Na žáky se sociálním znevýhodněním se dlouho zapomínalo. To se teď naštěstí mění

Kdo jsou vlastně žáci se sociálním znevýhodněním?

V základní odpovědi na tuto otázku říkáme, že za žáky se sociálním znevýhodněním považujeme všechny ty, kteří dlouhodobě ve vzdělávání čelí nějakým sociálně podmíněným bariérám. To znamená, že jde o žáky, kteří mají nějaké překážky ve vzdělávání, a že tyto překážky nejsou způsobené zdravotním postižením nebo onemocněním, ale vyplývají z odlišností v sociálním zázemí daného žáka. Prakticky tak může jít třeba o žáka z rodiny, ve které mu rodiče neumí pomoct se školní přípravou, o žáka z rodiny zasažené chudobou, kde rodiče nemůžou platit všechny poplatky spojené se vzděláváním, o žáka vyrůstajícího v péči maminky-samoživitelky, která nemá čas s ním dělat domácí úkoly, o žáka v ústavní výchově, po nějakém traumatizujícím zážitku, o žáka, který nemá dostatečně osvojený vyučovací jazyk, a mnohé další.   

Daří se takové žáky českým školám identifikovat a podporovat?

Jak kterým. Obecně se dá říct, že školy jsou u nás už docela zvyklé poskytovat podporu žákům se zdravotním postižením, na žáky se sociálním znevýhodněním se ale po dlouhou dobu zapomínalo. Přitom speciální vzdělávací potřeby dítěte, které žije na ubytovně v chudé rodině s rodiči s nízkou úrovní formálního vzdělání, mohou být stejně výrazné nebo i výraznější než u leckterého žáka se zdravotním postižením. Dobrá zpráva ale je, že roste počet škol, které se postupně učí všímat si i potřeb žáků se sociálním znevýhodněním a následně nabízet i těmto žákům důležitou podporu ve vzdělávání.

Jste autorem metodiky, která v tom může školám pomoci. Jak konkrétně?

My si dlouhodobě uvědomujeme, že pokud chceme ve školách zachytit vzdělávací potřeby dětí a žáků se sociálním znevýhodněním, nemůžeme se spolehnout jen na diagnostiku a doporučení z pedagogicko-psychologických poraden. Mimo jiné i proto, že ti nejvíce sociálně znevýhodnění žáci často do poradny vůbec nepřijdou. V projektu Podpora rovných příležitostí (PROP) jsme proto vytvořili metodiku, která učitelům a poradenským pracovníkům škol pomáhá identifikovat žáky se sociálním znevýhodněním přímo ve škole. Práce s metodikou má tři základní cíle: Za prvé, pomoci učitelům registrovat dopady sociálního znevýhodnění žáka – tím si i učitelé pro sebe definují, na které žáky je potřeba zaměřit více pozornosti. Za druhé, pomoci školám určit, na které žáky by měla být zaměřena různá nadstandardní podpůrná opatření, jako je doučování, pomoc asistentů pedagoga nebo sociálních pedagogů a další. A konečně za třetí, pomoci vzdělávacímu systému určit, ve kterých školách a v jakém množství jsou žáci se sociálním znevýhodněním, což by v ideálním případě pak mělo sloužit k větší finanční a personální podpoře škol.

Stáhnout si v PDF

Jedná se o druhé, rozšířené vydání. Jak se liší od toho prvního?

Část určená základním školám se liší jen v některých detailech. Fungování metodiky v ZŠ zkoušíme už od roku 2022 a v loňském školním roce se s metodikou pracovalo ve dvě stě sedmdesáti školách. Přibyly ale části pro školy mateřské a pro školy střední.    

Mají střední nebo mateřské školy oproti těm základním nějaká specifika?

Rozhodně. Na jedné straně platí, že v lecčem je přístup k sociálnímu znevýhodnění u různých typů škol podobný – jak v základních, tak v mateřských a středních školách při identifikaci sociálního znevýhodnění žáka posuzujeme sedm základních oblastí, ve kterých se znevýhodnění může projevit. Na druhé straně jsou tady ale i významné rozdíly dané věkem dětí a žáků. Jako příklad můžeme použít zvýšenou míru absencí, která je u sociálně znevýhodněných žáků jedním z posuzovaných kritérií. Oproti žákům základních škol je u dětí v mateřské škole míra školní docházky daleko více závislá na motivaci a životních podmínkách rodičů – děti nemohou chodit do mateřských škol samy, a když se maminka-samoživitelka musí starat o menší sourozence a nemůže dítě doprovodit do mateřské školy, absence narůstají. Žáci středních škol zase mají ve srovnání s žáky škol základních zpravidla delší dojezdovou vzdálenost do školy, jejich absence tak mohou být negativně ovlivněny chudobou rodiny a nedostatkem peněz na jízdné. Základní principy identifikace tedy fungují obdobně, na každé úrovni vzdělávání je ale potřeba respektovat specifika spojená s věkem žáků a podmínkami jejich rodin.

Kdo by měl ve škole s metodikou pracovat, třídní učitelé, tým ŠPP, nebo po ní mohou sáhnout i asistenti pedagoga a učitelé?

Metodika i všechny související materiály – například webinář k použití metodiky nebo interaktivní tabulky pro záznam dat z identifikace – jsou na webu Národního pedagogického institutu zdarma k dispozici komukoli, kdo o dané téma má zájem. Co se týká samotného procesu identifikace dětí a žáků se sociálním znevýhodněním, tak tam školám doporučujeme, aby vedení na začátku vybralo jednoho pracovníka, kterého identifikací pověří – v základních školách to nejčastěji bývá některý z pracovníků školního poradenského pracoviště, v mateřských školách učitel, který má o téma zájem. Tento pověřený pracovník se pak s metodikou seznámí více do detailu, v ideálním případě se přihlásí do našeho, ani ne dvouhodinového webináře. Proškolený pověřený pracovník pak v procesu identifikace obchází jednotlivé učitele a s nimi, někdy třeba i za přítomnosti asistentů pedagoga, vyhodnocuje sociální znevýhodnění u jednotlivých žáků v jednotlivých třídách.     

Proč by školy neměly téma sociálního znevýhodnění přehlížet?

Těch důvodů je celá řada, rád bych ale zdůraznil alespoň ten hlavní: Kromě zajištění bezpečnosti žáků je hlavní úkolem školy v maximální možné míře rozvinout potenciál každého žáka, co nejlépe ho připravit na život ve společnosti a na vstup do dalšího vzdělávání nebo do zaměstnání. U žáků se sociálním znevýhodněním se na cestě k naplnění tohoto úkolu vyskytuje celá řada překážek. Pokud bychom sociální znevýhodnění přehlíželi, nechávali bychom tyto překážky ležet na cestě žáka ke vzdělávání, a tím bychom vlastně rezignovali na plnění hlavního úkolu, který škola má. A naopak, tím, že si v procesu identifikace existenci těchto překážek uvědomíme a že na ně upozorníme, vytváříme dobrou startovní pozici pro to, aby žáci se sociálním znevýhodněním získali nadstandardní podporu, která jim pomůže jejich překážky ve vzdělávání překonávat.