Neříkejte, že to na vás zbylo, radím kolegům

Jak dlouho pracujete ve školství?

Dlouho, dvacet šest let. Vlastně jsem na žádné jiné škole než na Tylovce nepracoval. Vystudoval jsem pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, obor angličtina a biologie, pak jsem šel na vojnu, a když jsem se z ní vrátil, přemýšlel jsem, co budu dělat. Do školství se mi, přiznám se, moc nechtělo, mimo jiné proto, že už jsem měl manželku a syna a ekonomicky mi to nepřišlo jako úplně dobrý nápad. Ale nakonec jsem si řekl, že to zkusím. Aspoň na chvíli.

V roce 1997 jste sem, na Základní školu Josefa Kajetána Tyla, nastoupil jako učitel, o pět let později jste se stal zástupcem ředitele… 

Ano, s tím návrhem přišel tehdejší pan ředitel. Měl tu dva zástupce, ale ti měli jít oba dva během dvou let do důchodu. A pana ředitele napadlo, že by tu práci mohli někomu předtím, než odejdou, předat. Když pak odešli, vzal ke mně ještě druhou zástupkyni, ale výhodou bylo, že já už byl zaučený.

A to byl ten samý ředitel, kterého jste pak nahradil vy? 

Ano, pan Jaromír Hladký.

Jaké to bylo, když jste se zaučoval na zástupce? 

Tehdy jsme jako tři zástupci ještě hodně učili, tuším že každý celých patnáct hodin (Dnes mají jeho dva zástupci každý šest hodin přímé činnosti. – poznámka redakce). Pokud jsem se pak s jedním nebo druhým potkal v kanceláři, tak to byla taková klasika – nejdřív jsem koukal pod ruce já jim, pak jsem některé věci dělal sám a oni koukali pod ruce mně a pak mě postupně některé věci nechali dělat samotného.

Pokud byste měl vyzdvihnout tu nejdůležitější věc, kterou vám toto zaučování dalo, co by to bylo?  

Měl jsem možnost vidět různé styly řízení, protože naši dva zástupci byli dost odlišní ve stylu práce a přístupu k lidem. Podle mne to je skvělý model – aby byl každý jiný, a proto to teď mám taky tak. Zároveň jsem pochopil, že na škole máte různé zaměstnance a že někdo, kdo je třeba kreativec a pro děti vymýšlí všemožné věci, tak pak zřejmě nebude mít ty nejhezčí excelovské tabulky ze všech.

Jaká je vlastně historie školy? 

Na místní poměry je to mladá škola, vznikla těsně po revoluci. A když vznikla, tak tu vlastně nebyla ani moc potřeba. Nebyl tady tehdy žádný přetlak dětí. Postavená byla jako občanská vybavenost na jednom z místních sídlišť, kde bydleli vojáci. Pod školou byl atomový kryt. Když se pak měla otevřít, tak se prostě tehdy školský úřad rozhodl, že sem z každé školy v Písku přejde nějaká třída nebo alespoň několik žáků. Buď sem šli mladí učitelé, nebo nějací odvážlivci, kterým taková změna nevadila. Myslím, že ten duch průkopníků, v němž škola vznikla, je tu patrný dodnes…

Dneska jste jedna z největších škol ve městě. 

Dneska ano. Postupem času byl o naši školu stále větší zájem, navíc se pak jedna škola v Písku zavřela. Dneska máme 750 dětí, plus k nám patří tři mateřské školy s celkem více jak třemi sty dětmi. Celkem mám pod sebou 165 zaměstnanců. U zápisu máme jako jediná základní škola v Písku kritéria a zájemce musíme losovat.

Vraťme se k tomu, jak vás bývalý ředitel uváděl do funkce. Co se dělo poté, když jste vyhrál konkurz na ředitele? 

To, že mne na to dva roky chystal, neskončilo úderem mého jmenování. Napadlo mne, že by bylo fajn, kdyby tady pan Hladký mohl ještě nějakou dobu zůstat. V té době se rozjížděly první šablony, on měl s projekty velkou zkušenost, tak jsem ho zaměstnal jako projektového manažera. Byl tady každý den, dvě hodiny dělal svou práci, ale zároveň jsem ho tu měl za zády, a když jsem potřeboval poradit, mohl jsem za ním zajít. Tak to trvalo asi dva nebo tři roky.

Dokážete říct, co vás především naučil, čeho si hodně ceníte? 

Všechno, co vím o ředitelování, vím od něj. Téměř všechno, co dělal on, dělám také. Ale bylo pár věcí, které jsem naopak jako on dělat nechtěl.

Například? 

Třeba dlouhé porady, které mě vždycky štvaly. Když jsem poprvé udělal pedagogickou poradu, zkrátil jsem ji na hodinu a půl. Samozřejmě to obnášelo to, že řada věcí musela už být předjednaná. Toho se držíme stále a dnes jsou porady ještě kratší. 

Měl jste z něčeho obavy? 

Přiznám se, že trochu obavy jsem měl. Škola je velká, tolik budov, zaměstnanců a klientů nějaké starosti a problémy generuje. Také jsem se trochu bál, aby mi už bývalý ředitel neradil až moc. To on ale nedělal.

Výhody toho, že jste byl ze školy, navíc že jste měl možnost se zaučit, jsou zřejmé. Vidíte v tom ale i nějaké nevýhody? 

Napadá mne jen to, že pokud by škola byla ve špatné kondici a zřizovatel by chtěl nějakou razantní změnu, tak v tom případě by bylo strategičtější vzít si někoho odjinud. Nepopulární opatření se lépe prosazují někomu bez dosavadních vazeb.

Nenarazil jste tedy nikdy na nic, v čem by vaše zakořeněnost na této škole byla nevýhodou? 

Pro mne to opravdu skýtalo jen výhody. Znal jsem kolegy, věděl jsem, jak to tady chodí, měl jsem jejich podporu. Neměl jsem protikandidáta ze školy. Všichni znali mne jako učitele, zástupce, věděli, jak pracuji, jak se chovám.

Když jste studoval na Karlově univerzitě, napsal jste bakalářskou práci na téma uvádějícího ředitele. Je to, předpokládám, model, který byste doporučil i v jiných školách. 

Jak už jsem říkal, já se vlastně divil, jak to, že to není běžná věc. Otázka je, zda a jak by to šlo systémově zakotvit. Od ledna 2024 je uzákoněn uvádějící a provázející učitel, ale u ředitele nic takového není. Ale vymyslet, jak by to šlo udělat, je těžké. Určitě si dovedu představit, že by se něco takového ustanovilo po nástupu do funkce, tedy že by odcházející ředitel – pokud jde tedy do starobního důchodu – uváděl nějakou dobu do funkce svého nástupce. Ale někdo by musel ty vhodné ředitele vybrat, proškolit, zaplatit. Nemusel by to být samozřejmě pouze odcházející ředitel. Všichni kolem sebe známe kolegy ředitele, kteří jsou často takovými neformálními lídry. Má to spoustu ale, nicméně mrhat jejich profesní zkušeností si dovolit nemůžeme.

Co dalšího by podle vás prospělo tomu, aby byl vstup do funkce ředitele jednodušší? 

Mne hodně pomohlo, že jsem – už jako ředitel – studoval na Karlově univerzitě. Když studujete ještě před nástupem do funkce, mnoho věcí si nedokážete propojit s praxí. Varianta, že studujete, ale zároveň už jste ředitelem, je podle mne ideální. Dovedu si tedy představit, že nějaké studium během funkce tohoto typu by bylo povinné.

Zmiňoval jste se, že sám učíte budoucí nebo stávající ředitele a ředitelky. Jaké oni mají zkušenosti s příchodem do nové funkce?  

Učím už šest let, takže nějakých dvě stě budoucích či nových ředitelů a ředitelek už jsem učil. Vlastně jim pouze říkám, jak to dělám. Samozřejmě poslouchám jejich příběhy o předávání funkce a upřímně, o takovém předávání, které jsem zažil já, o tom moc neslýchám. Co naopak slýchám, je, že když přijde do ředitelny někdo nový, najde tam vymazaný disk počítače a prázdné šanony a šuplíky, kyselé obličeje a rozklížené mocenské tábory. Nebo si možná tyhle příběhy víc pamatuji.

Může podle vás nedostatečná podpora budoucích a nových ředitelů a ředitelek být důvodem, proč nemáme v Česku příliš zájemců, kteří by v této funkci chtěli být? 

Česká školní inspekce každoročně vydává výroční zprávu, kde se vždycky píše o tom, jaká je kvalita řízení škol, jaká procenta ředitelů a ředitelek končí a z jakých důvodů. Když se zavedlo šestileté funkční období, tak vydala také tematickou zprávu. Víceméně v ní konstatovala, že o tuto funkci není moc zájem a že je řada míst, kde se o toto místo hlásí třeba jen jeden jediný uchazeč. A to si myslím, že je důkaz toho, že ten proces není dobře zvládnutý. Vlastně sám chápu, proč do toho málokdo chce jít a proč je lepší být třeba zástupcem, který má také pravomoci, ale není tím hlavním hromosvodem ani nemá tu odpovědnost, kterou má ředitel. Také podpora zřizovatelů bývá nulová, hodnocení ředitelů se často zaměřuje na ekonomické otázky, pedagogický proces zřizovatele zajímá jen do té míry, aby nebyly stížnosti. To není naštěstí případ našeho města.

Co je na vaší práci nejtěžší?

Já vždycky říkám, že bych měl umět devatero řemesel. Dobré by bylo, kdybych kromě pedagogiky vystudoval ještě stavební fakultu, práva, ekonomku a také by se hodilo epidemiologické a i ICT vzdělání.

Co by se podle vás mělo změnit, aby to ředitelům a ředitelkám ulehčilo práci?

Pokud bych měl možnost jim, respektive nám, něco odejmout, byla by to určitě správa budov a s tím související velká výběrová řízení. Také bychom se měli naučit využívat dat, která už máme. Každá škola na začátku roku vyplní zahajovací výkazy, tedy opravdu velmi detailní informace o všem, co ve škole je. Během roku mám ale pocit, že týden co týden ty samé údaje píšu do různých tabulek, které po nás požadují různá ministerstva či poskytovatelé dotací. Třetí věc, která mi chybí, je centrální databáze dokumentů, smluv a rozhodnutí, kterou by všechny školy mohly využívat. Čtvrtou a poslední oblastí je to, co jsem psal u těch řemesel. Musím mít svého právníka, technický dozor, někoho na velká výběrka, IT správce. Všechny si hledám sám, není to systémové.