Inspirace z Nizozemí: Samostatné děti i školní pes
Škola jako místo bezpečí
Ředitel školy, Frank van de Veerdonk, začíná každý den tím, že své žáky vítá u vchodu. „Je důležité pozdravit děti i rodiče a vidět, v jakém rozpoložení děti přicházejí. Smějí se? Nebo byla těžká noc?“ říká perfektní angličtinou. V 8.30 zazvoní a ředitel se vydá projít osobně všechny třídy. „Zkontroluji, které děti chybí. Pokud nejsou omluvené, obvolává sekretářka jejich rodiče,“ pokračuje. Okolí školy s upravenými cihlovými domky, rybníčky s kachnami a přežvykujícími ovcemi tak na první pohled nevypadá, ředitel ale opakuje: „Nacházíme se ve skutečně problematické čtvrti a děti potřebují být ve škole.“ Ta pro ně představuje bezpečné místo, strukturu a wellbeing, péči. „To doma často nemají,“ vysvětluje van de Veerdonk.
Tomu, aby se děti i učitelé ve škole cítili dobře, napomáhá moderně řešená budova, volba barev navozujících klid, prosklené třídy a důraz kladený na místa, kde se může potkat více lidí najednou. Postaráno je i o individuální potřeby dětí. Třídy jsou vybavené protistresovými pomůckami jako sluchátka proti hluku nebo gumičky, kterými je možné si nohou potichu „brnkat“, a uvolnit tak přebytečné napětí.
S učiteli si žáci hodně povídají o tom, jak se kdo cítí. Děti mohou pracovat různým tempem a na různých místech i mimo třídu, běžně třeba na chodbách. Využívají škálu pomůcek pro regulaci hluku, například semafor, na kterém učitel průběžně ukazuje, jak velkou míru šumu aktuální práce umožňuje. Většinu nizozemských škol spojuje i fakt, že děti tráví přestávky venku.
Samostatnost a ticho
Kromě exkurzí v deseti školách se čeští učitelé a další odborníci na vzdělávání, kteří v dubnu do Nizozemska vyjeli, setkali i s tzv. school boards, česky „radami škol“, tedy jakýmisi „centry podpory vzdělávání“ – zkrátka orgány, které v nizozemském systému podporují školy v jejich fungování. Rady zajištují například nábor učitelů, správu budov, účetní záležitosti či vzdělávání pedagogů. „O vznik podobného centra nyní Eduzměna na Kutnohorsku usiluje, proto bylo cenné vidět ten systém v praxi,“ říká Ondřej Matějka, šéf pilotního projektu na Kutnohorsku.
Celkově skupinou rezonovaly silné dojmy z krásné architektury a nábytku i disciplíny. „Kladou velký důraz na samostatné učení a aby děti převzaly zodpovědnost za své učení,“ popisuje Jaroslava Šibravová z kutnohorské ZŠ Žižkov. „Paní učitelka třeba každý den na tabuli napíše cíle pro ten den a jak k nim mohou děti dojít,“ dodává.
Mnozí ocenili, že v Nizozemsku chodí děti na základní školu od 4 do 12 let. „Nezažívají tedy stres ze změny budovy a zvykají si po celou dobu na stejná pravidla,“ říká Miroslava Vagenknechtová, ředitelka MŠ v Chrudimi. Skupina ale také viděla, že tamní školy mnohdy nemají vlastní jídelnu a tělocvičnu nebo že ani čtyřleté děti po obědě neodpočívají, ale pokračují ve výuce. Přísná pravidla vyvažuje i velká míra svobody. „Je běžné tu na školním dvoře vidět ovce nebo kozy, řada škol má svého psa,“ směje se Veronika Štěchová z MAS Rozkvět – Českobudějovicko. Mnozí kvitovali také systém, že si žáci pedagogických škol plní rozsáhlou praxi přímo na školách. „Chodí pomáhat na školy jednou týdně v prváku, později každý týden na dva dny, no to je sen,“ říká Šárka Šichová, pedagožka ze ZŠ Uhlířské Janovice. „Vyřešilo by nám to mimo jiné nedostatek asistentů pedagoga,“ pokyvuje. Michaelu Česalovou ze ZŠ Malešov inspirovalo užší propojení s rodiči. „Láká mě vyzkoušet jiný formát rodičovských schůzek. Nakoupit občerstvení, vynechat frontální řeč a prostě si jen povídat,“ plánuje.
Otisk doma
Řadu postřehů z Nizozemska už účastníci exkurze přetavili do praxe doma. V MŠ Jindice například zkoušejí systematicky pracovat s tichem. „Vyrobili jsme si s dětmi třeba semafor dovolené hlučnosti,“ říká tamní ředitelka Ludmila Sotonová. „Zjistili jsme, že velká výzva je ukočírovat i nás, dospělé,“ dodává. Andrea Melechová ze ZŠ Kamenná stezka zase začala každé pondělí vítat děti před školou. „Na deset minut si stoupnu ke vchodu, usmívám se na ně a zdravím je. Bývá to nejhezčí čas z celého dne,“ chválí si ředitelka. A na ZŠ Uhlířské Janovice na popud nizozemské exkurze zahájili debatu o trávení části přestávek venku. „Od příštího roku chceme také zavést kavárničky pro rodiče,“ výchovná poradkyně Šárka Šichová. Nechme se překvapit, co ještě z inspirace, kterou skupina v Nizozemsku načerpala, se obtiskne do českých škol. Až uvidíte po školním dvoře pobíhat ovci, budete vědět, odkud vítr fouká.
