SPECIÁL. Co je kompetence k učení

Martin Polách, ředitel dvou základních a mateřských škol a člen pracovní skupiny pro revizi RVP, vysvětluje, proč je kompetence k učení klíčovým pilířem vzdělávání pro 21. století, co obnáší v praxi a jak mohou učitelé i vedení škol podpořit její rozvoj u žáků.

Jak je vymezena klíčová kompetence k učení podle RVP ZV?

Klíčová kompetence k učení je podle RVP ZV vymezena jako soubor schopností, které žákovi umožňují efektivně se učit, organizovat a plánovat vlastní učení, kriticky přemýšlet, ověřovat informace a využívat různé strategie a nástroje pro učení. Tato kompetence zahrnuje také porozumění významu vlastní aktivity, vytrvalosti a vůle při osvojování nových poznatků, podporuje vnitřní motivaci žáka a jeho odpovědnost za vlastní vzdělávání a seberozvoj. Důraz je kladen na propojení učení s vlastním potenciálem žáka a na schopnost vyvozovat z vlastních zkušeností. 

Jaké znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty tato kompetence zahrnuje? 

Kompetence k učení zahrnuje znalosti o  vlastním způsobu učení, o efektivních strategiích a o kritériích úspěšného učení. Dále sem patří dovednosti, jako je plánování, monitorování, řízení a reflexe vlastního učení, práce s cíli, organizace informací. Kompetence k učení zahrnuje také postoje, například vytrvalost, otevřenost novým výzvám, ochotu pracovat s chybou. Nedílnou součástí jsou rovněž hodnoty spojené s vnitřní motivací, růstovým myšlením a vnímáním vzdělávání jako smysluplné celoživotní cesty.

Co se očekává od vyučujících, aby tuto kompetenci rozvíjeli? 
 
Pedagogové by měli vést žáky k uvědomění, proč se učí a kam směřují, podporovat reflexi procesu učení a vytvářet prostor pro formativní zpětnou vazbu, učit žáky plánovat si práci, stanovovat si cíle a strategie, uplatňovat formativní hodnocení, využívat nástroje jako učební mapy, kompetenční mřížky, sebehodnotiící listy, check-listy či mapování zvládnutí dílčích kritérií. V neposlední řadě je třeba nabízet různorodé učební situace včetně projektového, tematického badatelského či zážitkového učení.

Jak může rozvoj kompetence k učení podpořit vedení školy?

Školní vedení má klíčovou roli ve vytváření kultury školy orientované na učení, nikoli jen na výkon. Mělo by podporovat profesní rozvoj učitelů v oblasti reflexe, diferenciace a formativního přístupu, systematickém začleňování práce s KK do ŠVP a hodnocení. Sdílet příklady dobré praxe v pedagogickém sboru a v neposlední řadě nastavovat prostředí, ve kterém se i učitelé „učí učit“ a reflektují vlastní praxi.

Jaké jsou hlavní očekávané výstupy v 5. a 9. ročníku?

V 5. ročníku žák začíná uvědoměle plánovat, zvažovat efektivitu strategií, rozlišuje, co se mu osvědčilo, dokáže pojmenovat smysl učení. V 9. ročníku již vědomě řídí vlastní učení, reflektuje proces a pokrok, dokáže se učit i samostatně, rozumí souvislostem, využívá nástroje pro práci s informacemi a zvládá sebehodnocení jako nástroj dalšího rozvoje.

Jakými metodami lze kompetenci k učení v běžné výuce rozvíjet?

Rád bych akcentoval metodiku s námětovníkem strategií v metodické podpoře RVP a z ní formativní hodnocení, kritéria úspěchu, vedení k práci s chybou, učební mapy, metody sebereflexe a vrstevnické zpětné vazby, learning journals, projektové učení, badatelský přístup, reflexivní kruhy, výukové rozhovory, učební check-listy a také veškeré aktivity, které propojují učivo s reálným životem žáků.

Jaká je návaznost na předchozí stupeň vzdělávání?

Celý systém KK je provázaný. V návaznosti na RVP PV si dítě v MŠ osvojuje základy samostatnosti, zvídavosti a vnitřní motivace. V předškolním vzdělávání je akcentováno prožitkové učení, hra, tematizace, objevování. Zde se klade základ ke schopnosti přemýšlet o vlastním učení, klást si otázky, zkoušet, experimentovat a vytrvat. ZŠ na tento základ navazuje systematizací a řízením těchto dovedností.

Považujete kompetenci k učení za základní pro 21. století? 
 
Ano. Schopnost učit se je „klíčem“ k celoživotnímu vzdělávání a aktivnímu životu ve světě, který se rychle mění. Učení je chápáno holisticky, pomáhá člověku v jeho celkovém rozvoji. Právě KK k učení úzce souvisí v praxi s KK osobnostní a sociální. Vzájemně si vytváří benefity pro efektivní rozvoj. Kompetence k učení je tím, co umožňuje každému jedinci zvládnout výzvy života a zároveň naplno rozvíjet svůj potenciál. Právě proto je tato kompetence středobodem vzdělávání pro 21. století. Zároveň je však třeba si uvědomit, že žádná kompetence nefunguje izolovaně – systém klíčových kompetencí je provázaný celek, v němž jednotlivé složky podporují jedna druhou a společně vytvářejí funkční rámec pro učení a život v současném i budoucím světě.

V závěru je nutno podotknout, že celý systém KK není jednoduchý. Proto i v praxi jdeme krok po kroku a vše má svůj správný a potřebný čas. 

Můj tip do hodiny

Modelínová laboratoř

Text: Dana Ticháčková

Podívejme se na situaci, kde žák snadno pochopí, jak s chybou pracovat. Připravím si pro děti jednoduché zadání s názvem Modelínová laboratoř. Hlavní pomůckou je modelína a tři karty s postupným zadáním práce. Dětem rozdám do dvojic první papírek se zadáním. Zadání je velmi obecné (např. Vytvoř zvíře, které má chobot.). Nechám žáky chvíli pracovat a přinesu jim pokračování zadání (např. K chobotu napoj tělo, které má křídla.). Děti již u druhé karty se zadáním zjistí, že je něco špatně. Já ovšem jejich reakce jen pozoruji. Nijak nedávám najevo, že chápu jejich rozčarování. Následně přinesu poslední část zadání. Závěrečné zadání musí být utvrzení v tom, že je celý výtvor špatně (např. Napiš název tohoto exotického zvířete.).

Obvykle se u takového tvoření strhne diskuze, kdy děti začnou popisovat, proč takové zvíře nelze vytvořit nebo určit, jak se nazývá. A právě zde začínám společně s  dětmi mapovat celý proces tvorby. Začínáme pracovat všichni společně. Dětem kladu otázky: Co se nepovedlo? Rozumíte zadání? Pomohly jste si ve dvojici?... Postupně vedu žáky k tomu, aby mi dávali své podněty, jak zadání změnit, aby bylo funkční. Cílem této modelínové laboratoře je, aby děti opravily mé zadání a zvládly vytvořit zvíře, které se jim vybavilo při čtení první části postupu. V závěru celé aktivity s dětmi přepisujeme mé zadání a zkoušíme podle opraveného zadání modelovat znovu. Reflexi hodiny poté vedu pomocí otázek typu: Může jedna chyba ovlivnit celý výtvor? Jak nám chyba v zadání pomohla se něco naučit? Co bys poradil někomu, kdo udělá chybu? Jak ses cítil, když se ti nedařilo postupovat podle původního zadání?

Dana Ticháčková Je pedagožka a lektorka s dlouholetou praxí na prvním stupni ZŠ. V rámci své profesní dráhy se zaměřuje především na podporu učitelů při zavádění revizí RVP ZV do praxe.

Obyčejná práce s modelínou, díky které jsem do žáků zasela semínko nejzásadnější klíčové kompetence – kompetence k učení. Během pár minut zde vědomě pracuji s kompetencí a jejími komponentami jako se vzdělávací strategií. Kompetenční učení má smysl, pokud se s kompetencemi pracuje jako s partnery vzdělávacího procesu.