BLOG. Učení se nesmí trestat známkami

S koncem ledna si žáci napříč republikou převzali vysvědčení, spolu se svými rodiči i učiteli si na většině škol všichni oddechli, že mají zas na nějakou dobu od známek klid a v týdenních turnusech se začali trousit na jarní prázdniny. Téma hodnocení, respektive známkování, zarezonuje ve veřejném prostoru minimálně dvakrát do roka, s jistotou právě v době vysvědčení. Ale co když se škola rozhodne neznámkovat?

Na ScioŠkolách máme to štěstí, že se na nich nikdy neznámkovalo. To nám dává možnost upínat síly na to, jak s dětmi reflektovat jejich pokrok tak,  aby jim zpětná vazba byla co nejvíc k užitku. Myslíme si – a za ta léta máme ověřeno praxí – že efektivní zpětná vazba a reflexe pokroku zefektivní celý proces jejich vlastního vzdělávání a vybaví je nástroji pro celoživotní učení.

Hodnocení není jednostranný akt

Základem hodnocení ve ScioŠkole je průběžná sebereflexe a zpětná vazba, která je popisná. Místo toho, aby dítě slyšelo, že dneska byla jeho prezentace na dvojku, tak slyší, jak konkrétně naplnil očekávané výstupy dle předem známých kritérií, co se mu povedlo a co zatím ne. Zpětnou vazbu dítě neslyší jen od průvodce, ale i od svých vrstevníků, protože to pro něj má často mnohem větší váhu, jak ukazují průzkumy.

Jednou za čas pak žák či žákyně shrnuje cestu svého vzdělávání, k čemuž může využívat sebereflektivní deník, rozhovory se svým mentorem nebo tzv. tripartity. Tripartita je schůzka dítě-průvodce-rodič (průvodce=učitel, pozn. red.), kde dítě nad svým portfoliem ukazuje, na čem čtvrt roku pracovalo a jak se mu to dařilo. 

Dalším využívaným nástrojem je již zmiňované vysvědčení. To si u nás děti píší samy. Pro někoho taková informace může působit jako šok, ale i toto sebehodnocení má svá pravidla. Průvodci do něj přidávají komentář, jak to vidí oni, tzn. dítěti nastavují zrcadlo, včetně ocenění a doporučení. Dítě tak získává pohled, který ho může utvrdit, zda je nastavená cesta správná, případně kde je třeba se nad ní ještě zamyslet.

Někdy se nás rodiče nebo zájemci ptají, zda se děti nepřeceňují a nepíší si, že jsou ve všem nejlepší. Naše zkušenost říká, že se to děje minimálně a v takovém případě s hodnocením dále pracujeme. Ve skutečnosti drtivá většina dětí má velmi dobrou sebereflexi. Schopnost kriticky hodnotit svůj výkon je totiž jedna z věcí, která je u nás každodenní realitou. Děti k tomuto hodnocení sahají po každé hodině nebo projektu.

A mimochodem stejně tak ale dávají i zpětnou vazbu průvodcům, aby věděli, jak se jim hodina vydařila.

Důraz na dobrou sebereflexi je u nás dán tím, že ji bereme jako nutný základ sebevzdělávání. To nazýváme učební autonomie, neboli dítě se naučí, co bude chtít, protože bude vědět jak.

Chyba je příležitost se něco naučit

Absence známek také pomáhá jedné z nejdůležitějších věcí ve vzdělávání, a to je práce s chybou. Bohužel často se dítě bojí chybu udělat, aby se mu někdo nesmál nebo nedostalo špatnou známku, nepřišel trest. To ale často vede k „hraní na jistotu“ či raději věci ani nezkoušet.

My naopak oceňujeme v prvé řadě snahu věci zkoušet a následně pak reflektovat. Důležité je, nikdy při tom nesrovnávat děti mezi sebou. Díky tomu získají bezpečný prostor zkoušet a růst svým vlastním tempem.

Velkou roli v tomto procesu hrají průvodci,kteří žáka v jeho úsilí nejen podporují, ale řeší s ním i momenty, když se něco nepovede. Tím dětem ukazují, že chybovat je běžné a jak s touto situací pracovat. Ne náhodou platí pravidlo, že úspěšní lidé udělali více chyb než ti neúspěšní, ale rozdíl je v tom, jak s chybou pracovali. Trefně to řekl velký vynálezce Thomas Edison: „Neselhal jsem. Jen jsem našel 10 000 způsobů, které nefungují.“

V práci taky nedostáváme jedničky ani pětky

Rodiče Scioškoláků známky nepotřebují. Často naopak zažili jejich nesmyslnost, když dítě bylo na jiné škole (nebo si vše ještě pamatují ze svých školních let), případně sdílejí, že podobný systém zpětné vazby, průběžných a sumativních hodnocení znají ze svých firem, a tak jej vítají i ve škole.

Pro učitele to samozřejmě znamená odchod od systému, na který byli dosud zvyklí, zejména pokud hodnotili prostřednictvím průměrů ze známek. Naštěstí dnes existuje celá řada podpůrných nástrojů, a to jak v online, tak v offline podobě. Klíčovou roli tu hraje vedení školy, které může pedagogům přístup k této podpoře otevřít a vytvořit prostředí příznivé pro změnu. No, a pro ty ostatní bude největší výzvou změnit své myšlení.