Díky snídaňovým klubům chodí děti do školy včas
Na mé práci mě baví kontakt s lidmi. Ráda se s nimi bavím a ráda jim pomáhám. Práce sociálního pedagoga je především komunikace s rodiči. Snažím se s nimi navázat kontakt a řeším s rodiči věci, na které už běžní pedagogové nemají čas. Hodně komunikuji s neziskovými organizacemi tady v Děčíně, případně s OSPODem, Střediskem výchovné péče a dalšími organizacemi. Zaměřuji se na děti s poruchami chování, které ale vychází právě ze sociálně ohroženého nebo prostě ne zrovna ideálního prostředí, ve kterém žijí. Pracuji s nimi přímo ve třídě, u sebe v kanceláři, někdy pracuji s jednotlivci, někdy se skupinkami. Pokud se to týká šikany nebo vztahů ve třídě, tak pracuji s celým třídním kolektivem. Ve škole vedu kroužek Hravé učení, kde se soustředím na děti z nízkopříjmových rodin. Ze začátku to bylo obtížné, ale když zjistily, že se hravou formou učíme a povídáme si o tom, jak se chovat a co v životě dělat, tak se mi hlásí stále víc dětí.
Několik měsíců u nás fungují snídaňové kluby pro vytipované žáky ze sociálně-ekonomicky ohrožených rodin. Na snídaňový klub máme přihlášeno asi 75 dětí. Děti se mohou přijít nasnídat, ale musí dodržovat pravidla. Zpočátku některé děti nevěděly, jak na sebeobsluhu, byly zvyklé, že jim vše připravují rodiče. Učí se nepředbíhat ve frontě, chovat se slušně, dát si jídlo na talířek. Učí se i chování u stolu a je to příjemně strávený čas. Někdo třeba neznal exotičtější druhy ovoce. Postupně se všichni krásně všechno naučili a snídaně teď dětem pomáhají do lepšího startu dne. Děti chodí do školy včas, po snídani jsou ve třídě už probuzené a lépe se soustředí. Já si s dětmi na snídaních povídám o tom, jaký měly víkend, jak se doma stravují, jakou mají svačinu. Jaká jídla znají nebo neznají. V naší škole máme skvělý kolektiv, který je podporován vedením školy. A to v rovině seberozvoje i práce s dětmi a žáky z různých socio-ekonomických vrstev.
Sociální znevýhodnění
Další informace k tématu naleznete na webových stránkách Zapojme všechny.
Další vzdělávání
Chcete se o tématu dozvědět víc? Vyberte si ze vzdělávací nabídky NPI ČR.
Kolegové říkají, že jsem jim odlehčila od velkého množství práce. Pomáhám školnímu výchovnému poradci, případně metodikovi prevence, a spolupracuji s naší speciální pedagožkou. Propojuji rodiče, kteří potřebují pomoc s místními neziskovkami a dalšími organizacemi. Rodiny často ani nevědí o možnostech sociálních služeb. S rodiči se snažím co nejvíc se setkávat osobně, potřebují získat důvěru. Náš vztah musí být na partnerské úrovni. Velmi se snažím, aby to bylo neformální, abych se o té rodině něco dozvěděla. Nabízím jim svou pomoc, což strašně pomáhá. Když vidí, že mi na dětech záleží, tak reagují pozitivně. Nebojí se mi pak svěřit a důvěřují mi. Důležité je také dodržování jisté mlčenlivosti a diskrétnosti z mojí strany. Máme přesně daná pravidla, jak se věci řeší, ale rodiče musí cítit, že nebudu jejich osobní záležitosti nikde jen tak vykládat. Vždy na první schůzce vysvětluji svoji roli a zjišťuji fungování a nastavení rodiny. K motivaci dítěte a celé rodiny někdy stačí i menší pomoc, třeba možnost chodit na snídaně do školy. Myslím, že hlavní rolí sociálního pedagoga je umožnit dětem vhled do světa kolem, nabízet jim nové možnosti, které by třeba jinak kvůli složitým podmínkám v rodině neměly.
Martina Špačková
Vystudovala sociální práci a resocializační pedagogiku. Od jara 2023 pracuje jako sociální pedagožka v ZŠ a MŠ Děčín, Vojanova. Působila jako terénní sociální pracovnice v několika neziskových organizacích. Ve volném čase ráda čte a chodí do přírody.
