Každý okamžik je příležitostí k učení

Proč jste se do pilotního ověřování nového školního vzdělávacího programu přihlásili? 

Když nás Národní pedagogický institut oslovil, váhali jsme. Zároveň připravujeme otevření lycea v Řevnicích, což je taky dost velký projekt. Nakonec jsme ale na nabídku kývli. Pilotní ověřování revidovaného rámcového vzdělávacího programu nás lákalo.  

Proč? 

Viděli jsme v tom velký potenciál. Za prvé bylo jasné, že náš ŠVP budeme tak jako tak upravovat. U pilotního ověřování byla navíc možnost získat podporu a konzultovat s NPI věci, s nimiž si nevíme rady. Za druhé jsme chtěli, aby naše desetiletá zkušenost mohla mít dopad i jinde – na jiné školy a děti. A nemyslím jen obsahově, tedy že nemáme klasické předměty, ale zejména v tom, že jsme takzvaná svobodná škola, děti zveme do všech rozhodovacích procesů a taky se hodně orientujeme na vztahy a bezpečné prostředí.  

Předpokládám, že z nového RVP máte radost. 

Velkou. Za prvé z toho, jak vypadají očekávané výstupy učení. Nově jsou mnohem smysluplněji zaměřené na dovednosti. To je velký posun. Už tedy nepůjde například o to, jestli umíte zlomky, ale o to, zda víte, kdy je použít a jak. Druhá velká změna se týká takzvaných obecných kapitol. Tady jsou témata, která v předešlém RVP byla akcentovaná málo nebo vůbec – vize školy, kultura školy, orientace na vztahy, wellbeing, sebeřízené učení, žákovská participace. To je něco, s čím máme zkušenost, protože to děláme celých deset let.  

V novém RVP se klade větší důraz i na kompetence – na komunikaci, řešení problémů nebo občanství – a zároveň se dává školám mnohem víc svobody v tom, jak učit. NPI proto připravilo tři ukázkové ŠVP, aby měly školy představu, jak na to. Vy jste si vybrali takzvaný tematický model. Proč ten? 

Předtím jsme ve škole měli integrovaný model, který spojuje různé obory (neboli předměty) do jednoho celku. V jedné hodině tak můžete propojit například češtinu, dějepis a občanskou výchovu. Je tu ale další „level“: tematické ŠVP. Ty dávají školám výrazně větší prostor pro vlastní přístup k učení, což je přesně to, co nám vyhovuje. Učení se staví kolem velkých témat, která propojují různé obory.  

Od září 2025 nový ŠVP testujete, na konci letošního školního roku byste ho měli zveřejnit pro další školy. Přibližte nám, jak vypadá. 

Nyní máme šest témat: „Já“, „Já a ty“, „Já a my“, „Já a my a Země“, „Já, my a souvislosti“ a „Já, my, můj i náš vliv“. Každé téma probíráme šest týdnů, což se jeví jako doba, kdy se u jednoho tématu dobře drží pozornost. Nejmenší děti řeší v tématu Já například „kdo jsem, co umím“, starší pak zkoumají svoji identitu, sebeúctu…  

V rozvrhu máte například lekci Mistři mysli. Co v ní učíte? 

V Mistři mysli se věnujeme například emocím. Vezmeme třeba vztek a objevujeme, jak reaguje lidské tělo, získáme poznatky z biologie o nervovém systému a jeho autonomním vlivu na další orgány. Když jsme naštvaní, tak se zvyšuje srdeční tep nebo tělesná teplota, napnou se některé svaly, mění se dech, zorničky se zúží. Dle zájmu probereme, které svaly třeba máme. Nebo co je sympatikus a parasympatikus. A pak hledáme možnosti, jak regulovat své jednání, když máme vztek… Pak třeba čteme příběh z knihy Když se vztekám a děláme různé aktivity na porozumění textu či kritické myšlení. Nebo si děláme zápisky a u toho objevujeme různé gramatické jevy českého jazyka, například i/y, nebo s/z… Je to komplexní učení soft skills i hard skills. Další aktivity, kde se objevuje gramatika, jsou třeba: „napiš dopis ostatním, co chceš, aby slyšeli“ nebo „napiš větu, kterou jsi zatím neměl odvahu říci nahlas“.  

V čem vidíte hlavní přínos vašeho ŠVP a obecně vašeho přístupu? 

Podle mě je rozdíl hlavně v tom, jak o vzdělávání přemýšlíme. Jestli ho vnímáme jen jako soubor jednotlivých předmětů, nebo jestli vidíme vzdělávání jako součást života. Téma „já“ je totiž na celý život – a spolu s tím i „ty“ i „my“, jak být ve vztazích, jak umět dělat společné dohody, jak se chovat zodpovědně k planetě…  

S čím konkrétně vám NPI nyní pomáhá?

Setkáváme se online, konkrétně k tematickému plánu byly už čtyři workshopy. Mohli jsme si tady pojmenovat věci, s nimiž jsme si nevěděli rady. Jde například o situace, kdy si učitelé nejsou jistí, jak zapisovat do třídnice, jak vyplňovat vysvědčení nebo jak přijímat kvalifikované učitele, kteří mají aprobaci třeba čeština-dějepis nebo matematika-zeměpis, ale vy ve škole nemáte hodiny čestiny, dějepisu, matematiky..

Jak vypadal váš ŠVP předtím? 

Integrovali jsme vzdělávací obory do tří předmětů: Pohyb a umění, Komunikace a Poznávání světa. V Poznávání světa jsme spojili matematiku, informatiku a odborné předměty, Komunikace zahrnovala češtinu, angličtinu a kruhy (předávání informací, diskuse, řešení konfliktů, společná rozhodnutí) a v Pohybu a umění se dělo vše kolem tělocviku a uměleckých aktivit. Kromě integrovaných předmětů jsme měli pokaždé i jedno celoroční projektové téma. Například Cesta kolem světa, kde jsme propojili geografické, kulturní i politické aspekty, nebo Rytmus roku, který se věnoval tradicím a státním svátkům. Nebo environmentální téma Planeta Země, kdy děti recyklovaly nebo sledovaly, jak souvisí CO2 s globálním oteplováním a jaké faktory jsou ve hře. Za těch deset let naší existence nás Česká školní inspekce navštívila dvakrát – nejdřív na začátku a potom předloni. Poprvé více kontrolovali papíry a rozvrhy do detailu, počítali hodinové dotace, před dvěma lety už se zajímali především, jak učíme.  

V čem je pro vás největší rozdíl, když srovnáte integrovaný model ŠVP s tematickým?

Přechod z integrovaného na tematický vzdělávací program pro nás znamená přirozený vývoj, další krok směrem ke smysluplnému a efektivnímu způsobu vzdělávání v kontextu reálného života. Zároveň tato změna přináší různé výzvy. Učíme se jiným způsobem přemýšlet, vytváříme si nový jazyk a zjišťujeme, jak je náročné opravdu opustit tradiční představu, že škola rovná se matematika, dějepis...Přemýšlíme o tom, jak navázat na témata ze ŠVP vysvědčení. Máme zkušenost se slovním hodnocením úrovně dosahování kompetencí a nyní jsme našli formát, v jakém chceme odnotit kompetence v rámci našich témat.

Vaše škola je součástí Asociace svobodných demokratických škol. Kromě toho, že učíte průřezově a tematicky, tak mají děti možnost zvolit si, na jaké lekce budou chodit, a to zcela svobodně. Vlastně si tvoří rozvrh samy. Zároveň jsou součástí toho, když se ve škole tvoří pravidla. Jaké benefity přináší přizývat děti k rozhodovacím procesům? 

Všichni rozhodujeme společně, konsensem. Máme k tomu různé orgány – Malý sněm, Velký sněm nebo pracovní skupiny. Děti mohou přijít klidně i na pracovní skupinu k rozpočtu, kde se bavíme o platech nebo třeba o úlevách na školném. Mohou se zapojit do kterékoliv části struktury, i do HR. Když vybíráme nového učitele, sedí u toho učitelé i děti, společně vedou rozhovor a hodnotí kandidáty. Tím se kromě jiného přirozeně učí, jak jednou vybírat lidi třeba do své firmy. Důležité je, že v tom všem mají svůj hlas. Je to skutečně naše společná škola. Děti vyrůstají s tím, že na nich záleží, že mohou věci ovlivňovat a zároveň mají velkou vnitřní integritu. Našim dětem jen tak něco nevnutíte ani je neobalamutíte. Nebudou skákat na řeči populistů, nejsou manipulovatelné.

Zní to celé hodně progresivně. 
Uznávám, že to, jak tady učíme, je velmi odvážné. Vycházíme z toho, že když dítě nechce, stejně se nic nenaučí. Vy budete vyprávět něco o Boženě Němcové, dítě bude ale celou dobu koukat z okna, pak napíše test, dostane špatnou známku a jde se na další látku. U nás děti přebírají za svoje studium odpovědnost. Bavíme se s nimi o tom, sledujeme, co se učí a co ne, a ony vědí, že když se něco budou chtít začít učit, mohou. Jelikož jsme malá škola a nefungujeme moc dlouho, nedisponujeme velkými čísly, ale na střední školu se naše děti dostávají.