Důležité je sdílení dobré praxe i obav

Kolik cizinců v současné době chodí do českých mateřských, základních a středních škol?

Celkově to bylo v loňském školním roce přes 106 tisíc cizinců, což představuje 5,78 % všech žáků a dětí. Nejvíce – téměř 73 tisíc – jich chodí na základní školy.

Předpokládám, že po předloňské invazi Ruska na Ukrajinu je nejvíce dětí právě z napadené země…

Ano, je to přesně tak. Zatímco v předchozích letech tvořili nejpočetnější skupiny Slováci, Vietnamci a Ukrajinci, teď jsou to jednoznačně žáci z Ukrajiny. Ze sběru dat, které provádí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, vyplývá, že k 30. září 2023 bylo v českých mateřských, základních a středních školách 48 090 dětí a žáků ukrajinských uprchlíků.

A další státy, z nichž děti pocházejí?

Ukrajinu následuje Vietnam a až třetí je nyní Slovensko. Pak Rusko, Mongolsko, Bulharsko, Polsko a Maďarsko.

Jak velký nápor na české školství uprchlická vlna z Ukrajiny představovala?

Obrovský, i když se samozřejmě nedotkla plošně všech. Kvůli velmi husté síti škol je v Česku stále téměř čtvrtina škol, pro které vzdělávání žáků cizinců není téma prostě proto, že k nim žádní nechodí. Těchto zcela „nepolíbených“ škol ale po ruské agresi na Ukrajině ubylo. Tam, kde byli zvyklí se o cizince starat už před válkou, se to stalo naprostou rutinou, školy, do nichž přišli první žáci s odlišným mateřským jazykem až předloni, se vše musely učit za pochodu. Ředitelé a pedagogové těch zkušenějších škol byli sdílní a ochotní podělit se o své know-how se začínajícími kolegy, protože si uvědomovali, jaké byly před lety jejich vlastní začátky. Spolupráce a sdílení mezi pedagogy a školami se v tomto směru opravdu rozvinuly. I do budoucna bychom rádi v NPI ČR tento trend podporovali pomáhali pedagogům hledat cesty, jak sdílet dobré praxe, ale i obavy a starosti.

Podpoře učitelů, kteří pracují s dětmi s odlišným mateřským jazykem, se NPI ČR věnuje už od roku 2014. Jak se nabídka podpory změnila po začátku války?

Systém podpory byl dobře nastavený, a tak jsme ho nijak zásadně překopávat nemuseli. Byl ale samozřejmě připravený na úplně jiné počty dětí, a tak jsme i my museli dočasně navyšovat kapacity. V současné době je zase postupně snižujeme. Ráda bych ještě zmínila spolupracovníky, kteří stojí za možností realizace všech podpor projektu, který vedu. Projekt vznikl na základě spolupráce ministerstva vnitra s ministerstvem školství. Často se o tom nemluví, ale bez podpory úředníků, kteří považují toto téma a podporu pedagogů a dětí a žáků za důležitou a smysluplnou, bychom nebyli schopni podporovat pedagogy v šíři, ve které to děláme v současné době.

Na některých školách původně vznikaly čistě ukrajinské třídy, pak ale převládl integrační přístup a ministerstvo školství ředitelům doporučilo, aby ukrajinské žáky rozdělovali do běžných tříd. Byla to správná cesta?

Určitě ano, upřednostnění začlenění nově příchozích před vytvářením oddělených skupin je zcela zásadní pro celou společnost v hostitelské zemi, ale zároveň i pro lidi, kteří do ní přicházejí. A to nejenom pro děti, ale pro celé rodiny. Jen tak se udrží koheze společnosti, cizinci se budou cítit její součástí a žít u nás kvalitní a spokojené životy. Musí dostat podporu a šanci se zapojit, a v tom hrají školy klíčovou roli. Tím, že u nás není dlouhodobě větší procento cizinců, máme jako země jedinečnou šanci se poučit u sousedů z toho, co se jim povedlo i co se jim úplně nevede.

Říká se, že krize může na druhé straně představovat příležitost. Přinesly poslední dva roky českému školství něco pozitivního?

Já jsem přesvědčená, že ano. Jsem v tom optimistka, protože za ty dva roky jsem potkala mnoho lidí, kteří mají chuť pomáhat ostatním. Viděla jsem, že čeští učitelé, ředitelé i asistenti mají svoji práci rádi a záleží jim na každém dítěti. Přitom se mnoho z nich ocitlo ve zcela neznámé pozici a museli se učit něco, s čím do té doby neměli žádné zkušenosti. A myslím, že hodně z nich zjistilo, že jinakost, kterou žáci z Ukrajiny přinesli, může být zajímavá. Že sice zpočátku vyžaduje práci navíc, ale ve výsledku může vzdělávací proces zpestřit a pozvednout, což může být krok k modernímu způsobu vzdělávání. Žijeme v 21. století, každý je jiný a my se s tou jinakostí učíme pracovat, žít a respektovat ji.

Něco z toho, co se učitelé naučili, se ostatně může hodit v každé heterogenní třídě. I v té bez cizinců, ne?

No samozřejmě. Třeba webináře, v nichž jsme se zaměřili na výuku v jednotlivých předmětech, pracují jako s jedním ze základních principů se zjednodušováním. A ten může být blahodárný a užitečný i pro děti, které sice česky rozumí, ale přesto z nejrůznějších důvodů nestíhají. To, co si učitelé osvojili, mohou v budoucnu použít i ve třídách bez cizinců.