Nebojíme se učit jinak a umíme to rodičům vysvětlit

Základní škola Pod Budčí ve středočeských Zákolanech je důkazem, že i malá venkovská škola může učit v souladu s moderními vzdělávacími trendy. „I když jsme škola státní, jsme hodně komunitní, propojení s tradicemi a s děním v obci,“ říká její ředitelka Šárka Třísková. Do pilotní ověřování nových školních vzdělávacích programů se zapojila s tematickým modelem, který dává větší prostor mezipředmětovým souvislostem a praktickým aktivitám.

Co definuje vaší školu?

Jsme menší škola, kterou tvoří mateřská škola s 25 dětmi a základní škola od prvního do pátého ročníku. Sídlíme v budově staré více než 140 let, a i když jsme škola státní, jsme hodně komunitní, propojení s tradicemi a s děním v obci, od které máme velkou podporu. A jako zajímavost můžu zmínit, že ve zdejší Budči se měl údajně vzdělávat svatý Václav, takže i tato tradice se odráží v našem vzdělávání, stejně jako fakt, že na Budči působil prvorepublikový pedagog Karel Amerling.

Jaký je poměr místních a dojíždějících dětí?

Čistě spádových dětí z obcí Zákolany, Trněný Újezd ​​a Kováry je přibližně 50. K tomu máme asi 40 dětí, které dojíždějí především z Libčic, ale také z Kralup nad Vltavou, Přílep a dokonce i z Prahy. Poměr je tedy zhruba půl na půl.

Promítají se do výuky specifika vaší školy, jako jsou nízké počty žáků a komunitní charakter? Usnadňujete vám to práci?

Určitě ano. Vede to k lepším vztahům mezi dětmi, pozitivnějšímu klimatu ve třídách i v celé škole. Zároveň nám to umožňuje lépe komunikovat s rodiči.

Proč jste se rozhodli přihlásit do pilotního ověřování nových ŠVP a co si od účasti slibujete?

Vidíme v tom příležitost být aktivní a něco ovlivnit. Důležitý je pro nás také prostor pro vzdělávání pedagogů, který je v rámci projektu škole poskytován. Chceme být dobře připraveni a vyhnout se situaci, kdy bychom na poslední chvíli museli vytvářet dokument, na který bychom nebyli nachystáni.

Vaším zřizovatelem je obec, přesto jste si nevybrali předmětový modelový ŠVP, který je nejblíže stávající podobě výuky, ale zvolili jste tematický model. Tato volba byla jasná od začátku nebo jste zvažovali i jiné možnosti?

Pro nás to byla jednoznačná volba. Snažíme se, aby učení bylo ve větším kontaktu s každodenním životem a aby děti některé události nejen vnímaly, ale i aktivně prožívaly. Například celé září jsme věnovali nácviku na Svatováclavské slavnosti, které se zde konají na svátek svatého Václava. Spolupracujeme také se Společností pro kreativitu ve vzdělávání, která nám pomáhá začleňovat do výuky další zajímavá témata.

Zavádění moderních prvků do výuky pro vás není novinkou. Co vás vede k tomu, že jste se už dříve vydali touto cestou, která je v souladu se současnými trendy ve vzdělávání?

Je to dáno určitě kolektivem. Pedagogové jsou těmto formám výuky naklonění, vidí smysl v propojování předmětů tak, aby nebyly odděleny, ale aby na sebe navazovaly a učení děti bavilo.

Jaké je složení vašeho pedagogického sboru? Vymyká se nějakým směrem zvyklostem českých škol?

Dá se říct, že je spíše mladší a vedle kolegyň tu máme i dva muže jako třídní učitele a muži působí například i jako asistenti pedagoga, což považuji v dnešních podmínkách za velmi přínosné pro děti. Trochu se potýkáme s tím, že ne všichni kolegové jsou plně kvalifikovaní, ale mnozí si doplňují vzdělání na pedagogické fakultě. Jsem vděčná, že v rámci pilotáže je kladen důraz na profesní podporu pedagogů, kdy vzdělávání může probíhat i přímo u nás ve škole za účasti koordinátora, což šetří čas i finanční prostředky školy.

Jak na moderní nebo alternativní prvky výuky, které s sebou tematický model nese a které zároveň pro vás nejsou něčím novým, nahlíží rodiče či zřizovatel? 

Zřizovatel nám vychází vstříc a snaží se pro naše kroky najít pochopení. Pokud jde o rodiče, je důležité některé věci podrobně vysvětlovat, říkat jaké přínosy jednotlivé projekty budou mít a jak budou rozvíjet jejich děti. Na setkání s rodiči vysvětlujeme, že se nemusí bát, že si děti budou jen hrát. Chceme, aby viděli, že součástí je vždy i vzdělávací prvek, který přitom nemusí být na první pohled patrný.

Působíte i nějak na rodiče budoucích prvňáčků? Je nutné rodičům nějak speciálně vysvětlovat váš způsob výuky, který se liší od klasického pojetí, na jaké třeba byli zvyklí ze svých školních let?

Oficiální den otevřených dveří nemáme, protože rodiče i kdokoli jiný jsou u nás ve výuce srdečně vítáni kdykoli. Mohou tak na vlastní oči vidět, jak výuka probíhá, a nejsou pak po nástupu dítěte do školy negativně překvapeni. Část rodičů tuto možnost využívá a tráví zde s budoucím prvňáčkem celé dopoledne a i dítě si tak může školu v klidu prohlédnout ještě před zápisem.

Co zajímavého při takové návštěvě může také zažít? Na fotografiích z vaší školy jsem si mimo jiné všiml, že děti sedí v kruhu. Jsou tyto ne zcela běžné prvky výuky pro vás typické?

Určitě. Například v pondělí začínáme komunitním kruhem, který utužuje vztahy ve třídě a kde si děti obvykle povídají o víkendu. Kruhem také v pátek týden končíme, kdy shrnujeme, co se dělo. Děti jsou neustále vtahovány do různých aktivit, není to jen frontální výuka. Tomu odpovídá i uspořádání lavic – místo klasických řad využíváme podkovy nebo centra aktivit, aby děti mohly lépe spolupracovat.

Jaké další alternativy k frontální výuce běžně využíváte?

Hodně času trávíme venku. Máme v okolí krásné prostředí, takže využíváme venkovní učebnu, prostory na Budči nebo sokolské a fotbalové hřiště. Bereme tam děti nejen na prvouku, ale i na jiné předměty. Děti si to velmi oblíbily a je to dobrý způsob, jak jim zpestřit dopoledne, aby nebylo jen sedavé.

Jak často se děti učí venku?

Pokud počasí dovolí, tak i několikrát týdně. Venku může probíhat třeba hodina anglického jazyka. Děti si vezmou podložky, aby si mohly psát, nebo na hřišti hrajeme hry se slovíčky a věnujeme se dalším aktivitám. Taky se snažíme, aby se předměty prolínaly a nebyly striktně oddělené.

Pod jednou střechou tu působí mateřská i základní škola. Velkým tématem je nyní rušení odkladů povinné školní docházky. Vnímáte to jako problém?

Jako zásadní problém to nevnímáme, i když každé dítě je samozřejmě jiné a lednový termín zápisů může být pro některé děti opravdu brzký. My ale k zápisům nepřistupujeme jako ke zkoušce. Připravíme pro děti aktivity, které si mohou vyzkoušet, ale nikdy jsme je nevyřazovali z přijetí, pokud s námi nechtěli komunikovat nebo se zapojit. Chápeme, že příchod do nového prostředí je pro ně náročná situace. Proto se tomu snažíme předcházet i propojením základní a mateřské školy. 

Jakým způsobem?

Naši žáci chodí předškolákům číst, pořádáme společné akce nebo návštěvy keramické dílny, která v Zákolanech vznikla za podpory obce. Díky tomu jsou naši budoucí prvňáčci na prostředí i spolužáky zvyklí. Samozřejmě bude otázkou, jak se v praxi osvědčí plánovaná podpora asistenta pedagoga u dětí, které ji budou potřebovat. Každopádně tuto pomoc vítáme, protože ne všechny děti jsou na začátku školní docházky z různých důvodů připravené. My jsme se ale vždy snažili, i před novelou zákona, přistupovat k prvňáčkům individuálně a co nejvíce jim pomoci.

Dá se říci, že propojení mateřské a základní školy v jedné instituci je výhodou pro plynulejší přechod dětí do první třídy?

Přesně tak. Je skvělé, že děti jsou na nás a na prostředí školy zvyklé. Sdílíme část vchodu i venkovní prostory, jako je zahrada mateřské školy, kterou často využívají i děti ze základní školy. Propojení posilují i ​​sourozenecké vazby, protože mnoho rodin má děti v obou částech.

Funguje u vás tedy i vrstevnické učení?

Ano, rozhodně. Ať už ve smyslu zmíněného čtení starších žáků předškoláků nebo v rámci spolupráce žáků napříč ročníky. 

Zmiňovala jste už několik příkladů zajímavých aktivit. Napadají vás ještě další, které jsou pro vaši školu typické?

Kromě již zmíněných keramických dílen spolupracujeme s různými místními spolky a nebo třeba se seniory. Právě teď například běží kreativní projekt, v němž děti zjišťují, jak si hrály jejich babičky a dědečkové. Porovnávají, jak se trávil volný čas dříve a jak ho prožívají ony dnes. Hledáme aktivity, které mají sílu odlákat od mobilních telefonů a počítačů.

V souvislosti s novými RVP je hojně diskutované téma i práce s disponibilními hodinami. Některé školy je možná využijí k posílení klasických předmětů, zatímco původní záměr je spíše opačný. Jak k nim hodláte přistoupit vy?

U nejmenších dětí v 1. a 2. třídě bychom rádi posílili základní gramotnosti, tedy čtenářskou a matematickou. U starších dětí ve 3. až 5. třídě chceme disponibilní hodiny věnovat mezipředmětovým vztahům a praktickým dovednostem. Plánujeme se zaměřit na informatiku a digitální bezpečnost a její začlenění do různých předmětů. Také se chceme věnovat práci s informacemi a analýze dat. Máme krásnou venkovní učebnu s měřicími přístroji, takže můžeme analyzovat reálná data a propojit tak například prvouku s matematikou. Tématem pro nás bude i udržitelnost a nové zdroje energií. Součástí venkovní učebny je například i malá větrná elektrárna a solární panely, což nám umožňuje názorně učit o úspoře energií.

Mnoho malých škol řeší problém, jak zajistit výuku angličtiny od první třídy. Jak se k této otázce stavíte vy?

Malé děti, které ještě neumí číst a psát a často mají logopedické potíže, si hůř osvojují správnou výslovnost hlásek, jež nejsou v jejich mateřském jazyce. Na druhou stranu, jedna hodina týdně, která je nyní zavedena, má charakter spíše hravého seznamování s jazykem. V minulosti jsme pro tyto nejmenší žáky nabízeli angličtinu formou kroužku.

Co se týče kvalifikace, sama jsem absolvovala rozšiřující studium angličtiny a další kolegyně pak vystudovala švédštinu a angličtinu, sice bez pedagogického zaměření, ale je výborná. U menších dětí se výuky nebojí ani třídní učitelky, i když pro ni zatím nemají plnou kvalifikaci

Velkým tématem je také hodnocení žáků, zejména záměr omezit známkování v prvních ročnících. Jaký je váš přístup?

Pro nás to není novinka. Snažíme se děti vést především k sebehodnocení, používáme slovní hodnocení a to jsme dělali už před revizí RVP. Uvědomujeme si ale, že známka může mít i své místo. U některých může fungovat jako uklidňující prvek, zatímco u jiných může absence známky vést k menší snaze. U starších dětí jsme známky vždy používali, a to i s ohledem na jejich přechod do 6. třídy nebo na víceletá gymnázia, kde je potřeba vytvořit průměr pro přijímací řízení.

U menších dětí používají kolegyně smajlíky po každé hodině, aby dítě mělo okamžitou zpětnou vazbu o své práci. Děti se specifickými vzdělávacími potřebami mají své sešity pro komunikaci mezi asistentem pedagoga a rodiči, kde je podrobně popsáno, co se dítěti během dne podařilo a co ne.

Jak na slovní hodnocení nebo absence známek reagují rodiče? Zejména starší generace často preferuje klasickou známku.

Máte pravdu, setkávali jsme se s tím. Dříve jsme dokonce na žádost některým rodinám známky udělovali, i když zbytek třídy je neměl, protože pro ně nebo pro prarodiče nebylo slovní hodnocení dostatečně „čitelné“. Snažím se ale vše trpělivě vysvětlovat a máme zkušenost, že rodiče nakonec tento přístup akceptují. Vysvětlit se to tedy dá.

Je pro vás účast v pilotním ověřování spíše potvrzením vaší dosavadní cesty, nebo naopak impulzem k zásadnějším změnám a přepracování školního vzdělávacího programu?

Určitě to vnímám jako impulz ke změnám. Náš stávající dokument sice není zastaralý, ale doba se posunula. Jsme proto rádi, že budeme moci zkušenosti z pilotáže detailně využít při tvorbě nového ŠVP.

Kdybyste měla jmenovat jednu či dvě konkrétní změny, které plánujete do nového ŠVP zapracovat, které by to byly?

Určitě se chceme více zaměřit na rozvoj kompetencí dětí. Konkrétně půjde o větší důraz na bezpečnost v digitálním prostoru, práci s informacemi a větší důraz na kritické myšlení.

Vnímáte v souvislosti s přicházejícími změnami nějakou zásadní komplikaci? Chtěli byste si dělat něco jinak?

Asi bychom uvítali více času na vše, co je potřeba v každodenním provozu řešit. V tuto chvíli nás ale netrápí nic zásadního, co bychom si přáli mít nastaveno zcela odlišně.