BLOG. Společný cíl, proměnlivé tempo

Léto je čas cestování a poznávání. Já měl to štěstí, že díky podpoře z programu Erasmus+ jsem už na jaře celý duben strávil na studijním pobytu v Norsku a ve Švédsku na různých základních školách. Určitě tím nechci říct, že bych odteď byl expert na skandinávské školství, ale samozřejmě jsem si přivezl drobné i větší inspirativní postřehy. Kvůli tomu jsem tam koneckonců jel.  Jeden z nejsilnějších momentů, který byl patrný v každé škole, v každé třídě, v každé hodině a u každého učitele, byla přirozená diferenciace v rozmanitých skupinách.

Učitelé měli své hodiny připravené tak, že očividně neustále předpokládali, že mají před sebou velice rozmanitou třídu. Úkoly v matematice, v cizích i mateřských jazycích i třeba v přírodních vědách byly zadávány tak, aby si žáci mohli vybírat ze spektra aktivit, které sledovaly společný a jednotný cíl hodiny. V některých hodinách si sice žáci přímo nic nevybírali, ale individuálně postupovali hodinou po jednotlivých úkolech s rostoucí složitostí. V hodinách se samozřejmě vyskytovaly i krátké chvíle, ve kterých učitelé něco vysvětlovali celé třídě, ukazovali pokus nebo uváděli třídu do tématu.

Každý jsme jiný

Děti s obtížemi se čtením měly k dispozici text namluvený jako audiosoubor, který pak poslouchaly a u toho sledovaly napsaný text před sebou. Děti s obtížemi se soustředěním si mohly dělat častější krátké přestávky nebo s podporou vyučujícího volily kratší úkoly. Děti, které se styděly, mohly nahrát svou prezentaci na tablet. Děti, které chtěly vědět víc, dostaly další zdroje pro hlubší porozumění nebo problematizování látky. Nikdo nepředpokládal, že všichni postupují stejně rychle a všechno ve stejný okamžik umí.

Učitel musí být připraven

Ve třídách vesměs vládla tvůrčí a přátelská atmosféra. Nikdo se nikomu nesmál, že zaostává, učitelé nikoho neporovnávali. Žáci byli očividně účinně vedeni ke spolupráci. Klidní učitelé měli výuku pod kontrolou – drželi směr a práce se jim takzvaně nerozpadala pod rukama.

Vyučující přicházeli do třídy, zadali úkoly a činnosti nebo zkontrolovali, kde se žáci ve své práci od minula nachází a co dnes budou potřebovat. Během hodiny pak nadále monitorovali, jak na tom žáci jsou, jak se jim daří spolu/pracovat a jakou podporu potřebují. Pro řízení třídy měli osvojené jednoduché mechanismy. Některé úkoly plnili žáci doma. Například v den mého příjezdu nebyli ve škole sedmáci, kteří měli od rána za úkol sehnat si recept, nakoupit podle něj suroviny a uvařit večeři pro svou rodinu. To celé měli zaznamenávat na video. 

Taková výuka fungovala skvěle, ale z mého pohledu jen tehdy, když učitelé přicházeli do třídy s úkoly, o jejichž smysluplnosti byli sami silně přesvědčeni, a když se během hodin aktivně věnovali podpoře žáků. V opačném případě (a ty jsem samozřejmě viděl také) se žáci nezapojili a podařilo se jim před učením „schovat“.

Byla v tom všem vlastně jedna zdánlivá výjimka: ve většině škol měli jasně nastavená očekávání v oblasti čtení (nikoli psaní, jen čtení). Pokud děti vůbec dostávaly nějaké domácí úkoly, bylo to pravidelné domácí čtení během prvních let školní docházky. Ale i zde se zohledňovaly individuální aspekty dítěte, domácí prostředí, dyslexie a osobní zájmy dítěte. Rozhodně nikdo neočekával, že všichni žáci budou ve stejný okamžik bez problémů číst. Zároveň ale byla vidět cílená snaha, aby si právě čtení v co největší míře osvojil každý z nich.

Nesrovnávejme, ale podporujme

Také v naší škole zapojené do pilotního ověřování nových rámcových vzdělávacích programů přemýšlíme o účinné diferenciaci. Je to náročné, ale dává nám to smysl. Máme školu organizovanou v trojročích (tři ročníky pospolu), některé předměty procházejí i napříč trojročími nebo celou školou.

Například v oblasti tvořivosti můžeme velice snadno kombinovat dovednosti dětí napříč celou školou, vycházet vstříc jejich individuálním potřebám i talentům. Žáci se podílejí na společných „kreativních projektech“, jako je třeba natáčení filmu nebo příprava divadelního představení. Stejný přístup ale funguje i v „tvrdších“ předmětech, jako je český jazyk nebo integrovaný předmět společnost.

Chceme učit tak, jak jsem viděl i v severských školách. Tedy aby žák či žákyně nebyli srovnáváni se stejně starými dětmi, ale postupně směřovali k jasně formulovanému cíli svým tempem.