Mezioborová výuka. S filmovou výchovou začínám ve čtvrté třídě

Jakub Yellen
Září 20, 2023
Filmová výchova jako skvělé propojení světa umění a digitálních technologií. Zuzana Havelková si na své škole prosadila samostatný předmět, který překvapivě vyučuje už na prvním stupni.

Před sedmi lety jsem mimo jiné učila robotiku a základy programování, ale chybělo mi v tom školním životě více umění. Mám ráda divadlo a galerie, takže jsem třeba ve výtvarce přemýšlela, jak to dětem oživit. A tehdy mě napadl film a natáčení videí.

Postupně jsem zjistila, jak úžasný nástroj filmová výchova je, protože děti to neskutečně baví a zároveň se to dá napasovat vlastně do jakéhokoliv výukového obsahu. Děti si rozvíjejí digitální kompetence a zároveň umělecké dovednosti, takže to má obrovský přesah na všechny strany.  

Zuzana Havelková (c) Jakub Yellen

Když jsem začínala, nejprve jsme s dětmi dělaly fotografie, což nám po čase přestalo stačit. Takže jsme fotky rozpohybovaly a najednou jsme byly u základů animace. Takhle jsem se krok po kroku dostala až k plnohodnotné filmové výchově, kterou jsem u nás na škole prosadila jako samostatný předmět. Film dnes používáme v češtině, v matice, ve vlastivědě, v příroďáku, v prvouce, v hudebce, ve výtvarce... Snad kromě tělocviku opravdu úplně všude.  

Tehdy bylo velmi málo metodických inspiračních zdrojů a člověk si musel poradit stylem pokus-omyl. Dodnes mám z toho období malý sborník věcí, které ve výuce nedělat... (směje se) Kdybych dnes měla někoho do filmové výchovy nadchnout, doporučila bych mu stránky Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu (ASFAV), to je výborný rozcestník, kde je opravdu všechno. Od metodik přes kurzy, aktuality, projekty... Jsou tam na jednom místě i kalendáře všech filmových festivalů, kde se pořádá nějaké vzdělávání pedagogů a tak dále. 

Dnešní prvňáčci, kteří k nám nastupují, jsou, narozdíl od těch před sedmi lety, mnohem více ve spojení s technologickým světem a většinu digitálních nástrojů používají odmalička. Průměrný žák první třídy má svůj tablet a dokáže si na internetu bez problému najít pohádku,´kterou chce. To dříve opravdu nebylo běžné. Tím chci říct, že je mnohem snazší dnes s dětmi pracovat na projektech, kde jsou součástí digitální technologie, a zároveň je o to důležitější děti usměrňovat, nastavit jim pravidla a hranice, protože ne vždy se v online světě chovají bezpečně a vůbec si neuvědomují rizika, která tam na ně číhají. 

Já s filmovou výchovou začínám ve čtvrté třídě. To už mají žáci o filmu nějaké povědomí, dokážou si sem tam sami něco sestříhat, a když mě pak na konci páté třídy opouštějí, umějí nejen plnohodnotně natočit a sestříhat video, ale zároveň vědí, co by měli natáčet, a co by naopak neměli, vědí, jak to video použít, kam ho postnout, kdo všechno ho může vidět... To považuji za skvělé vybavení do života, který je čeká. A navíc se u toho učí češtinu a matiku, a ještě je to baví...  

Co si přečíst


Učitelé, kteří propadli filmu

Poslechněte si rozhovory se Zuzanou Havelkovou a dalšími pedagogy, kteří propadli filmové výchově. Více informací naleznete na webu Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu.

Zuzana Havelková

Učí na prvostupňové základní škole Duhový svět na Kladně. Ráda fotí. Původně vystudovala ekonomii, protože je z rodiny, kde jsou všichni daňoví poradci, takže prý neměla na výběr. Nikdy se ale tímto oborem nezabývala, po mateřské nastoupila do domu dětí a mládeže, pak šla na státní základku a posléze nastoupila na ZŠ Duhový svět, kde učí dodnes. „Mým celoživotním koníčkem je turistický oddíl, kde jsem vyrostla, letní tábory, vandry... prostě všechno, kde si člověk může odpočinout od technologií a sociálních sítí.“