Škola jako učící se komunita

Jste škola na pražském sídlišti s 640 žáky, dalších 140 je ve vaší mateřské škole. Máte přes sto zaměstnanců. Řadu let jste měli kromě běžných tříd i třídy speciální pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Promítá se to do vašeho současného fungování? 
Naše dlouholetá zkušenost s inkluzivním vzděláváním zásadně ovlivňuje podobu školy i dnes. Podařilo se nám vytvořit silný podpůrný tým. Aktuálně jsou ve školním poradenském pracovišti dvě školní psycholožky, dvě metodičky prevence, dva výchovní poradci a sociální pedagožka. V pedagogickém sboru máme také šest speciálních pedagogů a deset asistentek pedagoga. S ohledem na nové RVP, který klade důraz na wellbeing a bezpečné prostředí, bude role poradenského týmu v nadcházejících letech zásadní. 

Co ve škole děláte pro dobré klima? 
Proaktivně pracujeme s třídními kolektivy. Na druhém stupni zařazujeme pravidelné třídnické hodiny, do nichž chodí školní psycholožky. Společně s učiteli sledují atmosféru ve třídě, podporují komunikaci mezi žáky a pomáhají udržovat zdravé vztahy. Na prvním stupni začínáme každý den komunitním kruhem. Pracujeme také s individuálními výchovnými plány žáků. I za mnou žáci pravidelně docházejí. 

S čím za vámi chodí? 
Žáci u nás dostávají možnost vybrat si, s kým chtějí individuální výchovný plán řešit. Nedávno jsme řešili velký problém v jedné třídě a žáci si mohli vybrat mezi mnou, výchovnou poradkyní, školní psycholožkou nebo metodičkou prevence.  

To je vstřícná nabídka. 
My už opravdu řadu let pracujeme na tom, abychom fungovali jako otevřená komunita. Stále o tom ve škole mluvíme a pracují tu lidé, kteří to mají nastavené stejně. Školní poradenské pracoviště navíc neslouží jen pro žáky, ale i dospělým. Vyučující může přijít konzultovat nejen situace ve třídě, ale i pracovní těžkosti či jiná témata. Zároveň spolupracujeme i s externími pracovníky, mentory, kouči, supervizory. Sama se pravidelně potkávám se supervizorem. 

Co s ním řešíte? 
Témata, která jsou náročná, nebo když něco prostě nefunguje. Pomáhá mi udržet si nadhled, zdravé hranice v náročných tématech a situacích, které nejsou jednoduché. Aktuálně řešíme, jak efektivně implementovat změny RVP do našeho ŠVP, jakým způsobem do tématu vstoupit, co a jak chtít po pedagogickém sboru, jaký postup zvolit, jaké fáze nás čekají. 

Co dalšího ve škole ještě děláte a posouvá vás to profesně dopředu? 
Zavedli jsme tři učící skupiny učitelů a stanovili tři témata, která v nich rozvíjíme: první je čtenářství, druhé badatelství a třetí učíme se učit, což je třídní management, metody aktivního učení, formativní přístup. Tato témata drží v každé skupině takzvaní rozvojoví garanti. Každý učitel ve škole může být členem všech tří skupin, nebo jen některé, nebo žádné. Dobrovolně a pravidelně se potkávají, navzájem se učí, otevírají si své hodiny, inspirují se. Velmi podporujeme také hospitace jako příležitost k posunu a pozitivní zpětné vazbě.  

Jak dlouho máte učící skupiny? 
Pět let. S mojí paní zástupkyní jsme absolvovaly v roce 2018 program Ředitel naživo. Po jeho ukončení jsme začaly přemýšlet, že je víc než nutné školu začít posouvat dál, budovat společnou vizi a otevřenější kulturu uvnitř sboru. Po covidu jsme naše snahy hodně zintenzivnili. Tahle vnitřní proměna – otevřenější komunikace, podpora učitelů, sdílení praxe a posilování týmové spolupráce – nakonec vytvořila přirozený most k tomu, co dnes přináší nový RVP. Mnoho jeho principů totiž v praxi děláme už několik let: kompetenční přístup, mezioborové souvislosti, wellbeing, smysluplné učení, posilování gramotností. Právě proto pro nás nebyl nový RVP start od nuly, ale spíše logické pokračování cesty, na kterou jsme se už vydali. 

Je nějaká zásadní změna, kterou jste kvůli tomu musela jako ředitelka udělat? 
Bylo jich víc. Hodně jsme pracovali na takzvaném distribuovaném leadershipu a postavili jsme silný střední management. Z některých učitelů se stali garanti rozvojových témat či metodik. Rozšířila jsem vedení školy na sedm zástupců s jasnými rolemi: první stupeň, druhý stupeň a suplování, metodické vedení, rozvoj školy, inkluze, MŠ, ekonomika a finance. Díky tomu mám čas tým provázet a mluvit jak s pedagogy, tak žáky. Moje role ředitelky je dnes více lídrovská než manažerská. 

Jak pečujete o vztahy s rodiči? 
V každé škole máte angažované rodiče, ale i rodiče, kteří se více ozývají. U mnoha případů je za tím schovaná nějaká obava, nejistota. Anebo jsou naštvaní na něco, co není v souladu s jejich očekáváními. Hodně nám pomáhají hodnoty školy, které jsme si společně stanovili: spolupráce, zodpovědnost a respekt. Odkazujeme na ně, pokud se rodič začne od hodnot během hovoru odklánět. Hodnoty podporujeme a řešíme i s žáky a kolegy v každodenním životě školy. 

Jak aktuálně vypadá vaše příprava na nový školní vzdělávací program? 
S kolegyní Lucií Urbančíkovou, naší koordinátorkou ŠVP, říkáme, že neděláme revoluci, ale evoluci. To, co jsme roky budovali uvnitř školy, teď překlápíme do systematičtější podoby v rámci ŠVP.  

Proč jste se přihlásili do pilotního testování, které vyhlásil NPI? 
Abychom byli o krok napřed, než nový ŠVP spustíme naostro. Díky tomu, že jsme několik let cíleně měnili školní klima a přemýšleli o tom, jak učit lépe, se nám v týmu začaly dít různé věci. Jak už jsem říkala, vznikly učící skupiny, kolegové si začali otevírat svoje hodiny, učit v tandemech, sdílet materiály. Přirozeně se pak začaly rodit další tandemy i další společné projekty. A pak za mnou jednou přišel kolega dějepisář.  

S čím za vámi přišel? 
Už několik let zavádí badatelskou výuku dějepisu do svých hodin a vytvořil integrovaný humanitní blok, kde žáci přemýšlejí v souvislostech, kriticky, pracují s texty, prameny, obrazy, artefakty, diskutují, argumentují a prezentují. Před dvěma lety přišel s tím, že by chtěl přihlásit školu a pilotovat u nás školní vzdělávací program, konkrétně integrovaný model. Nakonec jsme se přihlásili, vybrali nás a od ledna 2025 jsme to začali chystat. Už teď k němu máme mnoho výhrad a už teď víme, co určitě nechceme a co nám asi nebude fungovat.  

Jako příklady pro inspiraci vytvořené NPI slouží tři modely: předmětový, integrovaný a tematický. Vy jste si vybrali integrovaný, což je varianta, kdy spojíte víc předmětů do jednoho bloku. Co přesně zkoušíte? 
Od září 2025 pilotujeme integrovaný model v šestém ročníku, pouze v jedné třídě. Máme dva integrované bloky: humanitní (dějepis, občanská výchova, geografie) a přírodovědný (fyzika, přírodopis, chemie a částečně matematika). Žáci mají bloky celý den. Druhé dvě šesté třídy integrovanou výuku nemají. Chtěli jsme mít možnost srovnat, jak bude výuky vypadat ve třídách, kde se bude učit rozdílně. 

Co vás ještě čeká? 
Po roce jsme vlastně stále na začátku. Nejprve jsme museli sjednotit pojmy, klíčové kompetence, průřezová témata, očekávané výsledky učení a gramotnosti. Druhá vlna přijde ve druhém pololetí, kdy metodici se svými týmy začnou pracovat s očekávanými výsledky učení. Na základě jejich práce připravíme, co zachovat, rozvíjet a kde propojovat předměty. Chceme podporovat nejen kompetenční učení, ale i znalosti. Hledáme cestu, která dává smysl pro naše žáky i učitele. Zatím máme hrubý návrh, ale těšíme se na výsledky práce celého týmu. 

Zní to náročně. 
Proměnit přemýšlení, aby vznikla smysluplná, přenositelná a méně zahlcená výuka, bude dlouhý proces a upřímně si neumím představit, že za rok a půl bude povinně spuštěná výuka podle nového RVP ve všech školách.  

Co vám během vaší cesty k proměně školy pomohlo vydržet a nepřestat? 
Nebylo to vždycky jednoduché. Někdy to byl extrémně bolavý proces a několikrát jsme to chtěli vzdát. Máme tady mnoho lidí na nových pozicích, v nových rolí, museli jsme si na to všichni zvykat. Já sama jsem se musela třeba naučit, že když kolegům předložím nějakou novinku, je kritika vítaná, protože díky tomu můžeme vychytat nedostatky. Samozřejmě si občas lezeme na nervy, ale jak říká náš kouč: když je oheň dlouho v klidu, musíte do něj fouknout.