Nadané děti si samy nepomohou

„Na začátku je potřeba si říct, že nadané dítě neznamená automaticky malého génia, který si ve škole poradí sám. To je jeden z mýtů, které o nadaných panují,“ podotýká Lucie Slejšková, analytička a editorka Auditu vzdělávacího systému z EDUinu. Právě Audit vzdělávacího systému za rok 2024 nabídl analýzu Kateřiny Lánské o nadaných a mimořádně nadaných dětech a o tom, proč je ve školách zatím neumíme najít a podpořit.   

Některé nadané děti opravdu mohou působit jako „ty šikovné“, učitel o nich ví a vše funguje i bez diagnostiky. Ale řada nadaných odhalena není, ve škole mohou vyrušovat, protože se v ní někdy neskonale nudí, nebo mají problém najít si kamarády či se přizpůsobit zavedeným pravidlům. Pokud nezjistíme, že za těmito projevy stojí jejich neuspokojené potřeby spojené s nadáním, dítě může mít problémy celou školní docházku. Nadaných dětí je v populaci přitom 10–15 %, to znamená asi 150 tisíc nadaných na základních a středních školách. Oficiálně jich evidujeme jen zhruba 4200. Sami rodiče často nemusí tušit, že mají doma nadané dítě.   

Nadané dítě není expertem na vše  

Také pro učitele není snadné nadané dítě odhalit, protože není a asi ani nemůže být expertem na diagnostiku. Tu provádějí pedagogicko-psychologické poradny. Ani to nemusí stačit, protože poradny bývají v některých regionech přetížené a také závislé na tom, zda disponují odborníkem, který se nadání věnuje. Proto je velmi důležité hledat screeningové nástroje, které by přímo ve školách mohli používat například proškolení školní psychologové. Tyto nástroje sice nejsou tak komplexní jako nástroje používané poradnami, ale pro prvotní diagnostiku, díky níž si učitel bude vědom toho, že pracuje s nadaným žákem, by byly přínosem.    

Ministerstvo školství v poslední době pracuje na tom, aby poradny mohly metodicky vést školská poradenská pracoviště a ta dokázala poskytovat nadaným žákům podporu sama. To je v tomto kontextu velmi rozumný krok. Bohužel směrem k samotným poradnám zatím platí, že diagnostika nadaných nemá jednotnou metodiku, poradny mohou pracovat s různými nástroji, a kvalita se tak liší. Další problém nastává ve chvíli, kdy poradna žákovi potvrdí podpůrná opatření. Škola by se jimi měla řídit, ale v praxi to často naráží na její možnosti, případně dovednosti učitelů. „Největší otázkou je, jak nadané děti rozvíjet. Na jedné straně tyto děti potřebují být mezi svými, na straně druhé je jejich úplné vydělování zároveň trochu rizikové,“ míní Slejšková, podle které je klíčové, abychom zejména dokázali naplnit specifické vzdělávací potřeby nadaných žáků.