BLOG. Kdy je Afrika? aneb Skryté kurikulum českých škol

Aby byla jakákoliv změna v českém školství úspěšná, budou se muset více či méně proměnit nejen kurikulární dokumenty a přístup škol, učitelů i rodičů, ale nakonec také učebnice. Uvědomil jsem si to před pár lety na jednom semináři, kdy se rozvinula podivná debata o tom, „kdy je Afrika?“

Otázka z úvodu není překlep. Spor o to, ve které třídě se má probírat Afrika jakožto učivo, trval naštěstí jen několik minut a bylo jej možné uspokojivě vyřešit: Afrika je přece v sedmičce! Kdybych v té debatě seděl dnes, asi bych se odvážil zvednout ruku a upozornit na to, že ani v nových, ani ve starých rámcových vzdělávacích plánech není přesně stanoveno, kdy se bude regionální zeměpis kontinentů učit, ale že je potřeba jej odučit kdykoli během druhého stupně, tj. do deváté třídy. A možná ani netřeba dodávat, že se v těchto programech slovo Afrika vůbec nevyskytuje. Nejvíce překvapující pro mě byla ta domnělá železná závaznost, kterou diskutující  nevnímali na základě rámcových nebo školních vzdělávacích programů, ale učebnice. Prohlédl jsem v knihkupectví snad všechny a opravdu: Afrika je vždycky v sedmičce!

Co je to dobrá učebnice?

Dobrá učebnice je určitě fajn jako podpora pro výuku. Problém spočívá  v tom, že mně známé české učebnice (až na opravdu dvě tři výjimky) předepisují učivo do konkrétních ročníků, ale hlavně  přetékají informacemi nad rámec předepsaných vzdělávacích cílů. Zároveň působí pro děti, rodiče i učitele jako závazné měřítko toho, co jsou všechno znalosti (zřídkakdy dovednosti nebo postoje), které máme ve školách učit. Kdybych se držel obsahově předimezované učebnice, taky bych nestíhal a neměl čas na procvičování s jedněmi a na rozšiřování probraného učiva o zajímavé souvislosti s jinými. Určitě bych byl taky naštvaný na kolegy, kteří mi berou třídu na svoje výlety, exkurze nebo aktivity, protože bych se bál, že neproberu “celou učebnici” a učitel, kterému předám příští rok třídu si řekne, že jsem se flákal.

Cíle, ne učebnice ukazují cestu

Když jsem učil Afriku v našem třetím trojročí, použil jsem různé učebnice a zdroje při přípravě svých hodin, ale vybíral jsem, co je k cílům, které ve výuce sleduji, opravdu potřeba. Cíle v našem integrovaném předmětu Společnost byly jasné: chtěl jsem, aby se děti na konci tematického celku orientovaly na mapě Afriky a dokázaly vysvětlit, co v Africe v průběhu dějin dělali Evropané (zámořské objevy, kolonialismus) a jaké projevy mají aktuální problémy, kterým Afrika čelí a kterým se často ve škole věnujeme v rámci charitativních programů.

Kromě mého výkladu, samostatné práce se zdroji a procvičování pojmů (třeba jsme se “šprtali” státy Afriky), jsme šli na výstavu o Emilovi Holubovi do Náprstkova muzea a sledovali jeho působení v Africe, shlédli jsme sbírku afrických masek jedné z našich učitelek a přemýšleli o “jinakosti” nejen v umění. Měl jsem v plánu se s dětmi dívat také na divadelní hru Afrika z Divadla Járy Cimrmana a sledovat v ní vztah k původním obyvatelům. Neměl jsem vůbec pocit, že nestíhám. Stihli jsme toho tolik - zeměpis, dějepis, občanku. Splnění vzdělávacích cílů v oblasti znalostí, ale i dovedností a postojů jsme společně na závěr vyhodnotili.

Učebnice ne o všem, za to pro všechny

S reformou RVP bych nám všem učitelům přál učebnice, které pro nás budou podporou. Nebudou zásobárnou nekonečného množství informací, ale na spolehlivé zdroje budou odkazovat třeba v elektronické části na webových stránkách. Přál bych nám učebnice, které budou nabízet rozmanité úkoly, krátkodobé i dlouhodobé, na doma i ve třídě, pro jednotlivce i skupiny, do kterých se prostě chcete se svou třídou pustit. Učebnice, které  se nebudou tvářit, že z nich  musíte stihnout všechno. Úkoly budou jednoznačně vést k naplňování očekávaných výstupů učení v diferencovaných variantách tak, aby je mohli dělat mladší i starší žáci, ti s obtížemi se čtením i ti, kteří jsou talentovaní. Učebnice, v nichž  budou pro učitele také funkční nástroje, jak úkoly společně se žáky vyhodnocovat. Učebnice nabízející  cesty, jak se propojovat s jinými třídami a školami a sdílet výsledky svých cvičení, pokusů či úkolů.

Myslím, že čeští učitelé jsou mistři v adaptování a leccos budou schopni doladit pro svou konkrétní školu nebo třídu. Učebnice by s tím měly  počítat a pak nebudou muset předstírat, že jsou jen pro konkrétní ročník a pro jiný ne. Přesně takové učebnice bych nám všem co nejdříve moc přál.