BLOG. Jsme pražská „vesnická“ škola

Za dva roky jsme naši školu obrátili obrazně řečeno vzhůru nohama. Nový ředitel, kompletně nový tým, jiné priority, rozšiřování z prvostupňové školy o další ročníky. Dá se říct, že stavíme na zeleného louce. Pustit se navíc i do pilotního ověřování výuky podle nových školních vzdělávacích programů do těchto změn dobře zapadá.

Jsme menší škola v Kolodějích, což je městská část Prahy, která si ale zachovává vesnický ráz. Bydlí zde přibližně 1 600 obyvatel a historicky zde fungovala pouze škola pro 1. až 5. ročník spolu s mateřskou školou v jednom objektu. S mým nástupem do funkce ředitele v roce 2024 jsme se po dohodě se zřizovatelem, tedy městskou částí, rozhodli reagovat na dlouhodobou poptávku a zřídit i druhý stupeň. V minulém školním roce jsme otevřeli 6. třídu a v letošním navázali 7. třídou. Plánujeme takto postupně dorůst až do úplné základní školy s devíti ročníky. Naše třídy jsou menší, strop je 22 žáků, naopak zájem o naši školu i mimo spádovou oblast je obecně obrovský a převyšuje naši kapacitu. Je to dáno tím, že se nacházíme v prstenci obcí kolem Prahy, kde je obecně nedostatek školních míst. S rozšiřováním o druhý stupeň zájem dále roste, protože v okolí se nachází několik jen prvostupňových škol. 

Absolutní obměna

Rozrůstání školy je první velkou výzvou a tou další je personální zajištění. Před mým nástupem vedl školu ředitel, který zde působil třicet let. Byl to dobrý ředitel, ale po tak dlouhé době ve funkci dochází k určité konzervaci a stagnaci. I proto se vedení obce rozhodlo pro změnu. Oslovili mě, abych se přihlásil do konkurzu, protože mě znali z mého působení v sousedních Klánovicích. 

S mým příchodem a představením nové vize školy dali postupně všichni vyučující výpověď, z původního pedagogického sboru tedy nezůstal nikdo. Zní to možná hrozivě, v reálu to ale znamená, že odešlo šest lidí. A že je poptávka po učitelích prvního stupně obrovská, a změnit školu není problém, netřeba připomínat.

Každopádně bylo nutné sehnat nové kvalitní učitele. Navíc s otevřením druhého stupně přišla potřeba zajistit výuku odborných předmětů, na které ale stačí mikro úvazky. Máme například dějepisáře, který u nás učí jen několik hodin týdně. Je to rodič naší žákyně a zároveň vysokoškolský pedagog, který si našel čas, aby přišel učit i děti na základní škole. Podobně máme tři různé matematikáře – každý učí jednu třídu a pak odchází do svého civilního zaměstnání. Tento model nám umožňuje mít na každý předmět skutečné odborníky.

Začínáme z bodu nula

Naší největší výhodou je, že jsme v podstatě úplně nový tým, a to je také hlavní důvod, proč jsme se do pilotního ověřování přihlásili – začínáme od nuly. Z přibližně dvaceti učitelů je u nás dvanáct až třináct začínajících. Jsou to buď čerství absolventi pedagogických fakult, nebo, což je pro nás typické, odborníci z praxe a rodiče, kteří nikdy předtím neučili, ale jsou experty ve svém oboru a chtějí se zapojit. Pozitivním vedlejším efektem je, že se jedná většinou o muže, což výrazně posiluje mužský prvek v učitelském sboru na druhém stupni. Tento nový kolektiv doplňuje několik zkušených prvostupňových učitelek. Díky tomu nemusím nikoho složitě přesvědčovat o nutnosti změn.

V rámci změn jsme se rozhodli například pro slovní hodnocení, zrušili jsme zvonění, učíme tři hodiny týdně venku, podporujeme propojování jednotlivých předmětů, projektovou výuku a zavedli jsme mnoho dalších moderních prvků. Jedním z nich je i výrazné posílené výuky angličtiny od první třídy. I proto jsme přemýšleli, že bychom při koncipování školního vzdělávacího programu resp. v rámci přihlášení se do pilotního ověřování vsadili na integrovaný model. (O tematickém modelu jsme neuvažovali, protože jakožto v zásadě „konzervativní venkovská škola“ jej vnímáme jako příliš alternativní). 

Pak jsem si ale uvědomili, jak extrémně závislí bychom byli na konkrétních lidech. Najít učitele, který dokáže kvalitně propojit a odučit například zeměpis, dějepis a občanskou výchovu dohromady, je velmi těžké. A co se stane, když takový člověk odejde na mateřskou, přestěhuje se nebo prostě dá výpověď? Hledat za něj náhradu a požadovat po novém kolegovi, aby učil blok čtyř předmětů, z nichž na některé nemá aprobaci nebo se v nich necítí jistý, je prakticky nemožné. Nechceme tedy být rukojmí systému, který je personálně zranitelný a jakkoliv u nás podporujeme všechny moderní prvky výuky, v tomto případě jsme vsadili na tradiční členění v podobě předmětového ŠVP.

Předmětový model nám dává největší svobodu a flexibilitu. Zároveň ale budu jedině rád, když učitelé budou předměty propojovat, já je v tom budu plně podporovat. Nechci je do toho ale nutit skrze závaznou strukturu ŠVP. Integrovaný model se mi líbí, ale kvůli zmíněným rizikům jsme se rozhodli jít cestou, která je udržitelná a organizačně zvládnutelná. Naše volba tedy byla vedena čistě praktickými důvody.

Když lidé chtějí, tak to jde

Nový tým jsem sestavoval z lidí, se kterými jsem již spolupracoval, a také jsem zapojil aktivní členy místní komunity, kteří si změnu přáli. Z původních zaměstnanců základní školy zůstali pouze dvě vychovatelky, asistentka pedagoga a provozní zaměstnanci.

S ohledem na obměnu učitelů panovala samozřejmě zpočátku velká nedůvěra k tomu, zda se škola ubírá správným směrem. Proto jsme na konci minulého školního roku uspořádali dotazníkové šetření spokojenosti, kde jsme se ptali na spokojenost se školou jako celkem, s výukou angličtiny, ale i s jídelnou či družinou. Hodnotilo se na škále od jedné do deseti. Paradoxně nejhůře dopadla právě angličtina, na které si zakládáme, ale i ta získala průměrné hodnocení 8 z 10. Dotazník vyplnilo 80 % rodičů, což ukazuje na jejich vysokou spokojenost. I paní starostka potvrzuje, že o škole prakticky neslyší, což považuje za znamení, že je vše v pořádku. A pro nás je to znamení, že změny jdou správným směrem.