Zaměřujeme se na duševní zdraví

Vaše oddělení se zabývá podporou poradenského systému v českém školství. Co vše to zahrnuje?

Ukrývá se pod tím strašně moc věcí. Podporujeme školská poradenská zařízení (ŠPZ), což jsou pedagogicko- -psychologické poradny a speciálně pedagogická centra, a také školní poradenská pracoviště (ŠPP), která fungují na každé základní a střední škole i na „voškách“. Zabýváme se také podporou pedagogických pracovníků, kteří působí ve školských zařízeních ústavní a ochranné výchovy, tedy třeba ve výchovných ústavech, diagnostických ústavech nebo dětských domovech a také ve střediscích výchovné péče. Témata, jako jsou speciální vzdělávací potřeby, primární prevence rizikového chování, krizová intervence nebo práce s traumatem, ale samozřejmě zajímají i učitele, což je vidět na zájmu o naše metodické materiály a vzdělávací programy.

Jak je to s diagnostickými nástroji, které vyvíjíte nebo v případě zahraničních adaptujete na české prostředí? Mohou s nimi pracovat i učitelé?

S většinou z nich ne, jsou určeny primárně pro psychology, speciální pedagogy a další školní poradenské odborníky, například výchovné poradce nebo školní metodiky prevence.

Zmínila jste několik témat, která nyní ve školách rezonují. Co duševní zdraví žáků?

Ano, to je velké téma, na které se aktuálně zaměřujeme. A s ním souvisí i duševní zdraví učitelů, protože to nelze od sebe oddělit.

To předpokládám souvisí hlavně s uzavřením škol během pandemie covidu-19?

Téma duševního zdraví se v roce 2020 nevynořilo z ničeho nic, vždycky bylo důležité. Ale je pravda, že se situace během covidu jednoznačně zhoršila – žákům chyběly vrstevnické vztahy a museli velmi rychle přepnout na zcela jiný režim práce. Ne každý to zvládl a tlak na žáky neustal ani po návratu zpět do normálního chodu škol. Žáci si opět přivykali na dennodenní školní práci, na některých školách i zpřísnili režim ve snaze dohnat to, co se během pandemie zameškalo. Těch příčin, proč je nyní téma duševního zdraví v popředí našeho zájmu, je ale mnohem více. Jednou z nich je samozřejmě blízkost války. Ve třídách jsou noví žáci, kteří prožívají trauma z odloučení od domova, od části rodiny.

Ovlivňuje to i české žáky?

Ano, dotýká se to celé třídy, protože děti zažívají něco, s čím u nás dlouho neměly žádnou zkušenost. Najednou přicházejí do kontaktu s někým, kdo si přináší válečná traumata, kdo má zkušenost s život ohrožujícími situacemi, a dokonce i se smrtí někoho blízkého. A k tomu se přidávají výzvy digitalizace v moderním světě nebo zhoršující se ekonomická situace některých rodičů. To vše a mnohé další vede k výraznému zhoršení psychiky u dětí a dospívajících. Také nízký počet ambulantních zařízení pedopsychiatrické péče a dostupnost psychologických a psychoterapeutických služeb pro děti a dospívající jsou v některých krajích stále velmi problematické. Podporu v oblasti duševního zdraví ve zvýšené míře často suplují odborníci ze ŠPZ a ŠPP. Škola tedy může významně přispět v péči o duševní zdraví dětí, žáků a studentů, protože je ideální platformou pro univerzální intervence zaměřené na zlepšení duševního zdraví dětí a dospívajících.

Můžete uvést konkrétní příklad podpory?

Například k tématu smrti vzniklo ve spolupráci s UNICEF hned několik vzdělávacích programů. Nevěnovaly se pouze zmiňovaným válečným traumatům, ale například i otázce, jak má škola reagovat v případě, že dětem umře spolužák. Jak si má například nastavit krizový plán pro případ takové situace. V tomto projektu také vznikly vzdělávací programy na téma trauma, jak ho detekovat a jak s ním dál ve školním prostředí pracovat.

Spolupracujete i s dalšími neziskovými organizacemi?

Ano, je důležité umět spojit síly. Na tématu smrti jsme spolupracovali s Poradnou Vigvam, na metodice, která umožňuje ve školách detekovat zneužívané, týrané nebo zanedbané děti, zase s Nadací Sirius. Na toto téma s Nadací Sirius nyní připravujeme pilotní vzdělávání právě pro pracovníky ŠPP.

Co dalšího je v plánu na rok 2024?

Je toho mnoho, ale v oblasti podpory duševního zdraví bych vybrala například e-learnig takzvaného psychiatrického minima. Toto původně vzniklo jako odborná podpora pro potřeby odborných pracovníků školských zařízení ústavní a ochranné péče, ale záhy jsme se rozhodli rozšířit cílovou skupinu i na pracovníky ŠPP, protože víme, že je toto téma velmi žádané mezi odborníky ze ŠPP, ale i ostatními pedagogy. Protože ti jsou mezi prvními, kdo s dětmi a dospívajícími přijdou do kontaktu. Neočekává se, že by se v tématu pedagogové orientovali úplně do detailu, ale základní seznámení se s problematikou může být i pro ně užitečné. Mluvila jste i o duševním zdraví pedagogů.

Co NPI ČR chystá pro ně?

I pedagog musí být v duševní pohodě, aby ji mohl přenášet na svoje žáky. Já jsem do Národního pedagogického institutu ČR shodou okolností nastoupila v březnu 2020, kdy se rozjížděla pandemie, a už tehdy začínalo být jasné, že duševní zdraví pedagogů bude v následujícím období velmi silné téma. Opět ve spolupráci s UNICEF jsme vytvořili několik vzdělávacích programů zaměřených například na syndrom vyhoření u pedagogů či zvládání stresových situací za pomoci různých relaxačních technik. Tyto programy se trochu lišily od naší klasické nabídky a ze strany pedagogů o ně byl neuvěřitelný zájem. Jednoznačně poptávka převýšila naši nabídku a  ukázala, jak velký zájem mají pedagogové o toto téma. Mnoho zájemců se nám ozývalo, zda ještě budeme tyto programy v budoucnu opakovat.

A odpověď?

Ano, určitě ještě letos, a to prostřednictvím krajských pracovišť NPI ČR. Vzdělávací programy by se měly konat v druhé polovině školního roku. Víme, že právě toto období je pro učitele nejnáročnější.

Web Poradenství

• poradenstvi.npi.cz

Témata, kterým se web věnuje:

• Vzdělávací nabídka
• Nabídka diagnostických nástrojů
• Poradenské služby ve školství
• Ústavní výchova a preventivně výchovná péče
• Prevence