Pomáhat školám s novými ŠVP je obrovská výzva

Jak jste se stala šéfovou krajského pracoviště NPI v Plzni? 

Asi trochu náhodou. Moje předchůdkyně nechtěla v roli vedoucí pokračovat, ale všichni doufali, že si to nakonec rozmyslí, a nikdo jiný se o tu funkci nepřihlásil. Také jsem hodně váhala. Laťka byla posazená hodně vysoko, tým fungoval příkladně, a já jsem zatím působila spíš jako odborník (metodik, garant, poradce) a manažerská role pro mě znamenala výzvu. Moje první myšlenka coby novopečené vedoucí byla, hlavně ať nerozložím něco, co funguje.   

Každé krajské pracoviště NPI je jiné. V čem je specifické to plzeňské? 

Jednou větou? Lidem se u nás prý líbí. Snažíme se být help linkou, na kterou se obrátíte, když něco potřebujete nebo se potřebujete zorientovat. Máme stabilní a sehraný tým. Většina z nás kromě profesních zkušeností přináší i osobní vztahy a kontakty ze školství nebo příbuzných oborů. A podobně stabilní je naštěstí i osazenstvo odboru školství na krajském úřadě, takže to máme s rozvojem spolupráce jednodušší než v krajích, kde se vedení mění podle toho, kdo zrovna vyhrál volby.  

A obsahově?  

V Plzeňském kraji je dlouhodobě podporováno technické vzdělávání, ale také duševní zdraví, wellbeing, kariérové poradenství, nadání a inovační potenciál. Těmito tématy se hodně zabývají kraj  a univerzita, tím pádem tyto služby už školy tolik nevyhledávají u NPI. Jako tranzitní, příhraniční region jsme přitažliví pro montovny a logistické areály, máme tu mnoho cizinců ze všech koutů světa, často i s rodinami. Cizincům ve školách se opravdu hodně věnujeme. A co se týče cizinců a jejich adaptace ve školách, moc mě těší, že naše externí kolegyně a konzultantka Lucie Sichingerová dneska působí už i nadkrajově jako lektorka a konzultantka pro školy z celé republiky. Mám také radost, že odbor školství vloni ve spolupráci s Eduzměnou připravil vzdělávací program, do kterého nás přizval a společně s klíčovými partnery se podílíme na rozpracování prioritních témat pro rozvoj vzdělávacího systému v Plzeňském kraji do detailnějších akčních plánů. Letos na to navážeme a já se těším, až se to začne ještě více rozpracovávat a aplikovat. 

Jak je podle vás vnímáno NPI v Plzeňském kraji?  

Myslím, že pozitivně, jako užitečný partner. Máme od škol stále více poptávek, vloni jsme byli například partnerem střediska volného času Radovánek při pořádání mezinárodní konference k propojování formálního a neformálního vzdělávání. Dostáváme pozvánky i k jednání o místních akčních plánech nebo třeba do platforem Paktu zaměstnanosti, kde se tvoří strategie rozvoje potenciálu Plzeňského kraje. A zároveň víme, že část terénu je z pohledu NPI stále ještě pole neorané. Můžeme mít klidně třikrát větší nabídku pro školy, které by ji mohly absorbovat, pokud si k nim dokážeme najít cestu.  

A dokážete? Jaké výzvy vás čekají v letošním roce? Co například nové RVP? 

Ano, doručit do škol nové RVP a podpořit je, až si podle nich budou stavět své ŠVP, to bude obrovská výzva. Máme navázané školy, které s námi nebo nám podobnými organizacemi dlouhodobě spolupracují. Je tu i řada škol, které s námi v aktivním kontaktu nejsou, ale pracují na sobě samy, a třeba i využívají naše produkty, jen o tom nevíme. Tušíme ale, že určité procento škol tak trochu zamrzlo v čase. Už minulou reformu RVP pojaly spíš formálně a pravděpodobně budou mít snahu udělat to znovu. A my potřebujeme tentokrát oslovit a získat pro změnu i je. Protože doba je jiná, děti také. Nefunguje to jako v osmdesátkách nebo devadesátkách. Strašně rádi bychom pomohli jejich sborům s tím, aby se dokázaly rozhýbat, domluvit, jakou vlastně chtějí mít školu, a spolupracovat na tom, jak tu změnu provedou.  

Proč myslíte, že tyto školy po vaší podpoře nesahají?  

Možná jsou přesvědčené, že to nepotřebují. Nebo jim chybí dnes tolik skloňovaný „pedagogický leadership“. Třeba prostě rozvoj týmu školy není jejich prioritou, nesledují, jaký dopad má další vzdělávání na výuku. Jenže pokud to téma vedení školy neuchopí se vší vážností, tak kolem mnohých pedagogů nové RVP bohužel prostě jen proteče. Zase... Smutné je, že když do školy, která je takhle zakonzervovaná, přijde začínající učitel s ideály a s chutí dělat to jinak, může narazit na nepochopení nebo i na odpor. Takže pro mě je aktuálně nejvýznamnějším úkolem revize přimět tyhle školy k reflexi a jejich učitele ke vzájemné dohodě a spolupráci. Bude se nám hodit cokoliv, co nám pomůže s těmito řediteli a učiteli pohnout. 

Co potřebujete k tomu, aby se vám se školami ještě lépe pracovalo? 

Jak školy, tak my potřebujeme klid na práci. Protože nás teď čeká v některých školách opravdu razantní změna. Moc by pomohlo, kdyby ty vnější podmínky byly podpůrné ve smyslu: změna je potřeba a jděte do toho a nenechte se ničím rozptylovat. Bylo by fajn, kdyby to bylo to hlavní sdělení, které by rezonovalo i mediálním prostorem, místo nejrůznějších spekulací.