SPECIÁL. Co je gramotnost čtenářská a pisatelská

Hana Košťálová je programovou ředitelkou projektu Pomáháme školám k úspěchu a patří k nejvýraznějším osobnostem v oblasti čtenářské a pisatelské gramotnosti u nás. V rozhovoru vysvětluje, proč je právě tato gramotnost klíčovým základem učení i jak zasahuje do všech vzdělávacích oblastí.

Co je obsahem čtenářské a pisatelské gramotnosti a má tato gramotnost nějaká důležitá podtémata?

Zjednodušeně řečeno čtenářská gramotnost zahrnuje tři hlavní roviny. Čtenář musí věcně rozumět textu, musí chápat, co text říká. To je ta základní rovina, která je nezbytná, ale sama o sobě nestačí. Zdatný čtenář rozpozná, jak text funguje, a především, co text znamená, co skrývá mezi řádky, čeho chtěl autor textem dosáhnout a proč. V případě pisatelství se žák učí, jak s těmito rovinami zacházet jako autor, tedy jak vyjadřovat myšlenky, které jsou pro něj důležité, způsobem, jenž má šanci oslovit zamýšleného adresáta.  

Do jakých dalších oblastí čtenářská a pisatelská gramotnost zasahuje? Jaký má přesah? 

Gramotnost je propojená se všemi kompetencemi, především s kompetencí komunikační, s tou se překrývá, také s kompetencí k učení a kompetencí k řešení problémů, ale i s osobnostním a sociálním rozvojem. Čtení a psaní je důležité i tam, kde se s ním ve výuce tradičně zatím nepočítá. Pokud s dětmi učitelé čtou i v přírodovědných oborech, mohou u svých žáků očekávat lepší výsledky učení.   

Proč se do revize RVP dostala právě tato gramotnost a proč až teď?

Sílí vědomí – a podporují ho výsledky výzkumů – že pokud přestaneme soustředěně číst souvislé delší texty, a speciálně knihy, tak jako lidstvo přicházíme o něco velmi důležitého. Přicházíme o vývoj čtenářského mozku, který je schopen hlubokého, tedy reflektivního, analytického a kritického myšlení. A přicházíme jako společnost o empatii založenou nejen na emocích, ale na poznání. A netřeba připomínat, že bez gramotnosti není učení. V novém RVP má průřezovou povahu a stává se zodpovědností každého učitele školy, aby ji rozvíjel.

Můžete popsat návaznost čtenářské a pisatelské gramotnosti mezi předškolním a základním vzděláváním?

Je velká a explicitní. V RVP pro předškolní vzdělávání je oblast „Dítě a jeho psychika“, ve které má čtení významnou roli. Děti se učí číst a vnímat knihy již ve velmi raném věku, od miminka. Řada studií potvrzuje, že předškolní děti by si měly prohlížet a číst i několik knížek denně – knížky obrázkové s krátkými texty. Výsledky čtenářské gramotnosti už přibližně ve 3. třídě predikují budoucí studijní úspěchy žáků.

Jak se podle vás do naplňování této gramotnosti promítne drtivý vliv sociálních sítí a nástup umělé inteligence na žáky a studenty?

Z neurovědních výzkumů dostáváme řadu varování o vlivu technologií na myšlení a proces učení, ale víme, že technologický výzkum se nezastaví. V projektu věříme, že škola je místem, které může zajistit dětem pro čtení souvislý, nerušený čas bez technologií. Děti potřebují opakovaně zažívat, jaké to je vstoupit do čtenářského flow. Děti samy to oceňují a říkají nám, že v běžném provozu na to prostě nemají prostor. A co se týče pisatelství, tak cílíme na to, aby děti v prvé řadě psaním poznávaly samy sebe a něco světu o sobě řekly. Děti psaní rychle přicházejí na chuť, oceňují satisfakci od okolí, když své texty publikují, a psaní je baví. Hovoříme ovšem o dlouhodobém procesu, nikoliv o tom, že začnou psát v 9. třídě. Škola sice nemůže převálcovat technologickou realitu, ale lecčehos může dosáhnout. A nesmí to vzdávat!

Jsou dnešní učitelky a učitelé připraveni „přepnout se“ na výuku v duchu ambicí a cílů čtenářské a pisatelské gramotnosti?

Přechod na nové RVP je ve své podstatě procesem učení, a učení chce čas. Velmi záleží na míře a způsobu podpory učitelů. Pokud chceme plošnou změnu, měl by ji zajistit stát.  A jestliže budou učitelé a vedení škol cítit oporu, pak bude zavádění nového RVP určitě snazší.

Můj tip do hodiny

Vyprávění příběhů patří i do hodin fyziky

Text: Hana Matulová

V hodinách fyziky používám několik metod podporujících rozvoj čtenářské a pisatelské gramotnosti. U matematiky a fyziky totiž jde o jiný „typ“ čtení, o používání jiných čtenářských strategií než třeba v humanitních předmětech. Navíc přistupuji k výuce heuristicky, tj. aby se žáci aktivně podíleli na objevování a řešení problémů. Bohužel děti mnohdy texty ve fyzice nechápou, protože obsahují odborné informace a termíny, kterým děti nerozumí, ale mají zásadní význam pro řešení nebo pochopení daného jevu.

Proto jim dávám možnost převyprávět vlastními slovy jako příběh a popsat textově to, k čemu jsme v hodinách dospěli. U textových zadání někdy používám metodu, které říkám „propustky“, kdy žákům na konci hodiny dám jednu dobře položenou otázku a mají 2–3 minuty pro napsání pár jednoduchých vět o tom, jak daný jev pochopili. Často se jich v otázkách ptám, zda a jak se jich daný jev týká. Například v běžném životě. Pro pochopení složitějších, ale důležitých fyzikálních jevů si vyčlením více času a děti pak píší delší texty. Určitě tím nepřicházím o cenný čas ve výuce, ale naopak je to pro mě zajímavá zpětná vazba.

Některé děti samozřejmě rády vymýšlí a píšou texty, jiné naopak raději pracují se schématy a grafy. Občas proto nechávám žáky přetvářet texty do schémat nebo obrázků, dokonce komiksů, protože pro řadu z nich je to snazší vyjadřovací přístup. Obecně ale popis – nejen fyzikálních jevů – ať už skrze texty, nebo vlastními slovy, dětem tříbí myšlení a většina z nich je toho schopna. A mně to mnohdy přináší i velmi zajímavé podněty, jak je možné fyzikální jevy interpretovat.