BLOG. Tematická výuka propojuje předměty se životem

Jak do rozvrhu přirozeně začlenit celospolečenská témata, jako je psychická odolnost nebo celoživotní vzdělávání, a připravit tak děti na reálný život? Právě tematická výuka nabízí elegantní řešení, jak překročit klasické předměty a věnovat se věcem, ze kterých každý z nás může čerpat po celý život.

Aktuálním velkým celospolečenským tématem je odolnost dětí (a vlastně i dospělých). Téma podtrhují i studie týkající se úzkostí a deprese dětí, kdy se například u žáků a žákyň 9. tříd s těmito negativními stavy potýká až 30 % z nich. A to je jeden z důvodů, proč považujeme začlenění tématu odolnosti do výuky za nezbytné. Zároveň je na tomto příkladu možné hezky demonstrovat, jaké výhody přináší tematická forma výuky.

Odolávám stresu

V naší škole nabízíme dětem například kurzy, kde se učíme mj. o tom, co je stres, co nám přináší, co nám bere, jak se projevuje a jak s ním pracovat. Jak taková výuka vypadá? Třeba tak, že děti dostanou model s vyznačenými zónami komfortu a stresu a společně si vysvětlujeme, co jednotlivé zóny znamenají a co se s námi děje, když se v nich nacházíme.

V rámci těchto kurzů probíhají i různé aktivity, kdy se děti učí vystupovat ze svých komfortních zón – oslovují cizí lidi na ulici, otužují se v potoce nebo v sudu s ledem, pohybují se ve výškách v  lanovém centru, běhají a posilují v přírodě, prožívají den bez elektroniky, hrají různé hry pod tlakem (tady bych  doporučil výborné workshopy Post bellum na historické události, kdy se děti musí rozhodovat v těžkých věcech v letech 1939, 1948 nebo 1968), případně hry s měnícími se pravidly a mnoho dalšího. 

Děti vždy po aktivitě reflektují, jak moc to pro ně bylo náročné a co jim případně pomohlo strach, obavy nebo nekomfort překonat. Stejně tak si stanovují své vlastní výzvy, které si průběžně vyhodnocují. 

Téma napříč předměty

Odolnost trénujeme i v matematice a jiných předmětech. Když děti narazí na příklady, které jim zpočátku nejdou, je pro nás důležité tento moment společně pojmenovat a hledat způsoby, jak s tím pracovat tak, aby to po prvním neúspěchu nevzdaly a chtěly přijít úkolu „na kloub“ (a nejde přitom o strach ze špatné známky, protože u nás neznámkujeme).

Stejně tak mají děti možnost vést vlastní kroužek v rámci družiny/klubu nebo vést vlastní kurz pro spolužáky, což jim také přináší nějakou míru stresu – aby se jim vše podařilo, musí bojovat s tím, že jejich kamarádi například nerespektují pravidla nebo na kroužek přestanou chodit. 

Chceme, aby děti měly zásobu technik, které mohou použít v situacích, kdy pociťují stres. Proto s dětmi zkoušíme pohybové aktivity, meditační techniky, copingové strategie a pomáháme jim hledat i jejich vlastní způsoby, které jim pomohou náročné situace zvládnout.

Snažíme se zvát do školy zajímavé, inspirativní osobnosti, aby vyprávěly svůj příběh. Takovou osobností byl i bývalý vášnivý horolezec a instruktor lezení, který měl vážný úraz a skončil ochrnutý na dolní končetiny na invalidním vozíku a který se snažil dětem ukázat, jak se vyrovnával se situací, kterou nemůže změnit. 

Poháním své učení

Druhým tematickým celkem je kompetence se učit. Pod tím si hodně lidí určitě představí biflování, ale to je pouze zlomek této kompetence. Dětem nabízíme kurzy, kde se učíme, jak vypadá proces učení z pohledu fungování našeho mozku, s jakými zdroji můžeme pracovat, jak si učení naplánovat a pak vyhodnocovat, učíme se o motivaci a jak zasahuje do procesu učení. Děti si pak vyberou, co se chtějí za měsíc naučit, ať je to periodická soustava prvků, žonglování, nebo příprava na přijímací zkoušky, a prakticky to zkoušejí. 

Nedílnou součástí je i reflexe vlastní motivace během práce na vybraném tématu. Děti si vyhodnocují, při jakých činnostech nebo ve kterých částech procesu učení jim pomáhá vnitřní a kdy vnější motivace.    

Ve škole chceme, aby co nejvíce věcí vycházelo z vnitřní motivace dětí. Jejich úsilí s nimi pak průběžně vyhodnocujeme a napříč předměty dáváme možnost, aby si mohly stanovovat své cíle. Například při učení cizích jazyků si děti stanovují své časově omezené SMART cíle, uplatňují svůj učební styl  a různé strategie učení a pak vyhodnocují, jak byly úspěšné. 

Také si u nás děti píšou část vysvědčení samy a také průběžně samy sebe hodnotí. Od veřejnosti na toto téma slýcháváme, že se určitě děti musí přeceňovat nebo podceňovat. Ovšem tím, že zpětná vazba je u nás téměř denním chlebem, má naprostá většina dětí velmi dobrou sebereflexi.