Chtěli jsme náš ŠVP trochu provětrat. Dávno neodpovídal realitě

Na co by měl člověk myslet, než se pustí do psaní nového školního vzdělávacího programu nebo chce zásadně přeskládat ten stávající? Co je při tvorbě ŠVP nejdůležitější?

Těch věcí je podle mě víc. Úplně nejdůležitější je ale dopřát si dostatek času. Abychom změnu mohli propsat, aby dávala smysl, aby všichni věděli, jakou roli v té změně hrají… Pak člověka nemusí znepokojovat ani slepé uličky, do kterých se při tvorbě ŠVP občas dostává.

Co dalšího byste vypíchnul?

Další důležitá věc je nemít očekávání, že vytvořím finální dokument, na který už nikdy nesáhnu – protože to přeci dalo strašně moc práce, ale naopak materiál, který se v budoucnu bude dynamicky měnit. Čím víc jsem o tom přemýšlel, začal jsem ŠVP vnímat spíš něco jako výroční zprávu, jako text, do kterého se bude pravidelně zasahovat. Je to přeci jen vizitka školy a ta by měla být pokud možno stále aktuální.

Kdy jste se rozhodli od základu změnit ŠVP ve vaší škole?

Změna probíhá už několik let. Začali jsme pomalu a šli na to přes tematické plány, které více odrážejí to, jak konkrétní učitelé učí a naplňují dané výstupy. Postupně se tak zrodil nový ŠVP, který v letošním roce pilotujeme.

Proč jste se ke změně odhodlali? Byly na té pomyslné vizitce údaje, které už neodpovídaly realitě?

Přesně tak, dlouhé roky se dělaly jenom kosmetické změny a já cítil, že by ten text potřeboval rehabilitovat, nebo řekněme provětrat. Nezdá se to, ale když se do toho člověk začte do hloubky, dojde mu, jak moc je poznat, že je text psaný úplně jiným stylem, než jaký by zvolil teď. Když už ten dokument musí být, měl by být byl dostupnější pro širokou škálu lidí kolem nás. Ať už jsou to rodiče, učitelé, další zaměstnanci, nebo třeba i žáci. Zároveň jsme – jak už jsem zmínil – potřebovali, aby se dal snáz měnit a aby víc souzněl s tím, kam jsme školu posunuli. Mrzelo mě, že bývalý ŠVP tak úplně neodrážel styl, jakým se ve škole učí, nevypovídal nic o tom, jak učitelé přistupují ke konkrétní výuce, a tak podobně.

Prý vás k rozhodnutí přivedly i pohovory při náboru nových zaměstnanců?

Ano, většina se jich ptala na ŠVP a mně došlo, že z něj stoprocentně věrný obraz školy nevyčtou. To byl jeden z velkých impulzů, abychom před nějakými čtyřmi lety začali o změně vážně uvažovat.

Je právě teď pilotovaný ŠVP kompatibilní s revidovaným rámcovým vzdělávacím programem pro základní školy?

Co se týče nového RVP, který přichází, cítíme se být o drobounký krůček napřed, minimálně v tom, že jsme měli čas zamyslet se nad procesy, které už se ve škole dějí, a z toho vytváříme obsah školního vzdělávacího programu. Tak minimálně v tomhle budeme o krůček napřed. Ale jestli to bude stačit, ukážou až měsíce budoucí.

Jste velká sídlištní škola. Kolik máte zaměstnanců?

Celkem okolo 110, z toho nějakých šedesát učitelů a učitelek.

Jak velkou část týmu jste do tvorby zapojil?

Co se tvorby ŠVP týče, vždycky tam bude klíčová jedna osoba, která bude nakonec dávat finální podobu dohromady. Jestli ta jedna osoba bude mít k sobě nějaký menší tým, jenom dobře. Každá škola si určitě najde svou cestu, svůj styl podle svých zvyklostí. V určité fázi je ale potřeba zapojit takřka každého učitele, jen tím se ŠVP dodá skutečná autenticita. Propíše se do něj, jak konkrétní pedagogové vyučují, jaké metody používají a jaká má jejich uchopení předmětu specifika.

Zmínil jste rodiče. Je nyní pilotovaný dokument i pro ně přístupnější a srozumitelnější?

Tato vize tam byla. Praxe ale ukázala, že to tak jednoduché není, protože ŠVP je obrovský dokument. Ať děláte, co děláte, vždycky vám vyjdou nižší stovky stran, protože toho obsahu je hrozně moc. Alespoň jsme si tedy dali jako jeden z hlavních cílů popisy jednotlivých předmětových oblastí jazykově sjednotit.

A podařilo se?

Řekl bych, že to tak pořád úplně není, stále jsme na cestě. Čím víc lidí do procesu tvorby pustíte, tím odlišnější výstupy na konci dostanete. Je to dobře vidět na zmiňovaných tematických plánech – někdo se rozepsal, jiný byl stručný, někdo použil méně formální jazyk, jiný zas hodně akademický. Ale to je přirozené. Ředitel buď musí najít někoho, kdo ten styl psaní bude na závěr sjednocovat, nebo si předem přesně stanovit rámce, v jakých se má psaní textů pohybovat.

Ve škole nemáte koordinátora ŠVP a vše se sbíhá u vás. Proč?

Než jsem se stal ředitelem, dělal jsem tady koordinátora ŠVP, takže se v téhle problematice dobře orientuji. A zároveň si myslím, že výsledek je ve finále pořád hlavní odpovědností ředitele, takže by měl být při tvorbě aktivní.

Zažil jste při práci i nějaké silné aha momenty?

Ano, zažil. Příjemně mě třeba překvapilo, jak skvělou práci odvádějí učitelé, když dostanou nějaký základní rámec a směr. Jak nevídané množství věcí jsou schopni zpracovat a jak se snaží svůj autentický způsob výuky otisknout do celoškolního dokumentu. A druhý velký aha moment pro mě přišel, když mi při revizi ŠVP došlo, jak velký kus práce škola za poslední roky udělala. To je hodně příjemný moment, když zjistíte, že se škola posouvá směrem k modernějšímu vzdělávání. Je potřeba si to neustále připomínat, a právě flexibilnější ŠVP může být zdrojem ujištění, že se posun skutečně děje.

Takže práci na novém ŠVP vnímáte jako dobře investovaný čas?

Určitě. Práce na našem novém ŠVP nám jednoznačně přinesla trochu větší odstup. Uvědomili jsme si, kde nás tlačí bota, a potvrdili si, kam bychom rádi směřovali.