Kompetenčně pojatý je i stávající RVP. V čem to nyní bude jiné?

Proč se stát rozhodl revidovat rámcový vzdělávací program pro základní školy?
Jiří Nantl (JN): Je zdravé a přirozené se vždy jednou za čas podívat na obsah vzdělávání. Zda odpovídá společenskému očekávání. A to je nyní takové, že ve škole skončí biflování a děti nabydou kompetence pro život v jednadvacátém století. Revize se děje i proto, že se mění pohled na roli základního vzdělávání. Nikdo už dnes neočekává, že děti základní školou končí svůj vzdělávací proces. Proto je víc než dříve smyslem základní školy dát dětem gramotnostně-kompetenční a osobnostně-rozvojový základ. Spoustu dalších znalostí a dovedností získají v rámci středního vzdělávání, a z toho důvodu je naším velkým úkolem provazovat RVP základního a RVP středního vzdělávání.

Kompetenčně pojatý je i nyní platný RVP, v čem to nyní bude jiné?
JN: Ano, koncepční rozhodnutí, tedy že vzdělávání má být kompetenčně pojaté, padlo už před 20 lety. Ale z různých důvodů bylo toto pojetí zavedeno pouze na některých školách. Nyní chceme dát revidovanému RVP pro základní školy nový impulz, aby se učitelé zamýšleli nad tím, jak učí a co učí. Budou mít povinnost napsat školní vzdělávací program podle nového RVP, ale zároveň budou mít možnost se na výuku podívat nově a k tomu dostanou podporu, jak na to. Vidím revizi i jako velkou příležitost, jak třeba v nových podmínkách posílit a změnit pojetí inspekční činnosti.

Jaké jsou cíle právě probíhající revize?
JN: Za sebe vidím tři důležité cíle. Na prvním místě posílení základních gramotností, s těmi má řada dětí problém. Ještě v patnácti letech v nich nedosahují optimální úrovně. Ta je navíc rozdílná, v regionech i mezi školami. Proto chceme v RVP nově pojmout základní gramotnosti a zavést systém jejich sledování. To nám umožní, že budeme moci lépe sledovat progres dětí, aby po absolvování základní školy byly, pokud možno všechny, vybaveny dvěma základními gramotnostmi, tedy logicko-matematickou a čtenářskou a pisatelskou. Dalším cílem je připravit novému RVP podmínky pro opravdové zavedení kompetenčního pojetí, které nemá jít na úkor znalostí, ale má školám vytvořit rámec pro jeho zavedení. No a třetí věc, neméně důležitá, je důraz na osobnostní rozvoj, osobnostní, sociální a etickou výchovu, kterým se v RVP vytváří významný prostor.

Jak NPI přistoupil k tvorbě RVP?
Matěj Bulant (MB): Když prezentuji změny, které jsme oproti stávajícímu RVP udělali, pomáhám si takovou analogií. Stávající RVP je takovým starým činžovním domem, o kterém se všichni shodnou, že je třeba opravit, že nevyhovuje stávajícím podmínkám, jak má moderní bydlení vypadat. Dlouho jsme se bavili o tom, jak máme k opravám přistupovat. Nakonec jsme se dohodli na tom, že dům zachováme, nezboříme ho, ale nechali jsme z něj jen obvodové zdi. Když budu konkrétní, například je nám často vyčítáno, proč jsme třeba více neintegrovali předměty na 2. stupni, proč jsme nezvolili jinou škálu klíčových kompetencí. Ale jak říkám, základní stavební prvky jsme zachovali, a nyní je důležité se bavit o tom, jak se třeba vybaví jednotlivé byty obsahově. Stejně důležitá věc je, že sice máme starý činžovní dům, ale už tam nebydlí ti stejní lidé jako před těmi x roky, kdy byl postaven. To znamená, že v našem případě děti, které vstupují na základní školu, jsou jiné než dřív.

Jak do zrekonstruovaného činžovního domu zapadá informační systém, který je taktéž novinkou?
MB: Je novinkou a velkou modernizací. Je v našem opraveném domě výtahem, který, jak věřím, bude pomůckou zejména při tvorbě školních vzdělávacích programů. Díky němu se nám podařilo nastavit a vysvětlit vazby a vztahy jednotlivých částí RVP. Je to taková páteř našich dalších aktivit, ke které budeme vytvářet metodickou podporu, konkrétní příklady pro výuku a další.

Matěji, u revize jste nebyl od začátku, můžete za sebe popsat tu skoro roční jízdu, při které došlo k finalizaci dokumentu, ale i k dalším důležitým momentům?
MB: Ano, máte pravdu, projekt revize jsem přebíral přesně před rokem. Bylo před námi ještě hodně práce a já si vždy na setkáních různých expertních skupin říkal, už je potřeba vyrazit, čeká nás maratonský běh a nebude jednoduchý. Připadalo mi, že se už relativně dlouho hádáme, jestli si vezmeme tepláky, nebo šortky, ale důležité bylo postavit se už na startovní čáru. A nakonec jsme přece jenom vyběhli a nyní, když se mě někdo zeptá, můžu říct, že jsme nejenom vyběhli, ale vidíme už i cílovou rovinku, což je strašně fajn pocit. Samozřejmě že jsme zažili podobné věci jako při maratonském běhu. Dostali jsme se do fáze, kdy už člověk, nejčastěji tak okolo 30. kilometru, ztrácí motivaci, nebo naopak má ještě energii, chce běžet, ale najednou jako by se před ním objevila stěna a on potřebuje napnout všechny síly, aby doběhl. Tato fáze u nás nastala v únoru, březnu. Znovu se vracely debaty nad tím, kde bude v RVP jaká židle, jak budou vypadat jednotlivé byty. Chvílemi to vypadalo, že se ten závod zastaví a my se vrátíme znovu na startovní čáru.

Co se stalo, kde jste vzali energii pracovat dál?
MB: Pro mě byl impulzem postoj pana ministra, dal jasný pokyn: doběhněte to, debaty se povedou stále. Připravili jsme verzi dokumentu k Veřejné konzultaci, a i díky ní jsme nyní v cílové rovince.

JN: Já bych k tomu možná ještě řekl, že my v tom školském prostředí hodně oceňujeme konsenzus, že se mají ideálně všichni shodnout, realita ovšem bývá taková, že se na řadě věcí všichni nikdy neshodnou. V případě rámcového vzdělávacího programu pro základní školy ale v závěru musí přijít nějaké rozhodnutí, koneckonců jeho funkcí je, že říká, nastoluje státní očekávání, jak by měla výuka ve škole vypadat. V celém procesu byla i pro mě důležitá Veřejná konzultace. Vyšli jsme s tím ven a obsah dokumentu byl najednou konfrontován i s jinými názory, než zaznívaly dosud. Konzultace přinesla i různé úhly pohledu, další otázky. A ty se také promítají do finálních rozhodnutí.

Co nás teď v harmonogramu přípravy nového RVP čeká?
MB: Věříme, že do konce roku bude dokument schválen. A pro nás jako NPI už nyní nastává další fáze, ta mnohem důležitější. Pomoct školám, aby změny přijaly. To opakovaně zaznívá z úst odborníků i ze zahraničí, kde také měnili kurikula, hlavně nepodcenit implementaci, dobře ji zvládnout.

Co to znamená, dobře zvládnout implementaci, vidíte nějaká rizika?
MB: Rizika vidím v očekávání. Často ve školském prostředí přiřazujeme velkou roli centrálním institucím, jako je třeba ministerstvo školství nebo NPI. Zároveň tu ale máme silnou autonomii škol. A když se bavíme o implementaci, tak se automaticky předpokládá, že to zařídí centrální instituce, které ale mají relativně velmi omezené možnosti, jak ji skutečně zajistit. Nejjednodušší je samozřejmě poukazovat na to, co je v dokumentu špatně, co se mohlo udělat lépe. Velmi by ale pomohlo, aby začali všichni přemýšlet o implementaci v tom smyslu, že není věcí státu, ministerstva, případně dalších institucí, ale je věcí všech aktérů působících ve školství.

Jak to ale zařídit?
MB: Byl bych velmi rád, kdyby se všemi partnery i mimo státní sektor, včetně zřizovatelů, neziskových organizací a dalších, proběhla důležitá diskuze nad tím, kdo si v implementaci vezme jakou roli, na co se zaměří. Měli bychom přemýšlet o velkém plánu implementace společně, kde každý bude mít svůj díl odpovědnosti, včetně škol a učitelů.

JN: Státnímu očekávání ohledně obsahu vzdělávání by měla odpovídat i nějaká podpora klíčových profesí v systému, což při zavádění stávajícího kurikula nebylo. Připravujeme například kariérní systém učitelů, který začíná kompetenčním rámcem absolventů učitelství a dalšími opatřeními, jako je uvádějící učitel a jiné. Zahájili jsme práce na kariérním systému a systému podpory ředitelů, protože ředitel je ten, kdo iniciuje změny ve své škole, je zodpovědný za školní vzdělávací program. Zároveň počítáme s tím, že by se se zavedením RVP měla změnit i podoba přijímaček. Je to také častá zpětná vazba ke stávajícímu RVP pro základní školy, že kurikulum je sice dobře popsáno kompetenčně, ale systém přijímání na střední školy je založen na testování, které s tím úplně kompatibilní není.

MB: A co by například mohlo pomoci přímo školám při naplňování nového rámcového programu, jsou nové komponenty, kterým říkáme uzlové body. Je to nový prvek v systému, který by měl umožnit učitelům, aby se oprostili od toho, že mají předávat především znalosti, ideálně formou kapitoly v učebnici. Uzlové body jasně deklarují, že rámcový vzdělávací program stanovuje nějakou sadu očekávání toho, co má daný žák právě v těch uzlových bodech (5. a 9. ročník) zvládnout, nikoliv pouze znát, mluvíme o dovednostech, znalostech, hodnotách. Potřebujeme učitelům dobře vysvětlit, co je vlastně to očekávání a jakým způsobem s ním mají pracovat. Protože pak se výrazně mění role učitele. Měl by začít přemýšlet individuálně o žácích, kde se nacházejí a jak je směrovat k jednotlivým očekáváním. K tomu potřebujeme dopracovat metodickou podporu a naučit učitele takto přemýšlet. Ale znovu podotýkám, vzhledem k decentralizovanému systému zůstává velká odpovědnost na učitelích a ředitelích škol.

JN: Je hodně důležité, aby si školy a učitelé uvědomili, že práce s kurikulem je nepřetržitý proces. Řada lidí považuje tvorbu školních vzdělávacích programů za byrokratickou záležitost, která je pro ně jen další administrativní zátěží. Rád bych, aby si uvědomili, že v nich vlastně tvoří koncepci a vizi školy. Máme nějaký rámec daný státem a do něj vkládáme svoji vlastní koncepční představu, jak má vypadat naše škola.