Skutečný well-being, ani digitální, nemůže nastat v ne-mocné společnosti

V případě různých společenských fenoménů, mezi které wellbeing patří, je dobré si nejdříve ujasnit, co je vlastně jejich podstatou. Podstatou wellbeingu je význam samotného termínu, který bychom mohli přeložit doslovně jako „dobré bytí“ nebo „dobré bydlo“. A přesně k tomu bychom se měli vracet vždy, když chceme hledat návody, jak wellbeingu dosahovat.
Rádi se zabýváme tím, jak dosahovat work-life balance (rovnováhy mezi prací a osobním životem), jak dosahovat mentálního wellbeingu, případně jak dosahovat wellbeingu pomocí životosprávy nebo jak dosahovat digitálního wellbeingu. Často mi to horečnaté hledání způsobů a nástrojů řešení připadá jako snaha léčit symptomy místo snahy pochopit příčiny. Jako když se snižovala tělesná teplota pouštěním žilou a považovalo se za úspěch, že příznak nemoci, spočívající ve skutečnosti v něčem úplně jiném, na chvíli pominul. To, že pak pacient zemřel, se opět vysvětlovalo něčím jiným než špatnou diagnózou a katastrofálně mylnou léčbou.
Když se bavíme o diagnóze v souvislosti s wellbeingem, měli bychom se nutně ptát, co je příčinou nepohody ve světě, v němž trpíme spíše nadbytkem než nedostatkem (omezme se na českou realitu). Nadbytkem jídla, spotřebních věcí a celkově materiálního konzumu, stejně jako nadbytkem informací a zábavy, kterou nám v nestravitelném množství a zároveň v neodolatelné podobě vnucuje digitální svět. Jestliže se shodneme na tom, že nikoliv nedostatek, ale nadbytek (případně pocit nedostatku vůči ještě většímu nadbytku), FOMO (fear of missing out, pocit z prodlení něčeho důležitého), kult artificiální krásy a mladosti, dále agresivita digitální komunikace, plochost velké části konzumovaného digitálního obsahu a dopaminová závislost jsou společnými faktory „blbé nálady“, pak nám zcela jistě nebude stačit zabývat se symptomy. Nutně musíme hledat řešení příčin a to věru nebude jednoduché. Museli bychom se totiž pokusit o vzdor vůči způsobu chování, o zvyšování odolnosti ruku v ruce s odpovědností, kterou nutně musíme vyžadovat od těch, kdo náš wellbeing – prostřednictvím digitálních nástrojů – ovlivňuje. Ať už jsou to platfromy sociálních sítí, nebo velcí producenti všeho možného, kteří nás prostřednictvím algoritmů „loví“.
Protože tam, kde nefungují základní předpoklady pro důvěru ve společnost, budeme každý hledat pouze způsob, jak svůj wellbeing najít navzdory stavu věcí, tedy individuálně a možná dokonce na úkor ostatních.
Bob Kartous
Je autorem knih No Future: Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality? (2019) a Future: ON! s podtitulem Jak zkrotit šelmy digitální džungle (2023). Prorektor Vysoké školy ekonomiky a managementu. Mluvčí Českých elfů, občanské skupiny zabývající se dezinformacemi v českém digitálním prostoru. Absolvoval Pedagogickou fakultu a Fakultu sportovních studií MU v Brně, doktorát získal na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií UK v Praze.