Spolupráce učitelů přináší do škol novou inspiraci

Z čeho vychází a jak funguje jedna z klíčových aktivit projektu IPs Kurikulum – metodické kabinety?

Hlavní myšlenka metodických kabinetů, kterou jsme začali rozvíjet už v minulém projektu Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů (SYPO), je založená hlavně na spolupráci učitelů. Poslání metodických kabinetů v projektu Kurikulum je podobné – ředitelům a učitelům poskytují jedinečný prostor pro spolupráci, společné plánování a reflektování vlastní práce, osobní i profesní rozvoj. Současně jim přináší aktuální informace.

Co čeká kolegy a kolegyně v kabinetech? Co budou dělat?

Právě nyní začínají kabinety v rámci území pracovat a já jsem velmi ráda, že se daří vytvářet prostředí, kde se učitelé společně učí a podporují se na principech učících se komunit. Prvotním úkolem je společné plánování a reflexe výukové jednotky. Naším cílem je dosáhnout toho, aby vše, co se ve vyučování děje, úzce souviselo s žáky konkrétní třídy a bylo určeno právě pro ně. Chceme, aby se myšlení učitelů zásadně proměnilo, aby se věta „vím, co budu v hodině říkat já“ změnila na „vím, co budou v hodině dělat a říkat žáci“. Taková změna v myšlení může některým připadat samozřejmá, ale mnozí neví, jak na to.

Jakou konkrétní podporu budou moct učitelé a učitelky využívat?

Budeme nabízet různé formy vzdělávacích aktivit: konzultace, semináře nebo webináře, které budou vzájemně provázány. Všechny jsou určeny jako podpora zavádění revizí RVP. Neřešíme zde přitom obsah RVP, nýbrž proces jejich zavádění jako takový.

V čem vidíte hlavní přínosy spolupráce mezi učiteli v metodickém kabinetu pro ně samotné, pro metodický kabinet, pro školu?

Přínosy metodických kabinetů spočívají zejména v pracovním partnerství a přátelství, inspiraci, možnosti učit se. Díky tomu lze přinést různým školám úplně jiný pohled na výuku, novou inspiraci, cíl, ke kterému se rozhodnou směřovat, posun v myšlení.

Co pro vás bude „úspěšně splněná mise“?

Za úspěšně splněnou misi budu považovat to, pokud učitelé, kteří projdou metodickými kabinety, dokážou po skončení projektu sledovat a popsat pokroky svých žáků. Dokážou si vyhodnotit efektivitu své práce. Dokážou sledovat a popsat, co se jim v práci daří.

Taky jde o to, aby učitelé přirozeně spolupracovali se svými kolegy napříč obory. Často se ale jedná o delší profesní cestu, kterou není vždy možné zvládnout za oněch 5 let trvání projektu. Mnohdy je to cesta celoživotní.

Členové metodických kabinetů se stanou kapacitami, které budou moci své zkušenosti dále šířit a pomáhat s osvětou i mezi kolegy v rámci svých škol. Takže ačkoliv se vlastně jedná o „pouze“ 800 učitelů, jejich pomoc může mít obrovský dosah vzhledem k tomu, že působí po celé republice.

Co vás nejvíce překvapilo při práci s učiteli v metodických kabinetech?

Zejména to, kolik energie dokáže skupina učitelů vyprodukovat. A tím myslím pozitivní energii, takovou, co dokáže rozhýbat věci a všechno jde lehce.

Jaká doporučení byste měla pro školy, které chtějí posílit spolupráci mezi učiteli?

Nezbytné je, aby ředitel školy i učitelé pochopili smysl spolupráce, to, jak jim to pomůže v práci. Musíme si uvědomit, že spolupráce neznamená kontrolu. Určitě bych učitelům doporučila najít si školu, kde spolupráce mezi učiteli, případně i vedením školy, funguje nadstandardně. Podívat se, jaká ta škola je, jak spolupráce ovlivňuje klima ve škole i vztahy. Protože to, co se děje v „mé“ hodině, není jen moje věc. Týká se všech, a nejen ve škole. Způsob, jakým se ve škole spolupracuje, ovlivňuje vztahy ve škole jak mezi učiteli či mezi učiteli a žáky, tak i mezi rodiči a učiteli. 

Jaký je váš nejsilnější zážitek nebo úspěch ve spolupráci s učiteli a komunitami?

Mám například skvělou zkušenost své kolegyně s učiteli z 1. stupně základní školy v malé vesničce Neznašov, kam vozí rodiče děti i ze vzdálenějších míst, protože tato škola funguje specificky. Učitelé jsou na sebe navázaní, spolupracují velmi úzce i s učitelkami z mateřské školy a společně vytváří přípravy na konkrétní téma. Teď to byl například jeden týden, kdy celá škola žila karnevalem. Společně tedy plánují, pak probíhá samotný proces výuky a poté vyhodnocují. Učitelé za sebou vidí kus společné práce.

Samozřejmě to nemusí být vhodná forma pro všechny školy, například u velkých škol s desítkami učitelů by podobná spolupráce mohla být problematická. Věřím ale, že i zde by se našel způsob, jakým efektivně fungovat a spolupracovat.

Čeho si nejvíce vážíte na učitelské profesi?