SPECIÁL. Co je kompetence digitální

Daniela Růžičková, členka pracovní skupiny velké revize RVP ZV, přibližuje, proč je digitální kompetence nezbytnou součástí vzdělávání, jaké zahrnuje oblasti a proč se týká všech žáků i učitelů napříč předměty.

Digitální kompetence mohla v současném kurikulu jen těžko chybět, že? 

Ano, děti vyrůstají v digitálním světě a ani ho nerozlišují od toho fyzického. Stejně jako jim škola ukazuje fyzický svět, ukazuje jim i ten digitální – jak se v něm orientovat, jak se k sobě chovat, co je tam za možnosti, a pomáhá jim v něm žít. 

Část pedagogů se ale v digitálním světě sama necítí příliš jistě. Jak je podpořit?

V první řadě je třeba říct, že nejistota je něco, co nás bude provázet i díky vývoji technologií už pořád a je potřeba se s tím smířit. Pro učitele jsme připravili různé způsoby vzdělávání. Vědomí toho, že na to nejsou sami a že jim NPI pomůže nabídkou široké podpory, může jejich nejistotu zmírnit. Také doporučuji, aby v každé škole byl ICT metodik/koordinátor, který bude mít podporu vedení a jeho úkolem bude pomáhat kolegům se zaváděním nových technologií do výuky.

Digitální kompetence se s novým RVP dostala také do předškolního vzdělávání. V čem je to výhodné?

Zařazení digitální kompetence do RVP předškolního vzdělávání není ani tak výhoda jako nutnost, děti jsou v kontaktu s technologiemi už od útlého věku, a ne všichni rodiče jsou zdatnými průvodci světem technologií.

Co si děti v mateřských školách osvojují a jde to i bez koukání do displeje?

Jistěže to jde bez koukání do displeje. Jednak s technologiemi mohou pracovat paní učitelky, jednak se k některým tématům mohou děti dostat prostřednictvím příběhů a pohádek, kde důležitou roli hrají technologie. Tím ale neříkám, že děti ve školce nemají dostat technologii do ruky. I zde jsou příležitosti, jak děti vést k tomu, kdy je technologie užitečná a kdy je dobré ji už odložit.

Digitální kompetenci tvoří pět složek, jak byste je krátce popsala?

První jsou Digitální informace a data. V dnešní době přehlcené informacemi je důležité umět ověřovat informace a pracovat s kvalitními zdroji. V mnoha profesích je potřeba pracovat s daty a vědět, co to data jsou, jak s nimi pracovat a jak interpretovat výsledky.

Pak je tu složka Zapojení do společnosti prostřednictvím digitálních technologií.

Zapojení do společnosti sledujeme na různých úrovních. Jednak jde o sdílení a komunikaci v digitálním prostředí, jednak o poznávání různých digitálních služeb důležitých pro občana, ale také třeba o utváření digitální identity apod. 

Třetí složkou je Tvorba digitálního obsahu. Co zahrnuje?

Je toho hodně. Nemluvíme jen o tvorbě obrázků, textů nebo videí, ale i programování aplikací, vytvoření grafu nebo další vizualizaci dat. 

Čtvrtou je Bezpečnost v online prostředí.

Ano, ta se týká ochrany zařízení, dat, soukromí, člověka i vztahů. Nejde přitom jen o návody, jak na silné heslo nebo jak nenaletět podvodníkům, v bezpečnosti je zahrnutá i udržitelnost při práci s technologiemi a potřeba myslet na ochranu životního prostředí, například kolik technologie a zařízení spotřebovávají energie. Součástí bezpečnosti je i wellbeing – ochrana soukromí a zdraví, ať už fyzického, duševního, nebo sociálního.

Poslední, pátou složkou jsou Inovace. Co sem spadá?

Tady najdeme ovládání technologií tak, aby byly efektivní, i řešení základních technických problémů. Jde o to umět třeba naformulovat problém, když volám o pomoc ajťáka. Najdeme tu i sledování vývoje a schopnost neustrnout na místě a identifikovat, kde začínám mít mezery a snažit se je doplňovat. Je tu silná vazba na celoživotní učení. Jde také o dovednost přemýšlet o tom, k čemu se jaká technologie může hodit a k čemu ji nejlépe můžu použít.

Digitální kompetence se v RVP ZV objevila už v rámci takzvané malé revize z roku 2021. Co se nyní mění?

První větší změnou je to, že jsme se formulacemi přizpůsobili Evropskému rámci digitálních kompetencí pro občany, který definuje pět oblastí digikompetence. Druhá věc je obsahový posun k větší samostatnosti a zodpovědnosti žáků a žákyň. Jde o to, aby nedoháněli vývoj a nebyli o krok pozadu, ale aby ho ovlivňovali a o technologie se zajímali aktivně. Technologie nejsou samy o sobě ani špatné, ani dobré, záleží na tom, jak je používáme v soukromém životě i ve společnosti. A ještě třetí změna: v metodické podpoře se nově objevuje umělá inteligence.

V kterých předmětech lze digikompetenci rozvíjet? Jsou vůbec takové, jejichž učitelé si mohou říci: Tohle se mě netýká?

Ne, digitální kompetenci je dobré rozvíjet v každém oboru.

Čím by měla škola začít?

Prvním krokem by měla být domluva mezi učiteli, co v jakém předmětu rozvíjet, a začít tam, kde je to předmětu a učiteli blízké. Třeba komunikace je blízká jazykům, v přírodovědných oborech lze využít technologie pro badatelské aktivity.

Můj tip do hodiny

Najít rovnováhu

Text: Pavel Žalský

Stroj času ještě nikdo nevymyslel, ale digitální technologie už jsou tak daleko, že ho ani nepotřebujeme. Různé hry, appky, ale i filmy, s nimiž rád pracuji v hodinách dějepisu, dokážou děti vtáhnout do určité historické epochy, seznámit je s reáliemi a hlavně nadchnout. Učitel to samozřejmě musí celé dobře zarámovat, nikdy to nebude přesný otisk reality, ale i tohle je na tom skvělé. Společně můžeme hledat chyby a detaily, které si autoři tak trochu poupravili.

Sám jsem dal jednoduchou didaktickou hru dohromady. I když nejsem žádný ajťák, naučil jsem se s herním editorem a napsal si příběh ze starověkého Říma. Postavička chodí městem a plní úkoly. Děti zjišťují, jaké příčiny vedly k rozpadu Západořímské říše – korupce, barbaři, slabí císaři. Moje zkušenost říká, že když jsou historické události vyprávěny jako příběh, který ideálně mohou děti samy aktivně prožívat, lépe si je zapamatují. Je to paradox, spousta mých kamarádů třeba nadává na školní dějepis, ale přitom dokážou odvyprávět celou historii světů Pána prstenů nebo Hvězdných válek.

Děti si při hraní zároveň osahávají technologie, osvojují si digitální kompetenci. Jasně, tohle je hodně vysoký level. Digitální kompetenci lze ale v hodinách dějepisu rozvíjet i s pomocí běžně dostupných nástrojů, jako jsou mé oblíbené virtuální nástěnky Padlet nebo digitalizované staré mapy. Učím ve Vrchlabí, takže často používám i digitalizované sbírky zdejšího Muzea Krkonoš. Nic se ale nesmí přehánět, musíme dětem nabízet i hodiny bez technologií. Digitální kompetence je i o tom používat digitální nástroje jen tam, kde dávají smysl, a hledat rovnováhu.