Jak začít s učením venku?

Vyséváme kvetoucí luční druhy do lučního pásu a pak sledujeme, zda je objeví čmeláci, samotářské včely a motýli. Zkoumáme vlastnosti půdy a zjišťujeme přítomnost půdních bezobratlých a obsah organické hmoty na záhonech na školní zahradě, v lese a na poli za obcí. Pozorujeme ptáky a mapujeme příležitosti pro hnízdění a zdroje potravy. Navrhujeme, jak okolí školy změnit, aby podporovalo co nejvíc ptačích druhů. Zjišťujeme, že tu chybí také zdroje vody pro pití a koupání ptáků. Kromě krmítka a ptačích budek tedy připravíme pro ptáky také pítka. V horkých dnech prozkoumáváme, jak rozpálené jsou různé povrchy. Měříme, kolik vody vypaří konkrétní strom, a odhadujeme, o kolik stupňů ochladí své okolí. Zkoušíme zasakování dešťové vody na různých místech. Navrhujeme, jak okolí školy adaptovat na změnu klimatu. 

Takto se učí již dnes na mnoha školách díky osobnímu nasazení vyučujících ve spolupráci s místními aktéry a neziskovkami. Cílem podobných aktivit, možná nevyřčeným, je vychovat žáky jako odpovědné občany, kteří si všímají svého okolí, využívají přírodovědné poznatky, vědí, jak vzniká vědecké poznání, a jsou přesvědčeni o tom, že dokážou přispět ke změnám k lepšímu. 

Tyto cíle nemá jen menšina zapálených učitelů, ale deklarují je i mezinárodní zprávy a šetření, které se věnují porovnávání výsledků ve vzdělávání. Například šetření PISA podobně definuje právě zjišťovanou přírodovědnou gramotnost: „Přírodovědná gramotnost je způsobilost využívat přírodovědné poznání, klást relevantní otázky a na základě získaných faktů vyvozovat závěry vedoucí k porozumění přírodním jevům a usnadňující odpovědné rozhodování a jednání.“

Vedou k tomuto cíli metody používané většinou škol? Ve výuce přírodovědných předmětů u nás podle nejnovějšího šetření provedeného Českou školní inspekcí stále zcela dominuje frontální výuka ve třídě. Můžeme předpokládat, že na prvním stupni je učení venku s badatelskými prvky rozšířenější vzhledem k aktivním účastníkům online kurzů nebo tisícům sledujících facebookové skupiny Učíme se a hrajeme si venku. 

Jak jsme na tom v mezinárodním srovnání? V šetřeních PISA v letech 2015 a 2018 nedosáhla pětina českých patnáctiletých úrovně považované za kritickou pro zvládání běžných požadavků současné společnosti. V příštím roce se můžeme v aktuálním šetření PISA 2025 přesvědčit o tom, jak jsou na tom naši žáci v oblasti environmentálních postojů a dovedností pro obnovu přírody a zvládání klimatické krize. Co se tedy vlastně od žáků očekává a jak se přírodovědná gramotnost posuzuje? 

Vyjmenujte parazitické hlísty. Spojte zástupce láčkovců, kroužkovců a měkkýšů s typem jejich nervové soustavy. S podobnými úkoly se v testech spíše nesetkáte. ČŠI zařazuje otázky na plánování experimentu, interpretaci výsledků a propojování poznatků. Nejnižší úspěšnost žáků se ukazuje v oblasti plánování experimentu, tedy v oblasti náročné na kreativitu a badatelský přístup žáka. Tyto aspekty přírodovědné gramotnosti může dobře rozvíjet metoda badatelsky orientovaného vyučování. Odborné metastudie dokládají její pozitivní vliv na znalosti a dovednosti žáků a jejich vztah k přírodním vědám. U nás je obtížné dopad této metody doložit, protože se na druhém stupni stále objevuje jen na malém vzorku škol (méně než 5 % v šetření za rok 2016/2017, méně než 2 % hospitovaných hodin v roce 2018/2019). 

Učitelé však stále častěji uplatňují konstruktivistické metody a také zájem o metodu badatelsky orientovaného vyučování postupně narůstá – díky aktivitě Vzdělávacího centra TEREZA, univerzit a dalších aktérů ve vzdělávání učitelů. V poslední zprávě ČŠI uvádí, že badatelskou metodu zařazuje 42 % učitelů přírodovědných předmětů na středních školách. Více než polovina žáků se však podle svého vyjádření na základní škole nikdy nesetkala s prováděním samostatně naplánovaného experimentu. Více než 40 % žáků odpovědělo, že na základní škole nikdy neprováděli vlastní systematické pozorování přírody. K častějšímu zařazování forem a metod výuky, které by rozvíjely přírodovědnou gramotnost, by podle učitelů pomohlo více času a vhodnější pomůcky a učebnice, kvalitní kurzy dalšího vzdělávání a konkrétní metodické návody.

S badatelstvím počítá i nové kurikulum

Na tento stav reaguje návrh revize rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, který je zpracován ve formě informačního systému a umožňuje uživateli přímo se proklikat k postupným krokům a ilustračním úlohám. Návrh vypracovala tvůrčí skupina složená z učitelů z praxe z různých typů základních škol (venkovských i městských, státních i soukromých) a didaktiků. Byl připomínkován dalšími učiteli a odborníky na vzdělávání a předložen k veřejné konzultaci. Plánuje se propojení rámcového vzdělávacího programu s dalšími vrstvami metodické podpory.

V oblasti přírodovědného vzdělávání představuje návrh odklon od taxonomického pojetí výuky a vychází z přístupu založeného na klíčových konceptech vědy (tzv. Big Ideas of Science), jako je evoluce, rozmanitost, dědičnost aj. Klade důraz na postupy práce charakteristické pro přírodní vědy (pozorování, experimenty, tvorba modelů). Badatelské postupy jsou konkretizovány v rámci klíčové kompetence k řešení problémů, kde je podrobně popsáno, jaké strategie se očekávají od učitele a co lze pozorovat u žáka. Na úrovni závazných očekávaných výsledků učení se objevuje právě aktivní pozorování přírody, návrhy a realizace pokusů a nově také účast žáků na aktivitách pro podporu rozmanitosti přírody. Závazné výsledky učení jsou uvedeny také pro učení o klimatu a návrh obnovy přírody v okolí, přičemž postupnými kroky k jejich dosažení mají být také badatelské aktivity žáků. Školy jsou tedy systémově povzbuzovány k aktivitám, které jsou zmíněny v úvodu článku.

Kde hledat podporu

Kde mají učitelé hledat inspiraci nebo rovnou zpracované metodické návody? Výukové materiály s tímto zaměřením jsou již dnes součástí některých učebnic a zejména metodických příruček pro školní dlouhodobé programy, jako jsou Badatele.cz, Les ve škole, Škola pro udržitelný život (Mladí pro klima), Venkovní výuka aj. NPI připravuje další metodickou podporu ve formě ukázkových lekcí. Ty ale nevzniknou samy od sebe. Jako garantka oboru Přírodopis se těším na spolupráci s aktivními učiteli zapojenými do metodických kabinetů v rámci projektu IPS Kurikulum. Vítáme ale určitě i příklady aktivit či prací žáků od dalších učitelů a organizací. 

Učitelé již dnes využívají podporu při zavádění učení venku a badatelství formou online kurzů (např. Učím badatelsky), webinářů, prezenčních seminářů nebo dlouhodobější mentorské podpory. 

Sama jsem s týmem mentorů z Muzea Říčany pracovala s více než 40 učiteli z 25 škol v regionu. S částí aktivních učitelů jsme stále v kontaktu a z jejich zkušeností čerpá aktuální výstava v Muzeu Říčany Okna do přírody a publikace Jak se učí o přírodě na Říčansku. Představuje zkušenosti se zaváděním učení venku, badatelské výuky a místně zakotveného učení do výuky o přírodě na prvním a druhém stupni základních škol. Přípravu výstavy a publikace podpořil Středočeský kraj. 

Jak začít s učením venku a badatelstvím

Ptali jsme se, co učitelům pomohlo při jejich vlastní cestě a co podporuje zavádění inovací na úrovni celé školy. 

„Venku se děti chovají více spontánně, prostředí je pestřejší než ve třídě, častěji pracují ve skupinách a diskutují. Na badatelské výuce se mi líbí, že je to takové dobrodružství, které prožívám spolu s dětmi. Nikdy nevíme jistě předem, co na místě objevíme. Díky absolvování mentoringu se v badatelsky orientované výuce teď cítím jistější. Pomohly mi ukázkové hodiny a vzájemné návštěvy v badatelských hodinách a společná reflexe. Nejdůležitější je si dodat odvahu. Být prostě člověkem. Říct dětem klidně, že tohle nevím nebo že si to společně zjistíme. Být jim parťákem. Využívání pomůcek a badatelskou výuku u nás na škole výrazně podpořil workshop, kde si to všichni učitelé mohli vyzkoušet.“ Jana Jelínková, ZŠ T. G. M. Mnichovice

„Já si neumím představit s tím začít sama, nemít žádné podklady. Doporučuji se připojit k nějaké komunitě lidí, kteří už to dělají. Já všude propaguji Terezu, protože u ní jsem začala a moc mi to pomohlo. Takže se určitě zúčastněte nějakého semináře od Terezy, brněnské Lipky nebo Muzea Říčany. Důležité je dostat se k aktivním učitelům a od nich se inspirovat.“ Markéta Vokurková, ZŠ Kunratice

„Já jsem zjistila, že jsem typ, který si musí přípravu na lekci přečíst několikrát ještě před akcí. Je pro mě důležité, abych měla přípravu při ruce. Řeknu dětem klidně, že se do ní musím podívat, abych dodržela strukturu. Našla jsem si svoje nástroje, aby mi to pomohlo a abych se nestresovala. Protože jakmile je člověk vystresovaný a vynervovaný, tak to děti okamžitě poznají. Pak lekce není tak uvolněná, hravá. A nemůže dojít k tomu hezkému zážitku. Takže bych řekla, že důležité je jít pomalu a postupně. Chce to projít všechny fáze badatelské výuky, ale když se něčeho nedotknete nebo něco třeba uděláte rychleji, tak si to jenom potom zreflektovat. Ale rozhodně začít, jít do toho.“ Jana Pelikánová, ředitelka ZŠ Vyžlovka

Jak nadchnout kolegy

„Plánujeme si společně připravit lekce na ven tak, aby byly vyzkoušené, hotové i s pomůckami. Nechci, aby musely kolegyně třeba v neděli něco chystat, když chtějí s dětmi ven. Potřebujeme to prostě nacvičit, mít předpřipravené lekce, které si jen osvěžíme a uděláme je. Aby tam i kolegyně cítily smysl, že když učím venku, tak je v tom klid, jsme na čerstvém vzduchu, člověka to vlastně neunaví a pro zdraví a tělo je to úplně bomba.“ Jana Pelikánová, ředitelka ZŠ Vyžlovka

„Na gymnáziu PORG se učí v primě integrovaná přírodověda – tedy biologie, fyzika a chemie s týdenní dotací čtyř vyučovacích hodin. Každý týden máme dvouhodinovku, při které se studenti dělí na menší skupiny. Pro badatelské činnosti využíváme pravidelně školní zahradu, kde se studenti starají i o chov králíků. V integrované přírodovědě mají celý blok zaměřený na badatelské metody. Studenti zakládají vlastní pokus, vyvozují závěry a učí se pracovat s grafy. Celá škola vyjíždí na letní a podzimní školy v přírodě, kde se vždy věnují určitému tématu z pohledu různých oborů. Posledně jsme vyráběli deodoranty, masti a koupele z léčivých rostlin. Před dvěma lety jsme se začali starat o školní les v Železných horách podle metodiky od Martina Kříže z Chaloupek. Vyjíždějí tam vždy dvě třídy. Postavili jsme oplocenku, abychom chránili mladé stromky proti zvěři. Školní les je součástí našeho ŠVP a chtěli bychom zde zadávat studentské práce. A les využívat pro naše výjezdy pro výuku geologie nebo výzkumy zaměřené na biodiverzitu.“ Lenka Kubcová, PORG