Design učebních pomůcek je stejně důležitý jako obsah

Dva mladí grafičtí designéři, Vítek Škop a Tereza Saitz, se rozhodli své profesní úsilí soustředit do škol formálního vzdělávání. V rozhovoru se podíváme na jejich zkušenosti a výzvy, kterým musí čelit. Zvážíme také, co potřebují školy, ale i grafický design, jehož každodenní vliv si mnohdy ani neuvědomujeme. Nakonec i proto vznikl Projekt Identita – příběh českého grafického designu, jehož stejnojmenná výstava potrvá v Muzeu Kampa od 12. října do 2. února. Cílem projektu Identita je představit nejširší veřejnosti tuto fascinující oblast designu.

Vítku ty stojíš za projektem Vividbooks, což byl původně tvůj diplomový projekt na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM), který jsi přetavil ve fungující firmu. Začínali jste s interaktivními aplikacemi pro tablety, ve kterých si žáci a učitelé osvojují probíranou látku s využitím animace (motion designu). Terezo, ty jsi spolu s Karolínou Šebkovou vyvinula hravý pracovní sešit pro výuku psaní pro předškoláky Písmocvik a působíš také v organizaci Designéři dětem, vedeš různé workshopy pro školy a vytváříš pracovní materiály. Proč jste se rozhodli zaměřit svou činnost právě na oblast vzdělávání? 

Tereza Saitzová (TS): Podobně jako Vítek jsem se s tímto tématem setkala už ve škole. Během semestrálního úkolu na UMPRUM, kdy jsme měli za úkol redesignovat slabikář, jsem si poprvé všimla, jak tristně vypadají učební materiály, které se běžně ve školách používají. Objevila jsem, že ve většině předmětů jsou standardizované určité postupy v předávání informací. S ohledem na to, že děti s těmito materiály denně přicházejí do styku, jsem začala přemýšlet, jak by se daly nadesignovat lépe. Už na škole jsem hledala cesty, jak grafický design aplikovat v jiných než třeba komerčních oblastech a vzdělávání mi dávalo velký smysl.

Vítek Škop (VŠ): U mě téma vzdělávání vyplynulo z rozhovorů s lidmi, kteří měli potřebu kvalitních materiálů, konkrétně pro fyziku. Spolu s učitelem fyziky Františkem Cábem jsme se rozhodli přinést něco, co by dávalo smysl. Tak vznikla diplomka a postupem času se k nám přidalo mnoho úžasných lidí, kteří s námi vybudovali fungující firmu. Když se zpětně dívám na výběr oblasti našeho působení, někdy toho lituji, ale myslím si, že je potřeba zatnout zuby a snažit se ve vzdělávání leccos zlepšit.

Pojďme si tedy říct, kde vidíte hlavní problémy z pohledu designu vizuální komunikace. Co funguje, nefunguje a co je podle vás potřeba zlepšit? Co myslíš Terezo těmi standardizovanými postupy v učebnicích, které ti nevyhovovaly? 

TS: Hlavní problémy vidím v přeplněnosti a zahlcení všemožnými informacemi a vizuálními prvky, jako jsou barvy, písma a obrázky, které spolu neladí a jsou jen tak nahodile slepené dohromady. To se často opakuje napříč všemi učebnicemi. Žákům a dětem to ztěžuje orientaci v informacích a brání kvalitnímu učení. Vizuální zpracování informací by mělo naopak učení pomáhat.

Myslíš, že když se otevře dvoustrana v učebnici, je přeplněná a nepřehledná?

TS: Přesně tak. Často vidíme velké množství informací uspořádaných bez hierarchie, nevyhovující kvalitu obrazového doprovodu nebo nevhodné použití barev. Zkrátka postupy, které standardně řeší UX designéři zaměřující se na uživatelskou zkušenost, například při tvorbě webu a aplikací, se v učebnicích neuplatňují. 

VŠ: Já bych nebyl tak rezolutní. V oboru samozřejmě existují dobrá i špatná nakladatelství, nejsou všechny učebnice v České republice příšerné, i když ty špatně nadesignované převládají. 

Nemyslíte si, že kvalita současných učebnic je dána také tím, že po sametové revoluci do oboru vstoupilo mnoho amatérů a vznikla nová nakladatelství? Když se totiž podíváme na dobu normalizace (a odmyslíme si ideologický obsah) nebo ještě hlouběji do historie, bylo běžné, že v nakladatelstvích fungovali výtvarní redaktoři a najímali se profesionálové. Náš obor, grafický design, se po revoluci značně změnil s příchodem počítačů. Demokratizace nástrojů v grafickém designu vedla také k úpadku vizuální komunikace napříč různými sférami?

VŠ: Ano, demokratizace je vhodné slovo. Myslím si, že v nakladatelském světě se do toho tehdy vrhli pedagogové, kteří chtěli psát a tvořit, ale neměli estetické vzdělání a potřebu si najímat někoho, kdo by jim to profesionálně vizuálně zpracoval. 

KP: Mám pracovní zkušenost z jednoho nakladatelství před cca 15 lety. Pamatuji si, že se řešil hlavně obsah a to, aby učebnice měla kvůli ceně co nejméně stránek. Na stránkách se plnilo každé volné místo, různé obrázky se stahovaly nadivoko a bez licence z internetu, takže nebylo potřeba zaplatit ilustrátora, fotografa a fotky z fotobanky byly náklad navíc. Stejně jako se ukázalo, že zde jako grafická designérka nic nezmůžu. Přitom design zásadně ovlivňuje čtenářský zážitek a to, jak informaci přijímáme a jak sdělení rozumíme. Design nám může usnadnit nebo ztížit učení. Na rozdíl od špatně navržené židle, ze které nás mohou rozbolet záda, nám špatně nadesignovaná vizuální komunikace nepůsobí vědomé zranění. Na grafickém designu je komplikované, že ho často nevnímáme a nedoceňujeme jeho vliv. 

VŠ: Ano, naše hodnoty jako grafických designérů nejsou sdílené ve většinové společnosti, což se odráží logicky i ve vzdělávacím systému. Musíme s touto skutečností aktivně pracovat, pokud se má něco změnit. Designéři a školy formálního vzdělávání, to jsou dva oddělené světy a vlastně jsme zjistili, že jsme na začátku Vividbooks přemýšleli jinak než učitelé. 

Jedna věc je dobrý (nejen krásný, ale i funkční) design učebnic, což designéři umí udělat, druhá věc je, jak dostat produkty k cílové skupině – do škol, k učitelům, potažmo žákům, tak aby jim vyhovovaly a měli o ně zájem. Podařilo se to grafické designérce Radaně Lencové s nevázaným písmem Comenia Script a i vám ve Vividbooks. Jaké úsilí za tím stojí? 

VŠ: Myslím si, že největší překážkou jsme byli my sami. Na začátku nás některá rozhodnutí vedla k tomu, dělat věci, které se nehodily do toho, jak učitel přemýšlí. Naštěstí se ke mně přidal Dan Ondrášek, který nastavil Vividbooks jako fungující firmu, včetně firemních procesů a obchodního týmu. Máme ve firmě odborníky na metodiku, ilustrátory, oddělení péče o zákazníky. Jsou to lidé, kteří umí to, co já neumím, a já se můžu soustředit na rozvoj produktu. Začínali jsme s digitální aplikací s rozšířenou realitou, ale teď děláme pracovní sešity. Učitelé jsou zvyklí na papírové materiály a digitální technologie pro ně mohou být bariérou. Museli jsme se přizpůsobit tomu, co učitelé potřebují a používají každý den. Učitelé často nejsou fandové nových technologií, takže jsme se vrátili k tomu, co funguje. Na tiskoviny jsou školy zvyklé a rozumí jim. 

Myslíš, že školy nejsou připravené pracovat s novými digitálními pomůckami?

VŠ: Myslím si, že to občas není potřeba. Například v matematice děti potřebují počítat na papíře. Forma pomůcky sleduje potřeby předmětu. Animace ve fyzice jsou potřeba pro vizualizaci složitých jevů, ale v matematice to není nutné. Myslím, že jsme lépe pochopili, co je nutné. Vnímám to jako dobrý posun. Navíc se nám to pozitivně odrazilo na finančních výsledcích. 

Jak funguje proces akreditace na MŠMT. Myslím, že se posuzuje především obsahová správnost učebnic, nikoli způsob, jak jsou informace designované, že ano?  

VŠ: Ano, řeší se hlavně vzdělávací obsah. Jinak mohu říct, že akreditace na MŠMT je příjemný proces. Nejtěžší prodej do škol. A to je složitý proces – marketing, prodej, péče o zákazníka, který tě jako designéra na škole nikdo nenaučí.

TS: Souhlasím. Ve škole nás naučili přemýšlet do hloubky o tématu, ale ne to, jak naše nápady a díla předat lidem. Písmocvik jsme měli v šuplíku dlouho a až teď jsme se rozhodli jej dodělat. Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si myslela a řešili jsme pro nás nové věci.

Písmocvik není primárně určený do školy, ale pro předškoláky?

TS: Ano, chtěli jsme se vyhnout složitosti pronikání do škol. Zaměřili jsme se na předškoláky a rodiče. Nicméně jsme po stránce distribuce k cílové skupině zatím na začátku.

VŠ: Ještě k té škole. Při studiu grafického designu jsme se naučili dělat věci perfektně a nepustit je dál, pokud nejsou dokonalé. To nás myslím dost brzdilo a do podnikání se tohle vůbec nehodí. Naopak si dnes, po zkušenostech myslím, že je důležité co nejdříve udělat prototyp, který demonstruje silnou myšlenku, a pustit to do světa. Nejdřív ale musíš poznat zákazníka, zjistit jeho potřeby a zda je ochoten za to zaplatit. Myslím, že bychom se jako designéři měli zasadit o to, aby se náš obor začal reflektovat jako profese, která je fúzí různých oborů a zájmů, že dokážeme vnímat souvislosti, nastavovat procesy a strategie, a ne že jen navrhujeme hezké věci a vizuály. Navíc role designéra se dramaticky mění s nástupem AI nástrojů a spoustu věcí si uživatelé dokážou udělat svépomocí a bez designérů.

TS: Přesně tak. Je to další podnět pro vysoké školy designu, aby učily designéry schopnostem, jak najít tým a propojit lidi. 

Tento pohled na váš obor otevírá možnosti různým formám spolupráce až po participaci. A s ohledem na AI a digitální nástroje si myslím, že je také důležité seznamovat veřejnost s tím, jak se zachází s písmem, barvami, kompozicí, obrázky, prázdným místem a dalšími prvky vizuálního jazyka a jak touto kreativní činností ovlivňujeme význam sdělení. Je to podstatné pro rozvíjení vizuální gramotnosti?

TS: Souhlasím, je také důležité rozvíjet povědomí o tom, že grafický design může být nástrojem, který pomáhá pochopit i komplexnější informace a obtížnější pojmy, které je těžké vysvětlit pouze slovy. Proto bychom se měli snažit přiblížit význam designu v kontextu vzdělávání pedagogům.

Přesně tak a to se může dít skrze různé vzdělávací workshopy, festivaly a akce pro školy a rodiče. V tomto ohledu bych doporučila Festival umění a kreativity ve vzdělávání nebo platformu Mapa uměním. Anebo i právě výstavu Identita – příběh českého grafického designu, která v říjnu začíná v Muzeu Kampa. Má mimo jiné bohatý doprovodný vzdělávací program pro školy a nejširší veřejnost s cílem představit principy našeho oboru i prakticky a posilovat vizuální gramotnost. Na dramaturgii programu jsem se podílela a vy oba zde povedete workshopy. Vítku, ty seznámíš učitele s inspirativními digitálními nástroji grafického designu (Základní nástroje pro tvorbu grafiky). A Tereza povede workshopy pro školy o tom, jak design ovlivňuje čtenářský zážitek (Design čtení) a jaký význam v historii a dnes hraje obrázkové písmo (Pravěk a emoji). A těšit se můžeme na další bohatý program o písmu, logách a značkách, kaligrafii, státních symbolech a dalších oblastech grafického designu.

VŠ: Ano, je potřeba spousta různých aktivit a rozšiřovat povědomí o designu a kreativitě. Nicméně jsem trochu skeptický. Obávám se, že na tyto festivaly a akce jezdí pořád stejná skupina lidí. Velká část pedagogické obce je rezistentní vůči změnám a novým výzvám.

MgA. Tereza Saitz je grafická designérka. Vystudovala grafický design na pražské UMPRUM a plzeňské FDULS, absolvovala stáž na portské ESAD Matosinhos. Zabývá se korporátní identitou, designem publikací, kulturních akcí a webovým designem. Zajímá se o edukativní přesah designu a ve svých projektech se snaží o rozvíjení kritického myšlení, kreativity a spolupráce u dětí od předškolního věku po středoškoláky. Je spoluautorkou edukativní publikace Písmocvik, podílela se na vizuální identitě bruselské expozice Design&Transformace nebo neziskové organizace Člověk v tísni. Je součástí vzdělávací platformy Designéři dětem a pražského studia Marvil.

MgA. Vítek Škop je vizuální designér se zkušenostmi ze studií na UMPRUM v Praze a SVA v New Yorku. Pracoval v renomovaných studiích v New Yorku, Londýně nebo Barceloně. Založil nakladatelství Vividbooks, zaměřené na vzdělávací materiály pro základní školy, které dvakrát získalo cenu Czech Grand Design.