Estonsko jako inspirace pro české vzdělávání: důvěra, kontinuita a dlouhodobá vize

Dvoudenní program nabídl možnost blíže poznat fungování tamního školství, diskutovat o probíhajících reformách a získat inspiraci z každodenní praxe navštívených škol. Zkušenosti ze zahraničí zároveň přispívají k odborné debatě o dalším rozvoji českého vzdělávání a k aktivitám projektu IPs Kurikulum.

Země s jinými podmínkami, ale podobnými výzvami

Estonsko má přibližně 1,3 milionu obyvatel, tedy osmkrát méně než Česká republika. Přestože se obě země liší velikostí i strukturou školské sítě, řeší podobné otázky – jak zajistit kvalitní vzdělávání pro všechny děti, jak podporovat učitele a učitelky nebo jak reagovat na technologický vývoj a měnící se potřeby společnosti.

Estonsko dlouhodobě patří mezi evropské premianty v mezinárodním šetření PISA. Vedle výborných výsledků v matematické, čtenářské a přírodovědné gramotnosti zaujme také tím, že vzdělávací výsledky žáků jsou zde méně závislé na sociálním zázemí rodiny než v České republice i v průměru zemí OECD. „Zatímco v zemích OECD vysvětluje sociálně-ekonomické zázemí v průměru 15 % rozdílů ve výsledcích žáků, v Estonsku je to pouze 13 %,“ říká Jáchym Nerad z projektu Podpora kurikulární práce škol NPI a dodává: „V České republice tento podíl dosahuje 22 %.“

Dlouhodobé reformy a důvěra v systém

Jedním z hlavních poznatků studijní cesty bylo vědomí, že úspěch estonského vzdělávání není výsledkem jedné reformy, ale dlouhodobého a promyšleného vývoje. Již od 90. let se země soustavně zaměřuje na posilování autonomie škol, rozvoj digitálních technologií a budování systému založeného na důvěře a sdílení dat.

Významným milníkem byl program Tiger Leap, který školám zajistil počítače, připojení k internetu a podporu učitelů v oblasti digitálních kompetencí. V roce 2004 vznikl vzdělávací informační systém EHIS, který propojuje data o vzdělávání a zpřístupňuje je rodičům, školám, analytikům i dalším veřejným službám.

Důležitou roli v estonském vzdělávacím systému hrají univerzity. Univerzita v Tartu se aktivně podílí na přípravě kurikulárních změn a evaluaci vzdělávacích opatření.

„Právě kontinuita a návaznost jednotlivých kroků byly jednou z věcí, které nás zaujaly nejvíce. Výsledky estonského vzdělávání nejsou důsledkem jedné reformy, ale dlouhodobé a systematické práce,“ říká Jáchym Nerad z NPI ČR.

Vzdělávání pro svět, který se mění

Estonsko se v současnosti řídí strategií rozvoje vzdělávání do roku 2035, která reaguje na demografické změny, nástup umělé inteligence i proměňující se požadavky trhu práce. Mezi hlavní témata patří reforma středního vzdělávání, nový kariérní model učitelů nebo ještě těsnější propojení vzdělávací politiky s výzkumem a univerzitním prostředím.

Významná pozornost se soustředí také na další rozvoj kurikula, důležitým tématem připravovaných změn je sdílená představa o člověku, který opouští vzdělávací systém. Estonští odborníci diskutují o tom, jaké kompetence budou mladí lidé potřebovat v budoucnosti a jak má škola podporovat jejich schopnost samostatně jednat a převzít odpovědnost za vlastní učení.

Připravovaný model staví do centra aktivní přístup k učení a životu. Vedle kritického myšlení a digitální gramotnosti klade důraz také na spolupráci, demokracii, udržitelnost, wellbeing nebo celoživotní učení.

Samostatnost se rozvíjí už v mateřské škole

Součástí programu byla návštěva soukromé mateřské školy Väike Päike ve Viimsi, která je součástí širší sítě předškolních zařízení. Školka vychází z poznatků o významu raného vzdělávání a zaměřuje se na rozvoj seberegulace, emocí a sociálních vztahů prostřednictvím hry i každodenních činností.

Účastníci návštěvy měli možnost sledovat běžný chod školy během oběda. Děti si samy servírovaly jídlo, uklízely po sobě a přirozeně přebíraly odpovědnost za společné fungování. „Právě obyčejný oběd byl možná jednou z nejzajímavějších částí návštěvy. Děti přemýšlely, kolik jídla si naberou, aby zbylo i pro ostatní, a samostatně po sobě uklízely. Bylo vidět, že odpovědnost a ohleduplnost se rozvíjejí v každodenních situacích,“ popisuje Martin Novák z NPI ČR.

Během poledního klidu navíc děti samy upozorňovaly návštěvníky, aby byli potichu a nerušili spolužáky, kteří odpočívají. „Zaujalo mě, s jakou samozřejmostí děti dbaly na potřeby ostatních. Nikdo je k tomu nemusel vybízet,“ dodává Martin Novák.

Učitel jako mentor a partner

Další zastávkou studijní cesty bylo gymnázium Jaan Poska v Tartu, které představuje příklad toho, jak se národní vzdělávací strategie promítají do každodenního života školy.

Studenti zde pracují v delších pětasedmdesátiminutových blocích a během jednotlivých cyklů se soustředí vždy jen na omezený počet předmětů. Škola nabízí více než stovku volitelných kurzů a velký důraz klade na individualizaci vzdělávání.

Významnou součástí systému je mentorství. Každou skupinu studentů provázejí dva mentoři, kteří se s nimi pravidelně setkávají a podporují je v plánování studia i dalšího směřování.

„Velmi inspirativní pro mě byla proměna role učitele. Učitel zde není jen tím, kdo předává informace, ale především partnerem a průvodcem při učení. Stejnou pozornost přitom škola věnuje i wellbeingu učitelů,“ doplňuje Martin Novák.

Gymnázium zároveň aktivně reaguje na technologický vývoj. Studenti prvních dvou ročníků využívají upravené účty ChatGPT a škola zapojuje digitální nástroje také do podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Inspirace, nikoli návod

Zkušenosti ze studijní cesty potvrdily, že kvalita vzdělávání nestojí na jednotlivých opatřeních, ale na dlouhodobé kontinuitě, spolupráci institucí a důvěře v učitele a školy.

„Pokud jsme si z Estonska odvezli jednu důležitou zkušenost, pak je to právě význam důvěry a dlouhodobého směřování. To jsou věci, které nelze zavést jedním opatřením, ale které se budují postupně,“ uzavírá Jáchym Nerad.

Právě sdílení zkušeností a vytváření prostoru pro odbornou diskusi patří mimo jiné mezi aktivity projektu IPs Kurikulum, který realizuje Národní pedagogický institut ČR. Projekt podporuje úspěšné zavádění revidovaných rámcových vzdělávacích programů do praxe.