Nejinspirativnější učitelé Česka: Chceme školu, která...

Červen 27, 2024
Jak si představují školu pro 21. století vítězové ceny Global Teacher Prize Czech Republic 2024? Zeptali jsme se všech finalistů během slavnostního vyhlašování.

1. místo

Karel Gamba: Pracujme s tichem a nasloucháním

Na prvním místě GTP CZ 2024 se umístil Karel Gamba, učitel základů společenských věd a mediální výchovy z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Vede své studenty především k tomu, aby přemýšleli o svém životě a světě, v němž žijí. A aby se snažili být lidmi, kteří spolupracují a jsou solidární s druhými.

Ideální škola v 21. století bude podle Karla Gamby pracovat s tichem, protože si vzájemně nenasloucháme. „Je potřeba vypnout a poslouchat lidi kolem sebe. Protože nemůžeme konkurovat Google a AI, musíme být těmi, kdo studentům naslouchají a někam je vedou.“

„Jako dítě bych si přál školu, kde je hodně praxe, kde to není jenom ve třídě, ale můžu si věci ohmatat. A školu, kde mě někdo poslouchá. Kde nejsem jeden z davu. Kde můžu jít do vztahu, a kolem mě je bezpečno, kde mám prostor se ptát.“

2. místo

Pavlína Moravcová: Ať je nám spolu ve škole dobře

Pavlína Moravcová vede odloučené pracoviště ZŠ kpt. Jaroše Trutnov – ZŠ Pod Montací v Náchodě. Baví ji přicházet na to, jaké konkrétní kroky můžeme dělat pro to, aby dětem i učitelům bylo ve škole dobře. Spolupracovat s dětmi při výuce dovedností a opravdu společně objevovat, co děti nejvíc posouvá.

Škola pro 21. století je pro Pavlínu Moravcovou místo, kde se setkává hodně lidí, a proto je její klima tak důležité. Děti tam mají prostor se učit, jak spolu vycházet a komunikovat. „Komunikace je alfa omega všeho. Já si musím uvědomit, co prožívám, umět to pojmenovat a vyjádřit svoje potřeby. A zároveň vnímat ostatní a jejich potřeby, a hledat v tom rovnováhu.“

3. místo 

Olga Kovaříková: Děti by se měly učit na základě své vlastní volby

Učitelka hudební výchovy a dějepisu Olga Kovaříková ze ZŠ MŠ Přerov nad Labem se se svými žáky nebojí tancovat a rapovat na hudbu Bedřicha Smetany. „Na druhém stupni jsem určitě dokonale trapná, protože učitelé na druhém stupni jsou vždycky trapní, ale mně to nedělá problémy,“ říká.  „Děti se učí, když je to baví a když je to zajímá a mají z toho zážitek.“

Olze Kovaříkové vidí školy v 21. století jako jakési laboratoře učení, kde má každý učitel skvěle vybavenou učebnu a plán předmětů a děti za ním docházejí podle své vlastní volby. „V dnešním školství totiž děti nejsou svobodné v tom, co se učí.“