myslím, že na tehdejší dobu byl opravdu pokrokový. Ale doba se mění strašně rychle. Program byl z roku 2009 a později mi přišlo, že už nesplňuje představu vize vzdělávání pro 21. století. Také jsem myslela na rodiče, kteří si zakládají soukromé školky i školy, aby své děti vyjmuli z tradičního vzdělávání, a chybí jim v systému návaznost. Tak jsem pro ně chtěla vytvořit nabídku v rámci gymnázia a jiný – alternativní přístup.  

A jaká byla motivace kolegů?  

Sice jsme měli velmi vyzrálý školní vzdělávací program, ale ne všichni podle něj důsledně učili. Časem se na mě začala obracet skupina kolegů, kterým tento stav nevyhovoval. Chtěli, abych situaci změnila. Jenže já jsem věděla, že nemůžu udělat náhlý řez a všem povinně nařídit, aby od prvního září začali učit jinak. A pak přišel nápad. Vytvoříme ještě jeden školní vzdělávací program, který postavíme na vizích a představách skupiny učitelů, kteří byli ve svém pedagogickém pohledu dál. Tím nechci říct, že ti, kteří se nepřidali do novátorské skupiny, by učili špatně, oni jen neměli tolik odvahy a chuti zkoušet nové věci.  

Kolik se takových vizionářů našlo?  

Na začátku to byla dvanáctičlenná skupina. Nikdy to nebyla práce jednoho člověka, jednoho ředitele či koordinátora. Bez týmu, který vymýšlení Altu obětoval spoustu času, by to nešlo. A to je pro mě takové poselství. Pokud se má něco stát, tak je potřeba, aby byl lídr, který říká, pojďte se mnou. Ale samotný to nezvládne. 

Kde se podařilo aktivní učitele propojit? 

V té době jsem pořádala pravidelné setkávání s kolegy, kde jsme přemýšleli o budoucnosti vzdělávání. Bylo to dobrovolné a otevřené pro všechny. A přicházeli jen ti, kteří měli zájem. Z toho vznikl tým, se kterým jsme program začali stavět.  

Čím jste začínali? 

Vycházeli jsme striktně z RVP a stavěli jsme na třech pilířích. První pilíř spočíval v tom, že jsme chtěli zachovat kvalitní akademické vzdělání. Druhý se opíral o osobnostní rozvoj, což bylo v roce 2017 na gymnáziu neobvyklé. A třetí pilíř stál na individuálním přístupu a rozvoji silných stránek. Co se týká kvalitního vzdělávání, tam jsme se shodli na přístupu, že chceme hodně ukazovat souvislosti mezi jevy a jít co nejvíc do hloubky problémů, proto jsme vytvořili integrované předměty, které sdružují několik tradičních školních předmětů; v rozvrhu máme předmět Společnost a kultura, který spojuje humanitní obory, a předmět Přírodní vědy. Tyto předměty vedou učitelé v tandemu. Pokud porovnám naše vzdělávací programy, lze říci, že v Altu jdeme více do hloubky a studenti nedostávají tolik jednotlivých informací. Kdežto v tom starším vzdělávacím programu jdeme více do šířky. Studenti dostanou více dílčích informací, ale není čas jít do takového detailu a dbát na propojování informací a jevů. Při tvorbě jsme stavěli na zkušenostech s naším starším vzdělávacím programem a na tom, co jsme už na škole dělali. Pojmenovali jsme si, co se nám daří, o co nechceme přijít a na čem chceme nový program stavět. A tímto způsobem jsme jej dál rozvíjeli.  

Dochází ke vzájemnému ovlivňování tradičního a altového programu, když oba probíhají pod jednou střechou?  

Má idea už při vzniku Altu byla, že by se mohly oba programy v budoucnu ovlivňovat. A to, co bude nové, by se mohlo propsat do staršího vzdělávacího programu, kterému nyní říkáme Via. A zase obráceně, že se zkušenosti z Vii propíší do Altu, což se nakonec stalo, i když ze začátku to tak nevypadalo. Když jsme program vytvořili, tak jsme řekli, že tam budou učit jen ti učitelé, kteří chtějí. A úvazky se nastavily podle toho. Dnes tam učí hodně lidí, kteří dříve učili jen ve starším vzdělávacím programu, protože jsme je přizvali a oni viděli, že to má význam. Pomohlo tomu to, že jsme jim poskytli podporu a materiály, takže nemuseli začínat od píky, a také to, že poznali, že program je živý a práce v něm dává smysl. 

V programu Alt se střídají období, ve kterých se žák učí a kdy skládá účty. Jaká je zpětná vazba studentů na takové nastavení?  

Pro nás je důležitá hodnota odpovědnosti za své učení, podporujeme studijní autonomii žáků. V tom pomáhá mimo jiné předmět Osobnostní a sociální výchova. Tam se žáci učí rozeznávat své silné stránky a stavět na nich, učí se také zásadám time managementu a spolupráci. Učí se, jak se učit, a získávají informace o různých stylech učení. Rozdělení školního roku na tematická období završená zkouškovým obdobím umožňuje soustředění na učení v jasně vymezeném čase. Je oddělen čas učení a čas, kdy probíhají zkoušky, kolokvia, odevzdávají se výstupy a třeba se také píší testy.  

Ale oproti základní škole to musí být velká změna… 

Ze začátku je to pro prváky velký náraz, protože se musí naučit z jejich pohledu velké množství informací. Pak si to ale sedne. Je to v nějaké fázi vždy zátěž, ale na druhou stranu v těch předchozích týdnech bez zkoušení mají čas se učit a plnit úkoly bez toho, aby za to byli hodnoceni nebo sankcionováni za neúspěch. Takže je to pro ně velká zkušenost. Později se naučí oceňovat benefity tohoto modelu a na vysoké škole i při zahraniční zkušenosti to oceňují. Obecně přicházejí a říkají, že to, co se v Altu naučili, má pro ně velkou hodnotu.  

Rozhodli jste se být školou, která své know-how otevřeně sdílí. Jaký je zájem?  

Myslím, že se o nás už ví, a dost škol se zajímá o to, jak jsme ten program uvedli v život a jaká je podstata našeho učení ve výukových předmětech. Takže zájemcům ukazujeme školu a také jim poskytujeme některé naše materiály, ale vždy dodáváme, že jsme to vytvořili my pro naši potřebu. A oni si to musí ušít sami na sebe. Protože se program nedá jen převzít a bez úpravy přenést do jiné školy. Učíme je přemýšlet nad tím, jak učení nastavit v jejich podmínkách.  

Čím si vysvětlujete to, že podobných programů není na gymnáziích po ČR více?  

Důvod, proč se to snadno nešíří, je podle mě ten, že příprava inovativního programu dá opravdu hodně práce. Máme také zkušenost, že tento náš model nemusí vyhovovat každému studentovi. Alt je spíš pro ty, kterým vyhovuje globální přístup. Někteří potřebují mít učivo dobře strukturované podle předmětů a vyžadují více vedení ze strany učitele. Z mého pohledu je zdravá pluralita a jsem ráda, že se nám oba programy podařilo udržet v jedné škole a že si můžou žáci, ale i učitelé vybírat podle toho, který přístup je jim bližší.  

Co pro vás znamená Zatlanka?  

Když jsem v roce 2004 na Zatlance začínala, přála jsem si, abychom vytvářeli školu, která je pro žáky i pro učitele příznivým místem, kde se můžou rozvíjet a kde mají různé příležitosti k učení. A to se mi zdá, že se splnilo. Vím, že je do školy obtisknuto spoustu lidí, kteří Zatlanku mají rádi, kteří si přejí, aby se škole dařilo, a jsou tu jejich hlavy i srdce, včetně mého.