Učme děti slušnosti a spravedlnosti

Které jednu dvě hodnoty z odkazu Arnošta Lustiga považujete dnes za nejdůležitější a stojí za to je připomínat třeba i v rámci výuky ve školách? 

Asi vám neodpovím podle vašich představ.  Humanistický odkaz Arnošta Lustiga poukazuje na univerzální lidské hodnoty, ze kterých se těžko vybírá jedna nebo dvě a určitě se nevztahují pouze na školy v Česku, ale na mladou generaci a všechny lidi, protože ti jsou všude stejní. Ale když už si musím vybrat, tak bych zdůraznila slušnost a spravedlnost, i protože v sobě zahrnují mnohé další hodnoty. Odvolala bych se na Arnoštův citát, že „člověk je člověkem jen v okamžiku, kdy rozezná dobré od zlého, správné od nesprávného, spravedlivé od nespravedlivého“.  

A taky říkal, že spravedlnost je to nejvyšší, čeho může člověk dosáhnout, sám v sobě i vůči druhým... 

Ano. Na téma jsme v minulosti připravili i mezinárodní putovní výstavu nazvanou Já chci být člověk – zpráva Arnošta Lustiga hvězdám a nejen jim. Od podzimu roku 2022 ji shlédli návštěvníci několika planetárií a hvězdáren v Bruselu, Praze, Brně a Ostravě. Také ale měli možnost si ji prohlédnout částicoví fyzici v Kongresovém centru v Praze během nejdůležitější globální konference v tomto oboru. K názvu výstavy mě inspiroval právě Arnoštův o slušnosti – „Záleží mi na tom,aby mně pokládali za slušného člověka. Za spravedlivého člověka. A za čestného člověka. Na tom mě strašně záleží u lidí, na kterých mi hodně záleží. Ale samozřejmě, že to nemohu u všech vyhrát a v tom případě je mně jedno jestli jsem Žid, nebo Čech, nebo Američan. To je mně úplně jedno. Já chci být člověk.“    

Arnošt Lustig mluvil o spravedlnosti a lidské důstojnosti skrze konkrétní příběhy. Jak s tímto étosem pracujete v dnešním jazyce pro teenagery a učitele? 

Arnoštova beletrie i filmy natočené podle jeho scénářů či námětů jsou univerzálně srozumitelné a aktuální, což jim svým způsobem dodává i na té srozumitelnosti.  Dnešní člověk řeší stejné věci – jen jsou zabaleny do jiného obalu. Esence je ale tatáž, protože   psal o univerzální lidské zkušenosti. Vysvětloval, že židovská masová vražda nazývaná holocaust se přihodila Židům, ale „nepřišla odnikud ...  stále to visí ve vzduchu“. Mnohé možná překvapí, že sám řikal, že ve skutečnosti nepíše „jen o holocaustu“.  Zajímal ho „člověk – motivy jeho jednání, jeho život, jeho schopnosti, jeho postavení ve společnosti – a to, proč může být v jednom okamžiku nejvznešenějším stvořením a vzpápětí zabíjet;  jak se chová pod tlakem“. 

To je znepokojivá otázka, kterou si bezpochyby musí klást lidé kdekoliv na světě.  

Ta srozumitelnost se mi potvrdila i během našeho loňského turné v Indii.  Mladší studenti na základní škole v Chennai a také starší na univerzitě v Novém Mumbaii rychle porozuměli smyslu jeho textů.  Na našich workshopech Já chci být člověk o humanismu očima Arnošta Lustiga a o tom jak si člověk může svoji lidskost zachovat i v nepředstavitelných okolnostech, studenti na ně navazovali svými dotazy o spravedlnosti i důstojnosti v kontextu indicko-pákistánské války a rozdělení Indie v roce 1947. Univerzální srozumitelnost Arnoštovy beletrie osvětluje proč jeho knihy vždy psané v jeho mateřštině vyžadují překladatele, ale nevyžadují tlumočníka.  

Co podle vás nejvíce překvapí mladé čtenáře na Lustigově tvorbě? A co naopak překvapuje pedagogy, když s jeho texty pracují ve třídě? 

Arnošt psal pro mladé čtenáře většinou o mladých lidech, pohledem mladého, protože to nejpodstatnější co prožil prožil jako teenager. Jeho ctižádost byla „mluvit k mladým lidem. Moje knihy si mladý lidi kupujou a já sám si kladu otázku proč. Myslím, že je to strach v mladých lidech, potřeba číst o možnosti přežít. Že to potřebujou.“ 

Možná mladé čtenáře překvapí Arnoštův výrok, že jeho literární hrdinové jsou „nehrdinští, obyčejní lidé, které osud, dějiny nebo náhoda staví před rozhodnutí, kterým se nelze vyhnout. Kdo jsem, kdo nejsem, co je člověk, co je odvaha, čest, naděje, co je svědomí, touha?“   

Jak byste jednou větou popsala smysl FestivAL100, který organizujete?  

Vize a smysl našeho mimořádně pestrého multižánrového programu FestivALu100 je posílit zakotvení lidskosti, demokracie a zároveň odpovědnosti, která jde ruku v ruce se svobodou.  Proto si FestivAL100 klade za cíl seznámit nové generace čtenářů, diváků, studentů a pedagogů s aktuálností literárního a filmového díla Arnošta Lustiga a jeho humanistického myšlení.  

Co si z něj mají školy a studenti  odnést po jeho skončení? 

Byla bych ráda kdyby si zúčastnění studenti a jejich pedagogové nejen prostřednictvím našich workshopů v Didaktikonu, ale všech festivalových akcí uvědomili několik klíčových věcí. Především zde rezonuje Arnoštovo poselství, že „klíč k našemu životu je vědět co dokáže udělat člověk člověku... Kdo zná, je připraven se bránit.  To je hlavní devíza naší existence. Čest člověka naší doby. Nenechat se okrást, ponížit, zabít.“  Svým studentům říkal „čtěte, abyste byli silnější, abyste věděli, ne aby vás přemohla lítost nebo smutek. Je to cesta do vzdálené krajiny. Je dobře ji prodělat, začít a dokončit a poučit se. Šťastnou a užitečnou cestu.“  

FestivAL100  jde napříč Českou republikou, Evropou, USA, Afrikou i Blízkým východem. Jak si držíte jednotnou linku a zároveň zohledňujete lokální kontext? 

To je jednoduché. Poselství Arnoštova odkazu je společným jmenovatelem celého jeho díla a tím pádem i FestivALu100. Jeho inspirací byla víra v nezlomnost lidského ducha a schopnost nepodvolit se, neutuchající snaha o zachování důstojnosti a spravedlnosti a připomínání mimořádně odvážných skutků jednotlivců v těch nejtěžších životních situacích. Jeho humanismus je zachycený v jeho citátu, že „Každý jednotlivý člověk je nenahraditelný… Bez jediného starce, dítěte, muže nebo ženy je život všech ostatních chudší“. 

Jeho výrazný a nepřehlédnutelný odkaz má univerzální platnost a smysl pro lidi bez zeměpisného omezení; vychází z uctívání všeobecných lidských práv, svobody, lidské důstojnosti a hodnoty každého člověka v lidské rodině. V souladu se všeobecnou deklarací lidských práv OSN z roku 1948, která vyšla v 500 jazycích a tím je nejpřekládanějším dokumentem na světě.  

Ale z příkladu indicko-pákistánského konfliktu dovozuji, že nějakou míru lokalizaci se celý projekt přeci jen nese. 

Naše programy samozřejmě upravujeme, aby byly srozumitelné pro místní obecenstvo, zda-li se jedná o studenty z Masajského kmene v Tanzanii ve worskshopu o humanismu očima Arnošt Lustiga i očima zúčastněných studentů, nebo o Francouze nebo Němce, kteří přijdou jako diváci na naši lyricko-hudební inscenaci Kantáta – tanec šílených ve francouzském či německém překladu a v interpretaci místních herců.  Spolupráce s pedagogy, studenty a umělci v zemích zapojených do FestivALu100 nás baví a pro nadační fond nepředstavuje nic nového, protože mezinárodní rozsah máme od počátku naší existence. 21.srpna jsme oslavili páté narozeniny. 

Které z akcí v českém programu byste doporučila středním školám jako „must-see“ a proč? 

Zaprvé bych této cílové skupině doporučila se zúčastnit našich dvou interaktivních workshopů o lidskosti, odvaze a hodnotách podle Arnošta Lustiga v Didaktikonu, i filmových projekcí pro školy spojených s diskuzemimoderovanými filmaři a novináři. Tyto akce nabízí nový pohled na otázky morálních hodnot, rezilience a nezbytnosti mít odvahu postavit se lhostejnosti a zlu. V této souvislosti ale také na podzim nabízíme lektorské školení v metodice obou workshopů v Praze. Detaily jsou k dispozici od naší festivalové koordinátorky Jarky Trnkové. 

Jaké další konkrétní akce jsou v plánu? 

Studenti středních škol ale mohou navštívit veškeré další festivalové programy podle toho co je nejvíce osloví.  Například příznivcům literatury, divadla a filmu bych velmi ráda doporučila navštívit kulatý stůl s předními literárními vědci o literárním přínosu Arnošta Lustiga v Knihovně Václava Havla. V sálu Arnošta Lustiga na Světě knihy proběhne prezentace vybraných mezinárodně oceněných povídek a románů Arnošta Lustiga. V Praze bude mít premiéru lyricko-hudební inscenace Kantáta – tanec šílených. Proběhne také řada scénických čtení s předními interprety jako je Tereza Kostková a Carmen Meyerová, Petr Kostka nebo Jiří Lábus. Kromě toho nebudou chybět filmové projekce celovečerních, krátkých a dokumentárních filmů pro věřejnost, které vychází z Lustigových scénářů a povídek, spojené s živými diskusemi moderovanými filmaři a novináři v Praze, Brně a Kutné Hoře. A příznivci výstav a renomovaných institucí mohou vyrazit do Památníku národního písemnictví, Moravské zemské knihovny v Brně nebo do Památníku Terezín, GASKu v Kutné Hoře či Arnoldovy vily v Brně. Kompletní festivalový kalendář je k dispozici na našich webových stránkách www.lustigfoundation.cz.  

Součástí programu je také literární soutěž Mladí HUMAN-isté. Co je jejím smyslem? 

Druhý ročník Mladých HUMAN-istů je dobrovolná mezinárodní literární soutěž, která si klade za cíl rozvíjení literárního talentu studentů v kontextu univerzálních lidských hodnot a práv. Je přirozené, že tvůrčí psaní a kritické myšlení jsou v DNA nadačního fondu pracujícího s odkazem spisovatele a humanisty. Proto máme radost, že se do soutěže zapojí pět škol v Brně a čtyři školy v Rakousku a že máme příležitost spolupracovat s NPI Brno jakožto naším partnerem k lektorskému školení a šíření metodiky k přípravnému workshopu pro studenty. Tento přípravný workshop na téma ženských protagonistek v díle Arnošta Lustiga studentům přiblíží obsahový i hodnotový kontext k soutěži.   

V čem je letošní ročník jiný a jaké dovednosti u studentů rozvíjí? 

Od 1.ročníku se liší  v několika směrech: v tematickém zadání, v cílové skupině a jejím geografickým rozpětím. Téma je tentokrát Arnoštův citát „To dobré v člověku se projevuje činem“, mezinárodní rozměr představuje zapojení Rakouska (do 1. ročníku se zapojily školy v Německu, pozn. red.). Soutěž je určena starším studentům, tedy studentům středních škol.  Je možné, že některé školy k literární soutěži přidají výtvarno a audiovizuální tvorbu na stejné zadání.  

A co naopak zůstává? 

Co se ale nemění, to je využití stejných žánrů, jmenovitě možnost napsat krátkou prózu, báseň nebo úvahu. Zůstává i stejná metodika hodnocení textů odbornou i studentskou porotou v každé zemi. A také spolupráce s předním běloruským disentovým básníkem Dmitrijem Strocevem, který nejen osloví vítěze soutěže o významu humanismu více než osmdesát let po holocaustu a tímto „naváže“ na humanismus Arnošta Lustiga (humanismus jako náš svět je jen JEDEN) , ale povede tvůrčí dílnu s vítězi z obou zemí.