Učitelé? Polovina z nich jsou naši nedávní studenti
Radko Sáblík (c) David Háva
Z hlavní ulice nevypadá škola v pražské čtvrti Smíchov nijak neobvykle. Zdání ale klame. V hlavní budově postupně vcházíme do několika učeben, kde se studenti zrovna učí o umělé inteligenci, vytvářejí 3D modely či s brýlemi na očích programují virtuální realitu. „Tady jsou hackeři,“ směje se Radko Sáblík, když otevírá dveře do učebny, kde zrovna sedí studenti oboru kybernetická bezpečnost.
V podkroví nakoukneme do improvizovaného podcastového studia. „To nové teď stavíme,“ dodává Sáblík a kráčí do místnosti, která se dispozicí podobá rozhlasovému studiu. Dvě odhlučněné místnosti bude dělit příčka se zaskleným průhledem – do jedné časti si budou moderátoři z řad studentů zvát hosty, v druhé bude zvukový pult.
Pak přecházíme přes školní dvůr, na němž stojí pětimetrový model vesmírné rakety, a vcházíme do dílen a pýchy školy, coworkingového centra Next zone. Hned za dveřmi jsou dvě velké místnosti pojmenované Maker Space. Moderně vybavená dílna je určená jak pro místní studenty, tak i pro studenty z jiných škol. Ostatně to platí pro celou Next zone – je otevřená všem mladým lidem, kteří mají chuť něco vymýšlet a tvořit.
Krátce po poledni tu v malých kancelářích v prvním patře potkáváme několik lidí. Někteří mají pauzu mezi vyučováním a pracují tu na svých projektech – ať už školních, anebo soukromých, často různých svých startupech. „Tady kluci vymysleli dřevěné vizitky, z kterých si do telefonu načtete QR kód, takže je nemusíte rozdávat. O víkendu jsme tu měli akci, na které byl i ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, tak jsem mu to ukazoval a líbilo se mu to. Kluci, pošlete mu nějaké,“ radí ředitel studentům. Prohlídka pokračuje do konferenčního sálu Next Zone Event Space – zde se konají i takové akce jako předloňská debata s Petrem Pavlem, tehdy kandidátem na prezidenta. Ostatně ve škole už nějakou dobu funguje Mediální dům Preslova. Točí se tu reportáže či rozhovory, to celé pod taktovkou místních studentů, kteří mimo jiné spolupracují i s ministerstvem školství na propagaci vize českého školství nazvané Strategie 2030+.
Radko Sáblík pak ještě ukazuje na budovu na druhé straně vnitrobloku, kterou škola nedávno dostala od hlavního města. A hned vedle se souběžně staví padesát metrů dlouhá hala. S plánováním a novými projekty tady v Preslově ulici ještě zdaleka nejsou u konce. Jeden z nejbližších plánů je otevření Kreativního kampusu ve spolupráci s DAMU.
Dobrou školu dělá dobré vedení
Další informace k tématu naleznete na webových stránkách Vedeme školu.
Další vzdělávání
Chcete se o tématu dozvědět víc? Vyberte si ze vzdělávací nabídky NPI ČR.
U jednoho stolu
Loni na konci srpna se konala ve smíchovské škole tisková konference, na níž byl oznámen vznik Unie škol inovativních. Nápad založit Unii vznikl v hlavě Radko Sáblíka, který nyní stojí v jejím čele. Do jeho školy už dlouho jezdí ředitelé z celého Česka, kteří hledají inspiraci, jak vést školu v moderním duchu. Sáblík pořádá také výjezdy na způsob teambuildingů, kam jezdí s jinými školami motivovanými k inovacím. „Na těchto kempech, jak tomu říkáme, se stává, že tu ředitel se svými studenty sedí u jednoho stolu poprvé v životě,“ konstatuje Radko Sáblík, který od svých kolegů-ředitelů často slýchává, že měli velké představy, ale narazili do dvou zdí.
První zeď jsou pedagogové, od nichž slyší: „Pane řediteli, takhle se to u nás ale nedělá.“ Druhou zdí jsou pak samotní studenti, zvyklí na to sedět v lavicích a poslouchat jeden výklad za druhým… On jim pak na oplátku říká svoji zkušenost. Když před dvaadvaceti lety nastoupil do funkce, pozval si do ředitelny nejaktivnější studenty a také učitele. Řekl jim, že budou společně tvořit vizi školy a společně věci měnit. I on ale před lety narazil do zdi. Studenti si tehdy sedli na jednu stranu, učitelé naproti nim. „Asi hodinu jsem se je snažil rozmluvit, moc se mi to ale nedařilo. Pak za mnou přišly obě skupiny nezávisle na sobě a řekly mi, že se mnou budou velmi rády spolupracovat, nemůžu je však zvát dohromady, ale zvlášť.“ To Radko Sáblík odmítl. „Řekl jsem jim na to: Ne, vážení, já nic měnit nebudu, změnit se musíte vy.“
Dneska už se tu spolupráce se studenty bere jako norma. „Dokonce se stává, že když s učiteli o něčem diskutujeme a nemůžeme se dohodnout, tak oni sami navrhnou, že uděláme kulatý stůl, pozveme na něj studenty a budeme se o tom bavit s nimi,“ říká Radko Sáblík. Zároveň ale dodává, že ne všichni pedagogové souzní s jeho vizí, které se už roky drží: na prvním místě jsou pro něj studenti, které bere jako rovnocenné partnery. Ředitel si dal za cíl je do velké míry zapojit do aktivit školy a zároveň se rozhodl dát jim prostor a odpovědnost, a tím je nechat vyrůst. Nakonec se ukázalo, že právě tím vyrostla i celá škola, která se stala vyhledávanou, prestižní a také komunitní a inovativní.
Na jinou školu na zkušenou
Unii škol inovativních založil Radko Sáblík společně s ředitelkou Silvií Čermákovou ze Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín a Janem Mecou, ředitelem Střední průmyslové školy a Obchodní akademie Bruntál. První velká akce se pak uskutečnila na konci loňského roku: do Ústí nad Orlicí se na dva dny sjelo jedenáct škol. „Nechceme, aby to bylo masové, aby se do Unie přihlásila stovka škol s tím, že by o sobě prohlásily, že jsou inovativní a daly si to na své webové stránky. Zatím dáme na doporučení,“ vysvětluje Sáblík. Do Ústí nad Orlicí musela každá ze škol přijet vždy ve složení ředitel, jeden učitel a tři studenti. To byla podmínka. Unie škol inovativních má v plánu jezdit na výjezdy, vymýšlet nové projekty, inspirovat se navzájem. Také plánuje, že by studenti i učitelé jezdili na jiné školy „na zkušenou“. „Vidím, jak má řada škol mnoho plánů a vždycky mi říkají, že nemají, kdo by je realizoval. A já jim na to pokaždé odpovídám, proč do toho nezapojí svoje studenty.“ A právě tento model razí ředitel Sáblík dlouhodobě – aby iniciativu přebírali studenti a učitelé byli „jen“ v roli mentorů a průvodců. Tuto vizi pak uplatňuje nejen v mimoškolních aktivitách, ale i v těch školních. „Myslím si, že jen sedět v lavici, nehnout se, nikam nesmět a poslouchat vás nikam moc neposune. Když ale děláte něco jinak, než je běžné, tak k tomu patří i to, že mám teď na stole jubilejní čtyřicátou stížnost na moji práci. Zrovna dneska jsou tu dvě inspektorky ze školní inspekce.“
Když učí absolventi
„Mám tu osmdesát učitelů a z toho polovina učitelů jsou naši absolventi ve věku 19 a 26 let. Přiznávám, že už je to trochu extrém.“ Někteří z nich jsou i třídní učitelé. Radko Sáblík si to ale nemůže vynachválit. „Jsou sami příkladem dobré praxe a motivují studenty být aktivní, pozitivní a podnikaví,“ vysvětluje.
Další výtka, které často čelí, směřuje k tomu, že studenti nejsou vždycky ve škole – kvůli různým akcím, které pořádá škola nebo na které je škola pozvaná.
A pak je tu ještě jedna věc – ředitelský program pro podporu talentovaných a aktivních studentů, v němž je aktuálně zařazených kolem sto třiceti studentů, tedy asi dvacet procent z celkového počtu studenstva. Program funguje podle pravidel, které stanovil ředitel. „Je to můj vlastní program, který jsem tu zavedl, a zařazeni do něj mohou být studenti, kteří podnikají, ve velké míře pracují jako dobrovolníci, jsou zapojeni do velkých projektů naší školy anebo studují ještě jinde. Třeba jeden ze studentů byl loni ve třeťáku u nás a zároveň v prvním ročník na Matfyzu.“
Na tyto studenty se nevztahuje povinná minimální docházka 75 %. Sami se dle vlastního uvážení rozhodují, na které hodiny půjdou, a sami si omlouvají ty, na které nepřijdou, protože mají jinou práci, třeba schůzku s klientem. „Podmínkou je, že tito studenti musí aktivně a průběžně komunikovat s učiteli, to znamená, že učitelé je nikde nenahání, aby je přezkoušeli, nebo z nich netahají termín, kdy odevzdají práci.“ A nemají ani žádné úlevy. „Je to celé postavené na jejich odpovědnosti, všechno musí umět a všechno musí mít splněno jako ostatní, jen je to více v jejich režii,“ dodává ředitel.
Vznikla tu komunita
A ještě jednu věc si ředitel pochvalu je. Už třetím rokem tu běží takzvané kombinované vzdělávání, které ministerstvo školství pilotně vyhlásilo v roce 2021 a které stojí na tom, že není nutná prezenční výuka všech pět dní v týdnu. V prvním a druhém ročníku tu tak všichni studenti mají jeden den v týdnu samostudium. Od učitelů dostávají zadání, co mají ten den dělat a co se mají naučit. Tento režim podporuje podle ředitele devadesát procent studentů, ale jen padesát procent učitelů. „Většinou hlavně proto, že zadat dětem smysluplné zadání k samostudiu je náročnější než přednášet ve třídě,“ soudí Radko Sáblík, kterému ale tento přístup hraje do jeho filozofie, v jejímž středu je samostatný a aktivní student.
Mnoho z nich pak tráví svůj čas ve zmiňovaném coworkingovém centru. Na to se sem jezdí dívat i ze zahraničí – podle Sáblíka takové centrum nenajdeme na žádné střední škole v Evropě. „Anebo jsem se o něm zatím nedoslechl.“
Vytvořit ve škole takový prostor napadlo před lety tehdejšího studenta Petra Štěpánka. „Seděl přesně tam, kde sedíte vy. Ještě tady v té době nestudoval, bylo mu patnáct a ptal se mě: Pane řediteli, řekněte mi, proč bych měl nastoupit právě sem k vám?“ Radko Sáblík mu řekl, že by tu od třeťáku mohl dělat různé zajímavé projekty. „Načež on mi odpověděl, že až do třeťáku čekat nebude, že se do toho chce pustit hned.“ Mimo jiné pak během studií vytvořil robotickou ruku a založil startup. Když pak odmaturoval, zrovna ze školy odcházel vedoucí dílen. Ředitel tehdy oslovil osmnáctiletého Štěpánka, který se chystal studovat biomedicínské inženýrství na ČVUT, a volné místo mu nabídl. A on tu pak před třemi lety začal budovat ono coworkingové centrum.
Prostor a pracovní možnosti, které škola začala nabízet, způsobily, že tu vznikla komunita, a tím pádem tu někteří z absolventů mají motivaci zůstat a na částečné úvazky tady učit. „Nejsou tu kvůli penězům, protože všude jinde by dostali třikrát víc,“ poznamená Sáblík.
Práci nacházejí ve škole ale i samotní studenti. Celé IT oddělení tu tvoří studenti, vedoucí je třeťák, který je zároveň i členem reprezentačního týmu ČR v kybernetické bezpečnosti (Mistrovství Evropy v kybernetické bezpečnosti s účastí USA a Kanady. Reprezentační tým tvoří deset nejlepších vysokoškoláků a středoškoláků „hackerů“ z ČR. Celkem měla smíchovská škola v tomto školním roce, ale i v tom minulém, v reprezentačním týmu 3 z 10 členů – poznámka redakce). Projektové oddělení školy tvoří také studenti. „Když sháněli peníze z evropského projektu Erasmus na jeden náš projekt, jeli na jednání do Francie, byl to student a studentka třetího ročníku. Prý trvalo den, než ostatní zástupci škol zkousli, že tam jsou mezi nimi dva studenti.“ A pak tu má také hospodáře – studenta čtvrtého ročníku.
Nejde jen o učení
Radko Sáblík je přesvědčený, že dnešní školy by postupně měly ztratit svůj status výhradně vzdělávací instituce. V době rychlých změn, kdy se studenti mohou vzdělávat online a s umělou inteligencí přímo na míru každému, to podle ředitele přestává dávat smysl. „Škola bude mít ale vždycky socializační přesah a viděli jsme za pandemie, jak moc mladí strádali po psychické stránce, když byli zavření doma.“
Právě vznik komunity na své škole proto Radko Sáblík považuje za jeden z největších přínosů. „Studenti tu mohou být tvůrčí a přijmout odpovědnost za své vzdělání, inspirovat se od sebe navzájem. Nenutíme je jen šprtat se věci, které nebudou nikdy potřebovat. Místo toho se mají učit zejména takové kompetence a dovednosti, které budou v životě potřebovat a které budou umět dál rozvíjet.“
Radko Sáblík
Absolvoval Fakultu strojní na ČVUT, později na Pedagogické fakultě UK vystudoval manažerské studium pro ředitele škol. Dvacet let byl také předsedou Tělovýchovné jednoty Sokol Motol, šestnáct let předsedou Pražského basketbalového svazu. Na Smíchovské střední průmyslové škole a gymnáziu působí od 80. let minulého století. Od roku 2002 je jejím ředitelem a za dobu svého působení školu zásadním způsobem proměnil. Časopisem Forbes byla škola zařazena mezi osm nejzajímavějších středních škol v republice a patří mezi školy s nejvyšším počtem přihlášek.
