BLOG. Ta největší změna není v dokumentu, ale v uvažování

Největší strach z revidovaného RVP předškolního vzdělávání nepramení z jeho obsahu, ale z nejistoty, co přesně se od ředitelek a učitelek mateřských škol čeká. Odpověď je přitom překvapivě jednoduchá – zaměřte se v prvé řadě na děti, ne na dokument.

Revidovaný Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) dnes nepřináší jen nové příležitosti, ale také nejistoty, obavy a často i nedorozumění. Nejčastější obavou, která mezi ředitelkami a učitelkami mateřských škol zaznívá, není samotný obsah změn, ale nejistota z toho, co přesně se od nich očekává. Učitelky si kladou otázku: „Jak máme změnit svou práci, když nám nikdo konkrétně neukáže, jak na to?"

Silná je také obava z nárůstu administrativy, a té je opravdu dost: plány, diagnostiky, evaluace, zápisy do třídnic. Pro zajištění systematického vzdělávání je tato agenda nezbytná. Neznamená to však nutně hory dokumentace. Klíčová jsou dvě slova: účelnost a stručnost.

ŠVP není další dokument, ale způsob uvažování

Nejrozšířenější mylná představa o novém školním vzdělávacím programu (ŠVP) je, že jde především o nový a složitější dokument. Mnoho škol se obává, že je potřeba „přepsat celý program od začátku", vytvořit rozsáhlejší a podrobnější text a splnit formální požadavky „na papíře".

Skutečnost je jiná. Revidované RVP PV nestaví do centra pozornosti dokument, ale kvalitu vzdělávání a práci s dětmi. ŠVP nemá být složitější, delší ani formálnější. Má být živým a funkčním nástrojem, který pomáhá učitelkám přemýšlet o tom, co a proč s dětmi dělají.

Změna tedy nespočívá v tom „napsat nový papír", ale v tom lépe promýšlet cíle a propojovat je s očekávanými výsledky učení v jednotlivých vzdělávacích oblastech. Ve většině případů stačí ŠVP upravit a posunout, ne kompletně přepsat. Začínat od nuly není nutné.

Dobrý ŠVP není o rozsahu, ale o obsahu

ŠVP nemusí být „tlustý šanon“, který skončí ve skříni. Pokud je dobře nastavený, stává se praktickým nástrojem, který pomáhá každodenní práci ve třídě.

Začněte u své vlastní školky. Každá mateřská škola je jiná - liší se prostředím, kolektivem dětí, zaměřením i hodnotami pedagogů. Právě proto ŠVP nemá být kopií jiného dokumentu. Základem je odpovědět si na čtyři jednoduché otázky:

• Jaké děti k nám chodí?

• Co je pro naši školku důležité?

• Jaké hodnoty chceme dětem předávat?

• V čem jsou naše učitelky silné, v čem vynikají?

ŠVP by měl odrážet realitu konkrétní školky, ne ideální představu „na papíře". Při jeho tvorbě je dobré držet se několika zásad.

Cíle stanovte jednoduše a srozumitelně. Místo složitých formulací volte jednoduchost. Cíle by měly být srozumitelné pro všechny pedagogy, reálně dosažitelné a využitelné v praxi. Místo dlouhých odstavců stačí jasně říct, že chcete rozvíjet samostatnost dětí, podporovat spolupráci nebo posilovat vztah k přírodě.

ŠVP musí žít ve třídě, ne ve skříni. Největší chybou bývá, když ŠVP existuje jen jako dokument, ale nepromítá se do běžného dne. Dobře nastavený program pomáhá při plánování aktivit, tematických celků i hodnocení dětí. Učitelky by se k němu měly vracet přirozeně. Ne proto, že „musí", ale protože jim práci usnadňuje.

Pište ho společně. ŠVP by neměl být dílem jednoho člověka. Zapojení celého pedagogického týmu přináší různé pohledy, zkušenosti i nápady. Zároveň zvyšuje šanci, že dokument bude opravdu využívaný. Společná tvorba navíc podporuje jednotný přístup k dětem, což je pro jejich vývoj zásadní.

Aktualizujte. Školka se vyvíjí – přicházejí nové děti, mění se potřeby i podmínky. ŠVP proto není hotový jednou provždy. Stačí ho jednou za čas projít, upravit a přizpůsobit aktuální situaci.

Dobře vytvořený ŠVP není o rozsahu, ale o obsahu. Nemusí mít desítky stran ani složité formulace. Důležité je, aby byl přehledný, dával smysl pedagogům a pomáhal dětem v rozvoji.

Věřte, že to zvládnete

Nebojte se vyjít z toho, co vaše školka reálně nabízí — v čem jsou vaše učitelky silné, co jim dává smysl. Když se ŠVP píše „zevnitř", přestává být složitým úkolem a stává se užitečným nástrojem.

Možná zjistíte, že největší krok už máte dávno za sebou. Stačí ho jen pojmenovat.