Ředitelé škol jsou především stateční

Celým číslem tištěného Edurevue se vine otázka: jaký by měl být ředitel školy 21. století? Nedá mi to, musím ji, Ivo, položit i vám.

Ivo Jupa: Ředitel by měl primárně zařídit to, aby škola plnila požadavky, které na ni klade státní vzdělávací politika a vzdělávací systém. Měl by být především lídrem, který je na jednu stranu schopen vést školu jako právní subjekt se všemi povinnostmi a odpovědnostmi, které z toho vyplývají, ale zároveň by se měl věnovat dlouhodobým rozvojovým a strategickým cílům. Měl by také neustále rozvíjet sám sebe, nikdy by si asi neměl říct, „jsem přesně takový ředitel, jaký jsem chtěl být“. My máme v jednom programu heslo „Buď tou změnou, kterou chceš sám být, nebo buď sám tou změnou, kterou chceš vidět, to je to, co chceš vidět“.

Jací jsou ředitelé a jací by měli být?

Klára Bezděková: Především jsou všichni stateční, protože vedení školy je pro ředitele velmi náročná mise. A jaký by měl ředitel být? Měl by být určitě pedagogickým lídrem. Každý ředitel dobrého pedagogického leadershipu dosahuje prostřednictvím svých kolegů, pedagogů, a vlastně velmi záleží na způsobu, jakým je vede. Dobrý ředitel vytváří kulturu školy jako učící se organizace, kde se všichni společně domlouvají na postupech ve výuce, na způsobu chování k sobě navzájem nebo na tom, jak řídit procesy ve škole a jak podporovat děti.

Myslíte si, že pedagogický leadership je cestou k úspěšné škole? Průzkumy říkají, že ředitel školy ovlivňuje vzdělávací výsledky žáků z jedné třetiny (pozitivně i negativně), a to je asi to, co zajímá i rodiče.

Ivo Jupa: Určitě pedagogický leadership, ale i leadership jako takový ovlivňuje prostředí školy a výsledky žáků. Zmínila jste rodiče. Je potřeba vnímat, jak vstupují další entity do práce ředitele, ať už jsou to rodiče, ať už je to zřizovatel a další. Mají plné právo „mluvit“ do toho, co se ve škole děje, a ředitel musí být schopen s nimi vyjednávat, dost často uspokojovat jejich potřeby, anebo jim třeba umět pouze vysvětlit, že to, co chtějí, není vždycky dobrý nápad, a odůvodnit jim proč. To je jedna z rolí ředitele navenek i dovnitř. Musí umět zvládnout komunikaci i s dalšími zúčastněnými stranami, které vytvářejí prostředí, ve kterém se škola nachází. Mohou to být firmy, spolky, neziskové organizace, se kterými škola musí přicházet do styku, vzdělávací organizace v regionu, Česká školní inspekce a další.

Ano, do práce ředitele vstupuje hodně aktérů, ale není nakonec ve své roli osamocen? Všechna rozhodnutí musí učinit nakonec on, má se kde poradit?

Klára Bezděková: Asi záleží hodně na přístupu každého ředitele, jak moc se chce nechat inspirovat okolím, jak moc je ochotný konzultovat s jinými kolegy své postupy nebo jak moc je otevřený požádat někde o radu nebo o zkušenost. Určitě je celá řada možností, včetně zahraničních zkušeností a projektů, kde vlastně ředitelé mohou fungovat i výrazně nad rámec svojí školy. Vnímám to prostředí jako velmi otevřené a je opravdu pouze na řediteli, aby nezůstával jenom v prostředí své školy, ale byl otevřený inspirativním podnětům. Zde vidím i velkou roli Národního pedagogického institutu, aby pomáhal takové prostředí pro sdílení dobré praxe vytvářet.

Ivo Jupa: Já jsem ještě chtěl podtrhnout to, co Klára říká. Ano, ředitel je v konečných rozhodnutích sám, v řadě situací je osamocen, proto je důležité, jaké má vztahy s lidmi okolo sebe. Zároveň je důležité, aby se potkával a bavil s těmi, kteří jsou na tom podobně, se kterými může sdílet zkušenosti. Případně jsou konzultanti, koučové, kteří jsou kompetentní lidem na těchto pozicích pomáhat. Dobře umět poradit a umět položit dobrou otázku jsou dvě dost náročné disciplíny a každý ředitel má hledat buď nějakou jako skupinu lidí, nebo jednot livce, nebo prostředí, které mu bude dávat odpovědi na otázky a zároveň se v něm nebude bát zeptat. Ukazuje se třeba, že ředitelé neradi konzultují své problémy v rámci svého regionu s jinými řediteli. Bojí se, že odhalí své slabiny, ale zároveň víme, že třeba konzultace napříč regiony už je pro ně snazší. Určitě fungují takové platformy, kde ředitelé sdílejí svoje bolesti a starosti a hledají společná řešení, ať už to jsou kurzy, kulaté stoly, vzdělávací platformy, jsou přirozenějším prostředím než konzultace vedené napřímo.

A funguje v Národním pedagogickém institutu nějaká systematická pomoc pro ředitele?

Klára Bezděková: V letošním roce máme v plánu podporu ředitelů výrazně posunout a rozvíjet. Doposud jsme se soustředili převážně na kvalifikační kurzy, které připravují budoucí ředitele. Zároveň pilotujeme kvalifikační kurz Lídr školy, ve kterém kromě znalostí, které jsou nezbytné pro efektivní řízení školy, posilujeme právě dovednosti pro práci s lidmi, rozvíjíme dovednosti pedagogického leadershipu. Určitě bychom velmi rádi nabízeli budoucím absolventům společnou platformu právě proto, aby posléze nezůstávali v té svojí roli osamoceni, ale aby si vytvářeli určitá partnerství nebo přátelství v komunitě svých bývalých spolužáků, a byli tím pádem i otevřenější pro další konzultace a sdílení. Chystáme se také rozšířit a od září nabídnout určité typy manažerských kurzů právě pro ředitele tak, aby se mohli manažersky posouvat v průběhu celého svého profesního života.

Ivo Jupa: Snažíme se dát dohromady síť nebo platformu ředitelů, u kterých je zřejmé, že jim jejich školy fungují velmi dobře. A je zřejmé, že pro všechny ostatní udělají mnohem víc práce a budou mnohem užitečnější, když pomohou dalším ředitelům škol, kteří třeba začínají. Říkáme tomu program Lídr lídrů, který je zaměřen spíš na to, že neříkáme, co mají dělat, protože to oni vědí velmi dobře, právě proto ty jejich školy vypadají tak, jak vypadají, ale spíše jak pracovat s těmi ostatními řediteli, jak vytvářet sítě. Chceme, aby se tento systém neustále nabaloval po vzoru řady zahraničních praxí. Protože řada takovýchto platforem a networků běží, jenom jsou roztříštěné. Tahle věc má potenciál, který chceme odkrýt a vytvořit vhodné prostředí pro jeho rozvoj.

Chci se stát ředitelem školy, najdu si na stránkách NPI kvalifikační studium Lídr školy, ale zároveň vidím i kurz Ředitel manažer. Jak se od sebe tato dvě studia liší?

Klára Bezděková: Liší se jak rozsahem hodin, tak samotným obsahem a způsobem práce v kurzech. Ředitel manažer je roční studium, které cílí především na to, aby ředitel v prvních letech po nástupu zvládl veškeré legislativní úkony, ekonomické a pracovněprávní, pedagogický proces, řízení organizace a vedení lidí. Lídr školy je dvouleté studium a způsob práce v hodinách je díky vyšší časové dotaci jiný. Probíhá tam více spolupráce ve skupinách, je to více zážitkové učení nebo učení, které je více zaměřené na získávání dovedností. Takže v kvalifikačním studiu Lídr školy se určitě vytváří širší předpoklady i pro to, aby absolventi byli do budoucna týmem kolegů, kteří zůstávají v kontaktu a vzájemně se dále inspirují. Ale nutno říci, že určitě chceme posouvat i to první studium Ředitel manažer způsobem, který nabídne širší portfolio spolupráce a bude se Lídrovi školy v mnoha ohledech přibližovat. Ostatně již nyní máme studijní materiály a LMS pro obě tato studia společné.

Ivo Jupa: Je také důležité říct, že program Lídr školy je určen pro začínající ředitele škol, případně jejich zástupce, je designován tak, že jeho nedílnou součástí je to, že si účastníci řadu postupů a věcí mají zkoušet sami na svém školním týmu nebo v nějaké komunitě, kde někoho vedou. Pokud účastníci nemají týmy, kde si leadership mohou v praxi zkoušet nebo kde mohou aplikovat věci, o kterých se v programu baví, a pak na- vzájem reflektovat, jak se jim dařilo nebo ne, tak je možná lepší absolvovat nejprve kurz Manažer školy a pak ve chvíli, kdy budou mít vlastní tým, mohou se přihlásit do kurzu Lídr školy, který je zaměřen na vedení lidí. Ještě je asi důležité dodat, že Ředitele manažera nabízíme ve všech krajích a otevíráme ho každý rok, Lídra školy zatím nabízíme jenom v Praze a tento kurz se otevírá každý druhý rok. Nyní se otevřel nábor pro dalších asi 70 zájemců, kteří by od září začali pracovat.

A jaké další možnosti rozvoje ředitelům nabízíme?

Ivo Jupa: Snažíme se hodně reagovat na poptávku. Chceme podat pomocnou rukou v začátcích, ale být přitom, když se chce ředitel rozvíjet dál. Chceme být institucí, která pomoc přímo nabízí anebo ji zprostředkovává. Naším cílem je dostat se do té situace, že budeme schopni nabízet nejen pomoc v jednotlivých segmentech, které ředitel pro svou práci potřebuje, ale že budeme takovým průvodcem v celém životním cyklu ředitele, od doby, kdy začal přemýšlet, že by chtěl být ředitelem, rozhodl se, šel na konkurz, splnil základní kvalifikační studia, a pak jsme u toho, kdy řeší požadavky, které na něj klade systém a vyhláška, a kdy zároveň potřebuje celou řadu další podpory jak pro sebe, management školy, tak pro učitele, výchovné poradce a další pedagogické pracovníky.