Jak AI mění svět dětí

Minulý týden mi dcera poslala video z YouTube s dotazem: „Mami, myslíš, že je tohle pravé, nebo je to AI?“ Bylo to video, které vypadalo reálně (homemade záběry o nalezeném a zachráněném zvířeti), ale něco jí na něm nesedělo. Byla to skvělá příležitost bavit se s ní o tom, co to znamená, když je možné vygenerovat jakýkoli obsah –⁠⁠⁠⁠ jak to může lidi ovlivňovat a jestli by to mělo být označené. V těchto situacích si silně uvědomuju, jak je svět našich dětí odlišný od toho, ve kterém jsme vyrůstali a chodili do školy my. 

Jsem matka tří teenagerů. Můj syn si před písemkou generuje podcasty v NotebookLM, které poslouchá cestou do školy nebo při čištění zubů. Jiná žačka si vytváří rapové písničky s pojmy, které si potřebuje zapamatovat. A když si nedávno 13 letá dcera poradila se zapnutím nové pračky a já se zeptala jak, odpověděla klasicky: „Zeptala jsem se Četa“. 

Pro generaci Z (ročníky 1996 – 2010) a Alfa (2010 a mladší) jsou technologie naprostou samozřejmostí. O generaci Alfa se říká, že je první “ai nativní” generací. A nejde jen o to, že si poradí s ovládáním tabletu rychleji než my. Jde taky o to, že jejich svět se neustále mění, je plný syntetického obsahu, personalizovaných informací a boje o pozornost, nebo že běžně fungují ve dvou paralelních realitách: offline i online. A ten online svět není jen o hrách, je to místo, kde zažívají sociální interakce, řeší náročné situace, navazují přátelství. Je pro ně důležitý. 

„Líná“ generace? 

O generaci Z  (dnes středoškoláci nebo čerství absolventi škol) se často říká, že je líná. Moje oblíbená autorka, britská historička Eliza Filby ale ukazuje něco jiného: Nejde o lenost, ale o odlišné hodnoty formované současným světem. Vyrostli v době, kdy vzdělání nezaručuje dobře placenou práci a ani slušný plat neznamená, že si budete moci dovolit vlastní bydlení. Místo stability a loajality (hodnot důležitých pro nás – jejich rodiče) hledají spíše smysl, férovost či duševní rovnováhu. A co ti ještě mladší – současní žáci základních škol? Subjektivně učitelé vnímají dnešní děti jako méně schopné se učit, s horšími znalostmi. Data to ale nepotvrzují. Výsledky nejsou horší než před dvaceti lety, v angličtině dokonce nastalo výrazné zlepšení. Přitom jim přibývá témat, se kterými si musí poradit – fake news, kybernetická bezpečnost, etické otázky spojené s technologiami atd. A co myslíte? Podle mezinárodního šetření ICILS patří čeští žáci v digitální gramotnosti vysoko nad průměr.  

Přesto žáci často nejsou motivovaní se učit. Problém ale není v tom, že by byli líní nebo hloupí, ale v tom, že ta tradiční verze školy, která dávala smysl dříve, v tom jejich světě smysl nedává. Mohou mít pocit, že se učí věci, které za pět let budou zastaralé. To pak dává větší smysl vzít chatbota a nechat ho vypracovat domácí práci. Podle Future of Jobs Report 2025 se v příštích pěti letech promění základní dovednosti většiny pracovních míst. Žáci a studenti se budou potřebovat kontinuálně přizpůsobovat změnám, během života změní práci několikrát nebo budou kombinovat více rolí. Část z nich bude v budoucnu čelit důležitým etickým otázkám nebo přispívat k řešení globálních výzev, budou možná zastávat zaměstnání, která dnes ještě neexistují. 
Stojí před námi tedy důležitý úkol: přehodnotit co, proč a jak učíme a umět to dobře vysvětlit a předat. 

Jak vrátit smysl do školy? Čtyři kroky ke smysluplnému učení s AI 

Vzít AI do výuky smysluplně není jednoduché. Proto jsme se s inspirací u MIT zaměřili na to, jak učitelům pomoci plánovat výuku v době AI. Výsledkem jsou 4 kroky ke smysluplnému učení s AI. 

Začněte u žáků samotných – zjistěte, co o umělé inteligenci vědí a jak ji používají. Možná vás překvapí, co řeší s chatboty, nebo že někteří AI používat odmítají kvůli etickým či environmentálním obavám. Jedni mohou mít strach z nekvalitních výsledků, jiní naopak nekriticky přijímají všechno, co AI navrhne. Teprve když znáte výchozí stav, je možné si ujasnit cíle, tedy to, v čem se mají rozvíjet. Znalosti zůstávají důležité, ale v době AI nestačí znalosti jen mít, ale umět s nimi dál pracovat. Tradiční cíl „Žák popíše proces fotosyntézy“ se může měnit třeba na „Žák využije své znalosti o fotosyntéze a s podporou AI navrhne pokus, vyhodnotí data a formuluje závěry.“ Znalost fotosyntézy stále potřebuje – bez ní by nevěděl, co zkoumat ani jak výsledky posoudit. Ale učí se posouvat své dovednosti s nástroji, které bude v životě běžně používat. Před samotnou výukou je dobré promyslet, jak budete žáky v práci s AI hodnotit. Dokonalý text vám toho moc neřekne – ale rozhovor o postupu, obhajoba řešení nebo reflexe, kde žák popíše, kde mu AI pomohla a co musel vyřešit sám, vám ukážou, co opravdu umí. Hodnotíte proces myšlení, ne jen finální výstup. A nakonec samotná výuka. AI nemusí být všude – někdy pomůže s brainstormingem, jindy s plánováním projektu, občas poslouží jako nástroj pro zpětnou vazbu. Důležité je vysvětlit žákům, kdy a proč. Když chápou smysl, mnohem méně je láká ji zneužít. 

Odvaha začít jinak 

Vím, že to není jednoduché. Zažíváme větší množství změn než kdy dříve. Učitelé mají z AI nástrojů obavy – a jsou na místě. Je skutečně důležité rozumět AI a jejím limitům, abychom dětem dokázali pomoci zorientovat se v tomto světě a využít ho ve svůj prospěch. Jde o velkou změnu na mnoha praktických úrovních ve třídě. Třeba místo klidu a zapisování poznámek nechat děti diskutovat a řešit. Potýkat se s tím, že každý má jiný výsledek a všechny jsou něčím správně. Pracovat s technologiemi. To je opravdu náročné. Ale jsou školy, které to zvládají. Třeba ty, kde už dříve fungovaly aktivizační metody jako projektová výuka, kde učitelé zapojují slovní hodnocení a průběžnou zpětnou vazbu, kde panuje klima důvěry a žáci jsou do výuky angažovaní. Chce to odvahu. Odvahu zajímat se o svět dětí, mluvit s nimi o něm, snažit se ho pochopit. Odvahu přijít do třídy a říct „mám tady problém a nevím, jak to vyřešit“ a vytvořit prostor, ať řešení najdou žáci. Odvahu chybovat a dát prostor chybě jako učebnímu materiálu. Možná se učitelé v takové třídě naučí hodně od svých žáků. A přitom stále mají něco, co můžou předávat a co je technologiemi nenahraditelné – nadhled, rozvahu a klid, kvalitní vztahy a klima důvěry. A možná právě to je ten smysl, který dnešní generace hledá.