SPECIÁL. Co je kompetence kulturní

Radek Marušák, pedagog a dlouholetý průkopník dramatické výchovy, přibližuje, jak kulturní kompetence pomáhá dětem hledat vlastní identitu, rozvíjet tvořivost a učit se chápat rozmanitý svět kolem sebe.

Co je kulturní kompetence a proč patří mezi ty klíčové?

Kultura je často vnímána jako synonymum ke slovu umění. Kultura je soubor duchovních a materiálních, intelektuálních a emocionálních znaků, které se vztahují k určité společnosti nebo skupině. Zahrnuje tedy nejen umění, ale i způsoby života, hodnoty, tradice, zvyky, víry. Vlastně je to svět utvářený lidmi, který nás obklopuje materiálně i duchovně. Je rozmanitý a tato rozmanitost je stejně důležitá jako rozmanitost přírodní.

Kulturní kompetence učí děti orientovat se v tomto rozmanitém světě, pomáhá jim utvářet, pochopit jejich kulturní identitu s respektem k odlišným kulturám. Pochopit normy, pravidla, hodnoty společnosti, vnímat bohatství, rozmanitost a význam kulturních a uměleckých projevů v místě, kde žijí, i v širších kontextech, oceňovat kulturní dědictví. Je to tedy něco velmi významného. A druhou rovinou kompetence je, že by děti měly umět do tohoto světa aktivně vstupovat a spoluvytvářet ho, aby se učily vyjádřit i pomocí jiných postupů, než jsou ty na vědě založené, postupů vycházející z různých umění. Žáci by měli získat zkušenosti s tvorbou, aktivním zapojením do kulturního dění ve třídě, škole, v blízkém okolí. Taková zkušenost je velmi komplexní a rozvíjí mnohé další klíčové kompetence žáků.

Kterých předmětů se kulturní kompetence nejvíce týká?

Nepochybně jsou to obory oblasti Umění a kultura, která v nově revidovaném RVP reaguje na uměleckou a kulturní rozmanitost a bohatost zařazením vybraných obsahů dramatické, filmové a taneční a pohybové výchovy do povinného kurikula, přičemž literární výchova je součástí českého jazyka. Jde ale o klíčovou kompetenci, která by měla být rozvíjena všemi oblastmi a obory vzdělávání, dominantně potom zejména těmi, které se vztahují ke světu lidí, historii i současnosti. Na rozvoji a utváření této kompetence by se ale neměly podílet jen jednotlivé obory, předměty, ale celá škola. I ona jako celek svou kulturou vztahů, prostředí pro žáky, aktivitou v oblasti kulturního dění ve škole, svým zapojením do dění v místě kolem ní, spoluprací s kulturními a uměleckými institucemi, spolky, významnými osobnostmi významně přispívá k utváření této kompetence u žáků. Je proto důležité, jaký důraz klade škola na spolupráci s neformálním vzděláváním, na návštěvy galerií, muzeí, divadel, jak sama aktivně přispívá ke kulturnímu dění v místě, kde se nachází. Klíčová kompetence kulturní tak klade poměrně výrazný důraz na propojování světa školy se světem okolo.

Škola je tu tedy vnímána jako kulturní instituce.

Ano. I ona je součástí kulturního dění v místě, není a neměla by být uzavřena sama v sobě. Pořádá kulturní aktivity, festivaly, promítání, slavnosti, zve umělecké profesionály, organizuje představení. Škola také nějak vypadá a je důležité její klima, protože mluvíme i o kultuře vztahů.

I sami žáci školy jsou v tomto směru aktivní – mají intuici a imaginaci a mají mít příležitost co nejvíce tvořit, dostat prostor pro tvůrčí sebevyjádření. A to nejen aby relaxovali, ale především proto, že se tak velmi výrazným způsobem rozvíjejí v mnoha rovinách. Tuto svou tvorbu mohou sdílet s dalšími – spolužáky ve třídě, ve škole, ale mohou ji nabídnout i rodičům, v domovech seniorů, knihovnách, na místních slavnostech apod. Na mnoha školách jsou v tomto s měru aktivní pěvecké sbory, taneční skupiny, dětské divadelní spolky a mohl bych pokračovat v dalších příkladech. A nesmíme zapomenout na to, že i sami učitelé jsou v tomto směru mnohdy velmi aktivní a mohou být pro žáky příkladem, vzorem.

Jsou i takové předměty, v nichž bychom kulturní kompetenci nehledali, a ona tam je?

Určitě ano. Jak už jsem řekl dříve, jde o klíčovou kompetenci, o kterou by měly pečovat všechny obory a oblasti. Nedávno jsem například četl ilustrativní úlohu z přírodopisu o zahradách. Zabývala se zejména přírodní diverzitou v zahradách, ale zároveň tematizovala i estetickou rovinu, významnost zahrad v našem okolí i zahrádkaření jako určitý kulturní fenomén, v němž nejde jen o znalost rostlin, ale i o složku estetickou a potřebu aktivně utvářet prostředí, ve kterém žijeme. Je tak propojena klíčová kompetence kulturní s oborovým obsahem, který se zdá této kompetenci vzdálený.

Jak má podle vás navazovat důraz na kulturní kompetenci při přechodu z mateřské školy na základní nebo i z prvního stupně na druhý?

RVP pro předškolní vzdělávání pracuje s velkou komplexností a integrovaným pojetím. Děti se učí vnímat kulturní a uměleckou bohatost a rozmanitost v jejich propojenosti, zkoušejí si různé prostředky tvůrčího vyjádření. Tato komplexnost se potom přenáší i na první stupeň, který je pojat také hodně integrovaně. Na druhém stupni už se potom dostáváme k většímu akcentu oborovosti. To dovoluje hlubší vhled žáka do určitých oborů, úzký oborový pohled ale může takovéto komplexnosti, integritě, vnmání širších vztahů a souvislostí bránit. A právě klíčová kompetence kulturní hodně vybízí k propojování. Z mého pohledu by měla být  integrovaná a komplexní cesta zachována na všech stupních, protože svět je propojený, a právě v tom je bohatý. RVP takovéto integrované pojetí umožňuje, ale konkrétní realizace RVP je na jednotlivých školách a jejich školních programech.

Když říkáte na všech stupních, myslíte tím tedy i střední školy.

Jistě. Péče o kulturu a umění se odehrává především na školách všeobecného vzdělání, jako jsou lycea, gymnázia, a samozřejmě na umělecky zaměřených středních školách a   středních pedagogických školách. Jiné to bývá u odborných a učňovských škol nebo v jiných typech vzdělávání, kde jde kulturní oblast často stranou a je to velká škoda. Přitom častěji než například na gymnáziích jsou na těchto školách studenti ze znevýhodněného prostředí, z prostředí, v němž umění a kultura hrají zcela druhořadou roli. Právě studenti těchto škol proto potřebují výrazně zažívat péči o kulturní hodnoty mimo toto prostředí. Stát by tomuto tématu měl větší pozornost věnovat i ve vyloučených lokalitách, kde oblast kultury a umění napomáhá žákům budovat jejich identitu a přináležitost k hodnotám.

Kdo stojí za formulací kulturní kompetence, která původně v RVP nebyla?

Velké díky patří především mým kolegyním Sylvě Mackové, která tuto kompetenci vytvářela, Markétě Pastorové, Zuzaně Havelkové, Markétě Pucové a všem v týmu oblasti Umění a kultura. 

Můj tip do hodiny

V dramaťáku dbáme na šíři žánrů

Text: Olga Králová

U nás na škole máme dramatickou výchovu jako samostatný předmět od třetí do deváté třídy. V představeních se často zaobíráme tématy, která ve škole vystávají, tedy i různým odlišnostem, protože máme ve škole například spoustu dětí vietnamských a ukrajinských. Zajímáme se o jejich kulturu a tradice, děti také zkouší třeba vařit jídla různých národností, v hudební výchově prezentují svoji kulturu hudbou.  

V každém ročníku navštěvují děti divadelní představení. Na prvním stupni třídní učitelé hovoří o tom, co všechno návštěva divadla obnáší. Na druhém stupni učíme dramaťák s kolegyní, a dbáme na co největší šíři žánrů. Po divadle máme vždycky hodinu, kde rozebíráme, co jsme viděli, a snažíme se, aby děti upřímně vyjadřovaly své myšlenky a emoce. Navštěvujeme s nimi i galerie, muzea a kina, a díky tomu pak v jednotlivých výchovách můžeme jít do větší hloubky.  

V hudební výchově náš kolega připravuje s osmáky pravidelně pěvecká vystoupení. Dokáže je nadchnout pro společnou tvorbu a oni si z toho odnášejí společný prožitek. Těmito akcemi podporujeme soudržnost komunity rodičů a veřejnosti, kterou naše škola tady v Kunraticích tvoří.  

Kulturní kompetence pro nás není nová. Uvedené ukázky jsou jen dílčí možnosti využití této klíčové kompetenci, kterou lze rozvíjet téměř ve všech předmětech. A určitě bude dobré se zaměřit na to, abychom výstupy naplňovali od první do deváté třídy plynule a aby to mělo dobrou gradaci.