Pětadvacet stejných „robotů“ bych ve třídě nechtěla
AndreaTláskalová (c) Jakub Yellen
Práce s dětmi v heterogenní, pestré třídě? Víte, co… To je moje celoživotní téma, už moje diplomka na pražské pedagogické fakultě se věnovala tomu, že každé dítě potřebuje speciální přístup. Učím na prvním stupni a ve třídě mám 25 dětí – nadaného žáka z Ukrajiny, tři děti s podpůrnými opatřeními druhého stupně i několik nadprůměrně šikovných dětí. A kdyby to bylo jinak, ani by mě to nebavilo. 25 stejných „robotů“ bych ve třídě mít nechtěla. Už proto, že s dětmi ráda pracuji ve skupinách, a tam je výhodné, když je každé dítě jiné. Má to samozřejmě své limity, ale za 23 let praxe jsem zažila jenom dva případy žáků, když už ta jejich porucha byla moc a negativně ovlivňovala dynamiku třídy. Dětem je samozřejmě někdy složité odlišnost vysvětlit. Základ je o tom s nimi mluvit hned od začátku. Vysvětlovat jim, že každý jsme jiný a každý vyniká v něčem jiném, ale také, že je normální, že někomu v kolektivu někdo sedí a jiný zas ne. Nemusí se všechny kamarádit, měly by ale umět spolupracovat a nikdy by nikomu neměly ubližovat. Paradoxně to lépe pochopí v případě dítěte, jehož hendikep je výraznější a na první pohled srozumitelný. Mají v sobě přirozený smysl pro spravedlnost, dítěti často spolužáci sami pomáhají.
Heterogenní třída
Další informace k tématu naleznete na webových stránkách Zapojme všechny.
Další vzdělávání
Chcete se o tématu dozvědět víc? Vyberte si ze vzdělávací nabídky NPI ČR.
Mým velkým trumfem je velká výuková zahrada a také fakt, že za humny nám začíná CHKO Křivoklátsko. Školní zahradu jsme před lety začali budovat přímo s dětmi. Vše jsme dělali na koleni, takže jsme si k ní utvořili úžasný vztah. Venku neučím jen předměty, u kterých by se to nabízelo, ale například také informatiku nebo matematiku. Je krásně vidět, že i žáci, kteří nejsou ve třídě tak úplně úspěšní a jsou – jak to říct? – trochu schoulenější, venku ožijí a začnou i učivo lépe chápat. Různým dětem vyhovují různé styly učení. Na zahradu chodíme často i v zimě. Když napadne lehký poprašek sněhu, učíme se venku třeba zmiňovanou matematiku. Načrtneme si čtverec, obdélník, úhlopříčky nebo zlomíme klacek a probíráme zlomky. Děti vidí příklady přímo v praxi. V zimě vyrážíme na zahradu především na popud dětí, protože, já se přiznám, jsem trochu zimomřivější. Myslím, že i kvůli venkovním hodinám mám fajn třídu. Děti jsou k sobě kamarádštější a také dlouhodobě méně nemocné. Podle tabulek jsme suverénně nejzdravější třída ze všech.
Na Základní škole J. V. Sládka jsem také byla u zrodu školního poradenského pracoviště, kde působím jako výchovná poradkyně a speciální pedagožka. V týmu máme i kariérovou poradkyni, preventistku a konečně ze šablon i školní psycholožku. Duševní zdraví dětí je nyní velké téma, čímž se obratem vracím k tématu přírody. Je to samozřejmě jen malý dílek do skládačky, ale vypozorovala jsem, jak je pro dnešní děti důležité, moci se o něco živého starat. Venku máme morčata a vevnitř alespoň – aby to nevadilo alergikům – nechlupatá zvířata. Třeba pakobylky.
Andrea Tláskalová
Vystudovala obor učitelství pro 1. stupeň na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a později také speciální pedagogiku. Je rovněž absolventkou České zemědělské univerzity v Praze, oboru zootechnik. Po rodičovské dovolené nastoupila do Základní školy J. V. Sládka ve Zbirohu. V roce 2017 byla druhá v soutěži zaměřené na podporu učitelské profese Global Teacher Prize CZ. Během koronavirové pandemie byla jednou z tváří TV pořadu UčíTelka.
