SPECIÁL. Co je kompetence k řešení problémů

Marián Klapka, zástupce ředitele na gymnáziu a pedagogické škole v Nové Pace a odborník na rozvoj kritického myšlení a kompetenčně orientovanou výuku, se dlouhodobě podílí na revizi rámcového vzdělávacího programu. V rozhovoru přibližuje, proč by škola měla žáky učit vnímat problémy jako výzvy, nikoli překážky.

Co v kostce obsahuje kompetence k řešení problémů? Má nějaká důležitá podtémata?

Rozvíjení kompetence k řešení problémů si klade cíl především naučit žáky rozpoznat problém, sbírat a analyzovat informace, hledat různá řešení a vybrat to nejlepší. Zde je nutné říci, že problémem chápeme situaci, kterou stojí za to řešit. A naším cílem je, aby žáci vnímali problémy jako výzvy, nikoliv jako překážky. Rozvíjíme tím nejen kritické myšlení, ale také kreativitu a inovativní přístup. Na počátku nám šlo o stručný popis této kompetence a nebyla rozdělená na stávající čtyři oblasti, to se vyvinulo po zhruba roce až roce a půl práce naší pracovní skupiny. 

Hovoříte o čtyřech oblastech. Zkusíte je tedy stručně charakterizovat?  

První částí je Řešení každodenních situací a problémů. V našem vzdělávacím systému, stále postaveném na memorování, to většinou probíhá tak, že žákům jsou ve škole naservírována data a informace, které by si ideálně měli zapamatovat, napsat test a dostat dobrou známku. Nám jde o to, že žactvo by mělo být postaveno před situaci, kterou stojí za to řešit a učitel by měl při rozvíjení této kompetence stavět výuku tak, aby se v její určité části takový problém objevil. Hodnocení řešení problému nemůže být jen prostou známkou – je třeba sledovat samotný proces, způsob uvažování a přístup žáků. Proto je hodnocení kompetencí obecně náročnější.

Další částí je Kritické hodnocení a využití vědeckých poznatků, kdy se žáci učí pracovat s vědeckými poznatky, rozlišovat fakta od názorů, kriticky hodnotit tvrzení a ověřovat informace z různých zdrojů. Zvláště v dnešní době charakterizované přetlakem informací z mnoha zdrojů, je toto jednou z nejdůležitějších kompetencí.

Třetí oblast se věnuje Badatelskému přístupu a tvorbě poznatků, kdy se žáci učí formulovat výzkumné otázky, provádět pozorování a experimenty. Tedy si prakticky vyzkoušet a ověřovat předkládaná fakta, vyhodnocovat výsledky v souvislosti s výchozím problémem.

Poslední je Práce s informacemi a kritické myšlení, která má za cíl naučit žáky posuzovat informace podle spolehlivosti a relevance, rozlišovat fakta od názorů, chápat souvislosti a vytvářet podložené závěry.

Kam až zasahuje daná kompetence? Jaké má přesahy do dalších kompetencí?

Důležité je zdůraznit, že klíčové kompetence jsou navzájem provázané a jsou ze své podstaty obtížně oddělitelné. U kompetence k řešení problémů je velmi úzká provázanost s kompetencí k podnikavosti a pracovní a v určité fázi tvorby návrhu nového kurikula byly dokonce spojené. Obě podporují aktivní přístup žáků a hledání efektivních řešení. Jinak ale tato kompetence zasahuje prakticky do všech ostatních. 

Jaká je návaznost dané kompetence mezi PV a ZV? Pokud tato návaznost existuje.

Na provazbách jsme dlouhodobě spolupracovali. Tato kompetence je v RVP PV přímo obsažena. I v předškolním vzdělávání učitelky a učitelé řeší s dětmi problémy prakticky každodenně. Je to v podstatě jejich denní bytí, kdy „problémem“ je spousta věcí. A učitelky v předškolním vzdělávání je dokážou řešit velmi efektivně, zatímco na druhém stupni základních škol, a zejména ve středním vzdělávání se s přibývajícími nároky na předávání znalostí prostor pro rozvíjení těchto kompetencí postupně snižuje. 

Máte osobní zkušenost s danou kompetencí, používáte ji ve výuce? Myslíte, že v současném obsahu výuky zásadně chybí?

Ano, používám a dlouhodobě se snažím vymyslet model, jak to udělat, aby i kolegové pochopili, co je kompetenční výuka a že má smysl ji rozvíjet. 
V současném obsahu výuky podle mě chybí, protože pokud pouze předáváme data, pak nedáváme žákům šanci vědomě se rozhodovat, hodnotit a aktivně problémy řešit. To ale neznamená, že žádní učitelé tuto schopnost nerozvíjejí. Existuje řada škol a řada skvělých pedagogů, kteří kompetenční výuku používají. My zkrátka neumíme dost dobře rozvíjet kompetence, protože jsme se nimi ve vzdělávacím systému sami nesetkali. A je to také časově náročný proces, během kterého mám odučit danou látku, a k tomu ještě rozvíjet kompetence. Ne každý pedagog, pedagožka jsou pak schopni a ochotni orientovat se i k výuce kompetencí.  

Jsou dnešní pedagogové a pedagožky připraveni/schopni „přepnout se“ na výuku v duchu ambicí a cílů této kompetence?

To souvisí se změnou postoje pedagogů, a pokud jsou schopni přijmout kompetenčně orientovanou výuku, tak určitě ano. Je to umění najít optimální způsob předávání informací a znalostí tak, aby byl opravdu efektivní. Aby nepřipravoval žáky na něco, co by mohli potřebovat, ale na vše, co může v budoucnu přijít.

Můj tip do hodiny

Volby nanečisto i metoda čtyř rohů

Text: Zuzana Devátá

Učím občanskou výchovu, kde je na rozvíjení kompetence k řešení problémů, jejich následnou analýzu, společný dialog a jeho reflexi dostatek času oproti jiným předmětům.

Osobně používám didaktickou pomůcku známou jako metoda čtyř rohů. Do každého rohu v učebně položím plakát s popisem nějakého problému nebo morálního dilematu. Třída se rozdělí do čtyř skupin, kdy každá z nich pracuje v jednom rohu a ve vymezeném čase se všechny skupiny vymění a posunou do dalšího rohu. Pracujeme se čtyřmi barevnými fixami, každá skupina má jednu barvu a po přesunu nová skupina svojí barevnou fixou zaznamená, zda s řešením předchozí skupiny souhlasí, nesouhlasí nebo nerozumí řešení a potřebuje vysvětlení. Jakmile se všechny čtyři skupiny prostřídají, seskupíme všechny plakáty dohromady a společně probíráme navržená řešení. Promítne se tak široká škála řešení a žáci se k nim vztahují a diskutují o nich. Rozvíjí se zde schopnost vnímat různé úhly pohledu na daný problém, schopnost vcítění do myšlení ostatních.

Další metodou výuky kompetence k řešení problému je simulace voleb nanečisto. Konkrétně v rámci projektu Člověka v tísni Jeden svět na školách, kdy s žáky simulujeme volby a reflektujeme jejich výsledky na naší škole. Jakmile mají totiž děti možnost (a zodpovědnost) vhodit osobně volební lístek do urny, velmi se tím zvyšuje i jejich zájem o volby reálné. A samozřejmě také do budoucna jejich kompetence občanské, kdy budou samy volby absolvovat.