Jak učitelé experimentují s AI?

Do našeho experimentu jsme vybrali deset škol, které projevily zájem. Ředitele, zástupce i řadové učitele, kteří po celý školní rok zkoušeli AI chatboty v každodenní práci – při přípravě hodin, hodnocení, komunikaci s rodiči i v administrativě. Sdíleli s námi, co jim funguje a kde narazili. Z jejich zkušeností pak vznikl manuál, který může ostatním učitelům ukázat reálné možnosti i limity. 

Největší přínos učitelé nepociťovali při přípravě výuky, jak bychom čekali, ale v administrativě. Slovní hodnocení na konci pololetí, které by jinak zabralo celé odpoledne, bylo s AI hotové za hodinu. Učitelka Jiřina Tylečková nahrála do AI průběžná hodnocení studentů a zadání od vedení školy – a dostala finální texty pro každého žáka v jednotném stylu. Ředitel Ota Benc využil ChatGPT pro formulaci školního vzdělávacího programu a jeho porovnání s novým RVP. 

Samozřejmě to není bezproblémové. AI má tendenci si vymýšlet – citáty, které nikdy nebyly vyřčeny, fakta, která se tváří přesvědčivě, ale neodpovídají skutečnosti. Učitelé se naučili vše důsledně ověřovat. Někteří z toho dokonce udělali vzdělávací příležitost: nechávají žáky, aby chyby AI odhalovali sami. U hodnocení složitějších prací zase AI zůstává příliš obecná. Lucie Myšková, učitelka češtiny, to shrnula výstižně: u opravování slohových prací jí AI zatím přidělala více práce, než ušetřila. 

Ale ExploreEdu nejsou jen data a hodnocení. Jsou to především příběhy konkrétních lidí a situací. Zuzana Mertlová se po deseti letech na rodičovské vrátila do školy s obavami, jestli to vůbec zvládne. „Buď překonám odpor k technologiím, nebo to nedám,“ řekla si. Dnes AI používá pravidelně a říká, že jí pomohla najít v práci znovu jistotu. Hanka Neužilová Žáková má doma živý důkaz, že AI může vést k sebedisciplíně – její dcera díky systematické práci s chatbotem posunula svou angličtinu z úrovně B1 na B2 a úspěšně složila mezinárodní zkoušku. Edita Roberts objevila AI jako osobního mentora. Při procházkách s ní vede hlasové rozhovory a trénuje kladení otevřených otázek – dovednost, kterou potřebuje pro svou práci mentorky kolegů. 

Daniel Pražák, učitel přírodopisu známý na instagramu jako @edukocka, popisuje, jak mu v jedné krizové situaci AI zafungovala jako „školní psycholog“ – díky hlasovému modulu s ní mohl vést rozhovor v momentě, kdy potřeboval rychle poradit. A učitel informatiky Radek Špáta svým žákům ukazuje, že „hoď to do stroje" rozhodně nestačí. Vymyslel pro ně třeba OSINT úlohu, kde měli pomocí metadat z fotky ověřit alibi podezřelého. AI úkol vyřešila, ale pointa byla jinde – u soudu se na výstup chatbota spolehnout nelze. 

V prosinci se experimentátoři sešli na závěrečné konferenci, aby své zkušenosti předali dál. Vznikla z toho živá diskuse o tom, jak překonat počáteční obavy, kde hledat rovnováhu mezi využitím AI a rozvojem vlastního myšlení žáků, a hlavně – proč má smysl to zkoušet. Ze zkušeností účastníků vznikl manuál s konkrétními příklady z praxe a série videorozhovorů „Mezi námi – ExploreEdu“, kde se můžete s jednotlivými učiteli blíže seznámit. 

Co si z toho odnést? AI není zázračný nástroj, který vyřeší všechno. Ale může učitelkám a učitelům ušetřit čas či zefektivnit práci a při správném využití jim dát prostor na to, co je skutečně důležité – práci s dětmi. Vyžaduje to ochotu experimentovat, učit se a přistupovat k výstupům kriticky. Jak řekl jeden z účastníků: „AI mi vrátila čas na to podstatné – na lidi.“