Jak se pozná dobrá škola? Když se firmy o absolventy perou

Před chvílí vám skončila hodina. Co to bylo?

Měli jsme sociální komunikaci a média.

To na technické škole nebude úplně obvyklý předmět, ne?

To úplně ne. Já jsem komunikaci a média přednášela na vysoké, a když jsem přišla sem, na technickou školu, zjistila jsem, že se nejen technici, ale i ekonomové velice špatně vyjadřují. Kromě malé slovní zásoby mají i neobratné vyjadřování, a tak jsme u několika oborů, kde to šlo, tenhle předmět přidali. ­Ajťáci ho mají ve čtvrťáku, ekonomové ve třeťáku a na všeobecném lyceu, které jako zcela nový typ školy pilotně rozjíždíme od příštího školního roku, to chceme jet už od prváku.

Co na to žáci a žákyně říkají?

V rámci hodin máme třeba rétorická cvičení. Oni se tomu ze začátku smějí, ale pak jim dojde, že je to skvělá příprava na obhajobu maturitní práce i do zaměstnání. Maturitní práce mívají žáci po technické stránce na velmi dobré úrovni, ale často je nedokážou prodat, dostatečně atraktivně odprezentovat. Špatná komunikace je podle mých zkušeností velkou slabinou generace Z.

Sezimácká střední, jak se vaší škole zkráceně říká, je poměrně velkou institucí. Kolik nováčků vám zhruba nastupuje do prvního ročníku?

Když sečtu maturitní obory i učňák, tak je to plus minus 200.

S čím by od vás měli odcházet, co by střední škola měla každému mladému člověku dát do života?

Na tohle se často ptají rodiče. Pro mě jsou klíčové tři věci. Za prvé: Absolvent musí být slušný člověk a morálka pro něj nesmí být cizí slovo. Za druhé: Jsme na odborné škole, takže žák musí být samozřejmě i odborníkem v určité oblasti. A za třetí: Mladí nesmí uváznout v tom našem malém rybníčku. Měli by se snažit prosadit se i za hranicemi, a k tomu potřebují jazyky. Všem říkám, že ang­ličtina, jako dnešní lingua franca, je naprostá samozřejmost, ale jeden cizí jazyk už dnes nestačí. Celkově musíme způsobit, aby se žáci a žákyně díky svým znalostem, dovednostem a afektivní složce – což jsou postoje a hodnotová hierarchie – neztratili v životě. Aby dokázali argumentovat a uměli se asertivně ozvat, když s něčím nesouhlasí.

Napadá mě ještě dovednost rychle se adaptovat…

Samozřejmě, ta do toho výčtu patří také. Být psychicky i fyzicky připravený na to, že svět jde dopředu, a umět se učit a přizpůsobovat je něčím, co musí být v 21. století naprostou samozřejmostí. Doby, kdy si člověk ve škole něco osvojil a vystačil s tím celý život, jsou minulostí. Takhle už to nikdy fungovat nebude.

Zmínila jste morálku, postoje a hodnoty. Jak se tohle dá předávat na střední škole?

Nemusí se to učit v žádném konkrétním předmětu, je to každodenní práce celého sboru. A jak říkal Jan Amos Komenský, nejlépe se vychovává vzorem, takže  musíme začít sami u sebe. Stačí taková drobnost jako zdravit se na chodbách. Když to děláme my, učitelé, žáci to vidí a zdraví také. A když mě nějaký kluk nepozdraví, tak co? Pozdravím jako první já, přece si nebudu hrát na to, že mám jako ředitelka nějaká privilegia. Příště už se to třeba otočí. To jsou takové malé postupné kroky, které v součtu vylepšují atmosféru školy.

Vaším velkým tématem je prevence školní neúspěšnosti. Co může škola udělat pro to, aby mladí lidé netrávili zbytečně čas studiem oborů, které nakonec třeba ani nedokončí?

My máme výhodu v tom, že jsme velká škola se širokým portfoliem. Pod jednou střechou máme učební i maturitní obory a technické lyceum. Takže žák z maturitního oboru, který nestíhá, může přestoupit na učňovský obor, a platí to i obráceně. Záleží jen na kapacitě konkrétních tříd. Bavíme se ale pouze o jednotkách případů ročně, což je hlavně tím, že se s dětmi a jejich rodiči snažíme do hloubky bavit už předtím, než si k nám dají přihlášku. Je klíčové, aby žáci předem věděli, do čeho jdou.

Škola používá modulový systém, učivo nedělíte na klasické předměty, ale na menší učební celky, moduly. V čem je podle vás hlavní výhoda pro žáky a žákyně?

Vzdělávací modul u nás na škole chápeme jako jasně vymezenou část výukového procesu, která trvá určitou dobu a žák se během ní seznámí s danou problematikou. Je to pro něj přehlednější, ucelené vzdělávání v určitém širším tematickém okruhu. Modul má svoji vlastní specifickou funkci a jasně definovaný cíl. Současně moduly podporují integraci a souvislosti mezi odborným a všeobecným vzděláváním a lze je kombinovat podle potřeb žáků, školy, spolupracujících firem, sociálních partnerů a trhu práce. Navíc část modulů je certifikovaná, což znamená, že si žáci ze školy kromě maturitního vysvědčení nebo výučního listu odnášejí i několik specializovaných „menších“ certifikátů, které přesně popisují dovednosti, které si v jednotlivých modulech osvojili. To je pak velkou výhodou u pracovního pohovoru, protože zaměstnavatel hned zjistí, co ten který uchazeč umí.

Zmínila jste chystané všeobecné lyceum. Sezimácká střední je jednou ze tří desítek českých škol, které se do pokusného ověřování zcela nového typu školy zapojily. Proč jste do toho šli, co od této novinky očekáváte?

Ráda zkouším nové věci a tohle mě zaujalo. Líbilo se mi, že nový typ lycea nabízí všeobecně vzdělávací základ neakademického typu s důrazem na mezioborovou orien­taci a osobnostní rozvoj. A také že umožňuje žákům rozšiřovat si obzory v dalších všeobecně vzdělávacích předmětech podle vlastní volby tak, aby byli připraveni pro další studium. Tento formát středoškolského vzdělávání proto vnímám jako dobrou průpravu pro pokračování na vysokých školách. My jsme se rozhodli studium zaměřit na marketing sportu, což oživí středoškolské portfolio v našem kraji, a mnoho kateder, například těch Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, bude za naše absolventy určitě rádo.

Školu vedete od roku 2018, předtím jste dlouho působila na vysokých školách. Jak byste obě pracovní zkušenosti srovnala?

Na téhle práci je hrozně fajn vidět výsledky. Žáci tu programují, obrábějí, tisknou na 3D tiskárnách… Dává mi to celkově větší smysl než celá vysoká škola, kde se často jen mluví a mluví. Jsou to vznešené vize, ale pak vidíte, že mnoho studentů tam chodí jenom kvůli statusu studenta, a protože je školství bezplatné, vůbec si toho neváží. Tady cítím, že se mladí lidé opravdu chtějí něco naučit, a těší mě, že úroveň našich maturantů je vysoká a že zažívají úspěchy. Jak v zaměstnání, tak na vysokých školách. Včera jsme tu zrovna měli Den absolventů, který pořádáme pro třeťáky a čtvrťáky. A když vám bývalí žáci říkají, jak jsou rádi za tuhle školu a že díky ní jsou za „kingy“ třeba na ČVUT nebo VUT, tak je to krásný pocit. Takováto konkrétní zpětná vazba mi na vysoké škole scházela.

Podle čeho dalšího se pozná dobrá střední škola?

Řešila jsem to, když jsem nastoupila do funkce. Kvalitní výrobek poznáte snadno, ale jak se pozná kvalitní výuka? S kolegy jsme si to nastavili tak, že pro nás hlavním kritériem bude zájem firem, že se zaměstnavatelé budou prát o naše absolventy. A to se nám daří.

Školu založil továrník Jan Antonín Baťa. Původně se jmenovala Baťova škola práce a dodávala zaměstnance do nově vystavěného strojírenského závodu. Tohle spojení školy a jednoho konkrétního podniku – Kovosvitu – vydrželo až do doby nedávno minulé. Jak to máte nyní?

Tento model – tedy jedna škola pro jednu firmu – je už dnes přežitý. Dneska potřebujete mít ne jednu, ale mnoho firem.

S kolika firmami tedy spolupracujete vy?

My v tuhle chvíli máme smluvně podepsaných deset firem, které s námi spolupracují a finančně nás podporují. Spolupráce je oboustranná a jasně vydefinovaná asi v patnácti bodech. Potom máme ještě 35 volnějších memorand o spolupráci a asi čtyřicet nebo padesát dalších firem, se kterými se domlouváme ad hoc. Kovosvit je minulostí, a kdyby škola byla navázaná pouze na něj, už dávno by padla.

Podle analýzy společnosti PAQ Research by čeští rodiče ocenili větší počet škol nabízejících všeobecné středoškolské vzdělávání, tedy gymnázií nebo lyceí. Máte podobnou zkušenost?

Já si myslím, že tohle se liší kraj od kraje. Hodně se z toho vymykají střední Čechy a Praha, kde je nejvíce vysokoškolsky vzdělaných rodičů a pro své děti si neumí představit jinou perspektivu než studium na vysoké škole. My ale tady v jižních Čechách problém s přehlížením odborných škol a učilišť nemáme. Jejich absolventi se mají finančně tak dobře, že gymplák, který bude pokračovat na vysokou školu, je bude horko těžko dohánět.