Umíme pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami

Jak dlouho ve školce s poetickým názvem Sluníčko pod střechou pracujete?

Jako ředitelka tady působím dva týdny (rozhovor se uskutečnil v polovině ledna 2024 – poznámka redakce). Jako učitelka zde pracuji od roku 2011, od roku 2013 jsem zastávala pozici zástupkyně.

S jakou vizí jste do nové funkce nastupovala?

Z mého pohledu je důležitý styl vedení. Mně osobně vyhovuje demokratický styl, tedy že část odpovědnosti delegujete na jiné. Zaměstnanci mají tím pádem možnost ovlivnit vize a směřování mateřské školy, přebírají odpovědnost za určitou část dění a tím se kromě jiného zvyšuje jejich motivace k práci.

Co na ně například delegujete?

Například to, že si paní učitelka vezme na starost výběr a domluvu divadel nebo výlety během školního roku. Nebo tady mám učitelku, která byla dříve asistentkou. Nyní je vedoucí asistentek, kterých tu máme celkem devět. Funguje jako styčný bod pro ostatní asistentky, radí nově příchozím, učí, jak vést dokumentaci jednotlivých dětí či vede porady asistentek.

Jaký má tento styl vedení výhody?

V předchozím zaměstnání jsem měla možnost zažít, jak funguje autokratický model, kdy ředitel či ředitelka řídí všechno, čímž ale zbavuje zaměstnance odpovědnosti, což může vést k jejich jisté rezignaci. Člověk pak nemá energii vyvíjet velkou aktivitu, když tuší, že ovlivní jen velmi málo. Participativní model je za mne v tomto směru výhodnější, což ale neznamená, že není pracný.

Může být v něčem zrádný?

Z hlediska ředitele či ředitelky je potřeba tomu dát řád, nastavit dobrou komunikaci a především odhadnout, jaký podíl odpovědnosti kdo snese. Musíte proto dobře znát svoje zaměstnance a musíte vědět, jakým výzvám je můžete vystavit: co by pro někoho bylo zničující, může být pro někoho naopak inspirující. Musíte také umět dobře vysvětlit, co po lidech chcete a proč, kam směřujete, nemůžete jen rozdat úkoly, to nestačí.

Aktuálně k vám chodí 135 dětí, čtvrtina z nich má odlišný mateřský jazyk. Děti jakých národností tu například máte?

Máme tu děti z Ukrajiny, Ruska, Tuniska, Moldavska a Brazílie, ale měli jsme i děti z Rumunska, Polska, Bulharska, ze Srbska, z Albánie, Koreje či Japonska. Nemáme jen jednu převládající národnost. Část dětí je z bilingvních manželství.

Přibyly u vás ukrajinské děti, když v únoru 2022 vpadli Rusové na Ukrajinu?

Nepřibyly, ale to bylo z toho důvodu, že náš zřizovatel, Úřad městské části Prahy 13, rozdělil děti uprchlíků do těch mateřských nebo základních škol, které měly volné kapacity. My jsme neměli volná místa.

Vím, že jste prošla také školením v Německu. Co jste se naučila tam?

Díky spolupráci s organizací META jsme se zapojili do projektu Erasmus+ zaměřeného na převedení metody KIKUS do češtiny. Je to metoda na podporu vícejazyčnosti v raném věku a dá se využít na výuku mluvené formy v podstatě jakéhokoliv jazyka. Vznikla v Německu.

Takže jste jela do Německa.

Ještě předtím jsme jako školka spolupracovali s předškolním zařízením Kita Wackelzahn z Hamburku, do něhož docházela polovina dětí s odlišným mateřským jazykem. I zde jsme čerpali příklady dobré praxe. V roce 2015 a v roce 2016 jsme jeli do Mnichova na školení v metodě KIKUS přímo s její autorkou, dr. Edgardis Garlin. Následně jsme se podíleli na převedení metodiky do češtiny. Já jsem se pak stala certifikovanou lektorkou této a několik let jsem v METĚ působila jako externí lektorka seminářů pro předškolní pedagogy.

Čím je metoda KIKUS charakteristická?

Stojí na třech pilířích: cílená jazyková podpora na hodinách češtiny, jazyková podpora v běžném dni mateřské školy a spolupráce s rodinou. Můžeme si to ilustrovat třeba na tomto příkladu. Děti se učí pojmenovat části oblečení a použít­ slova v jednoduché větě na hodinách češtiny. Zároveň si tuto slovní zásobu denně procvičují s podporou pedagogů ve třídě při oblékání. A z hodiny češtiny si domů odnášejí pracovní list, který se opět věnuje oblečení, a doma si ho mají vybarvit či vystřihnout. Úkolem rodičů ale není opakovat s dětmi doma nová slovíčka v češtině, nýbrž u nich rozvíjet tu samou slovní zásobu ve svém mateřském jazyce.

Proč?

Výzkumy dlouhodobě dokazují, že když má dítě dobrý základ v mateřském jazyce, daleko snadněji si pak osvojuje další jazyky. Úkolem rodiny je tedy podporovat dítě v rozvoji jeho mateřského jazyka a úkolem mateřské školy je učit dítě česky. Nechceme po rodičích, aby doma mluvili s dětmi česky, a to i z toho důvodu, že je mohou naučit špatnou výslovnost a gramatické chyby, které se potom špatně odnaučují. Můžeme ale rodiče požádat, aby dětem občas pustili doma české písničky nebo českou pohádku.

Zmiňovala jste hodiny češtiny. Ty jsou v mateřské škole povinné?

Úřad městské části Prahy 13 je v tomto směru velmi aktivní a z evropských fondů již mnoho let financuje doučování češtiny pro vícejazyčné děti v mateřských školách. Díky tomu jsme mohli nabízet hodiny češtiny jako druhého jazyka dlouho předtím, než to začala školám ukládat novela školského zákona z roku 2021.

Pro jaké děti je jazyková výuka dnes dle zákona povinná?

Škola musí povinně zajistit jazykovou přípravu dětem s cizí státní příslušností v povinném předškolním vzdělávání. To podle nás není ale úplně šťastné. Do školky dochází mnoho dětí, které sice mají české státní občanství, avšak doma mluví jiným jazykem a potřebují stejnou míru podpory jako děti-cizinci. Na hodiny češtiny pak tyto děti mohou docházet pouze za jedné podmínky.

Jaké?

Zákon stanoví, že mateřská škola, ve které se vzdělávají alespoň čtyři děti-cizinci v povinném předškolním vzdělávání, musí poskytovat doučování češtiny. Skupinu těchto dětí je možné doplnit do počtu osmi o další, které rovněž potřebují jazykovou podporu. Stále ale platí, že děti se potřebují učit češtinu hned od nástupu do školky, a ne až v posledním roce před zahájením školní docházky. Víme, že pouhý pobyt ve třídě s česky mluvícími dětmi je pro osvojení jazyka nedostačující.

To si ale asi mnoho lidí myslí – že se děti učí jazyk rychle a zvládají si jeho podstatu lehce osvojit v kolektivu.

To, jakým způsobem a jak rychle si dítě osvojí jazyk, závisí na mnoha faktorech. Například na tom, jaké má jazykové dovednosti, jestli je introvert nebo extrovert. Pokud bude extrovertní, tak bude mnohem častěji vstupovat do interakce s ostatními dětmi. Pokud nebude, může prosedět tři roky někde v koutku a bude tam spokojené. Záleží také na tom, zda má i mimo školku kontakt s česky mluvícími dětmi.

Platí po těch letech, co se vícejazyčnému vzdělávání věnujete, že máte na Praze 13 pověst školky, která to s těmito dětmi umí, a rodiče-cizinci si vás proto i častěji vybírají?

Pravděpodobně ano, ale na Praze 13 je takových školek více. Dnes bychom sami sebe popsali jako školku, která umí pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Navštěvují ji děti třetího a čtvrtého podpůrného stupně, například s poruchou autistického spektra, vývojovou dysfázií, nerovnoměrným psychomotorickým vývojem…

Co pro ně děláte kromě té běžné podpory, kterou si čtenář dovede představit, jako je třeba pomoc s oblékáním?

Například jim vedeme zážitkový deník, který slouží k podpoře komunikace s dítětem či k podpoře jeho motivace k zapojení do činností ve třídě. Obsahuje fotky z různých činností a situací ve třídě. Snímky jsou opatřeny stručnými popisky. Dítě si deník bere na víkend domů, rodiče si s ním tedy mohou povídat o tom, co během týdne zažilo, a nejsou odkázáni pouze na to, co jim potomek sám řekne. Někdy je dítě k určitým aktivitám potřeba více motivovat a s tím nám může deník a spolupráce s rodiči pomoct.

Předpokládám, že tento inkluzivní přístup pomáhá tomu, aby pak děti co nejlépe zvládly i základní školu.

Samozřejmě, ale to platí pro všechny děti. Každé dítě má nějaké potřeby, jen je má někdo hlubší než ostatní. Všichni ale svoje potřeby chtějí uspokojovat a všichni se posouvají právě tím, že jsou jejich potřeby naplňovány. My tu vytváříme podmínky, na základě kterých se každé dítě může rozvíjet. Významnou podmínkou je zejména zajištění dostatečného a odborně vzdělaného personálu. Bez asistentů by to jednoduše nešlo.