Digitální technologie pomáhají růst všem dětem bez rozdílu

V každé třídě pracují učitelé s heterogenními kolektivy – mají tam nadané děti, pak děti, řekněme, v průměru, děti, které látku zvládají po intenzivnější domácí přípravě, a také děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Jak mohou v takovýchto kolektivech technologie pomoci?

U dětí se speciálními vzdělávacími potřebami vidím, že technologie pomáhají výrazně. V momentě, kdy máte ve třídě 24 žáků, práce paní učitelky není úplně jednoduchá. V momentě, kdy vysvětluje novou látku, tak skupinka šikovnějších nebo nadaných žáků má už hotovo. V momentě, kdyby dalších patnáct minut nepracovali, jsou to ti, kteří budou vyrušovat. V okamžiku, kdy má paní učitelka k dispozici tablet nebo počítač, dá těmto žákům vyšší level. Práci, na které oni dál mohou pracovat. Například jim může zadat, aby vytvořili Kahoot pro své spolužáky, že si ho dají další den jako rozcvičku coby opakování dané látky. Je to pro ně zábava, tvoří to pro spolužáky, tak se snaží vymyslet špeky. Jsou zapálení, nenudí se a ona má čas se věnovat skupině, která potřebuje danou látku vysvětlit víc. Aby to mohlo fungovat, musí být paní učitelka edukovaná, musí vědět, jak na to. Potřebuje také zásobu aplikací, být kreativní a vědět, co, jak v tu chvíli uplatnit.

Daří se to vašim učitelům, nebo s tím bojují?

Snažíme se o to, největší rozdíly jsou na nižším stupni, kdy se to začíná ve třídě lámat výkonnostně. Neříkám, že jedeme na sto procent, ale vidím u učitelů snahu práci rozčleňovat, pořád máme prostor ke zlepšení. Na druhou stranu práce pro nadané žáky vyžaduje ještě extra přípravu. Kolik času tato aktivita vašim pedagogům zabere? Jsem rád, že u nás učitelé mezi sebou sdílí nejrůznější materiály v rámci ročníků. Pro začínající učitele je to těžké, ale zkušenější kantoři mají už nakupené množství materiálů.

Máte pocit, že digitální technologie mohou smazávat nerovnosti ve třídě, že mohou pomoci i dětem s nějakým druhem postižení či sníženou schopností se učit?

Určitě jim může chvíli nějakým způsobem pomoci. Když vidíme sociální aspekt, můžou žáka rozvíjet. Protože v momentě, kdy doma nemá přístup k těmto zařízením a najednou ve škole tu možnost má, může v sobě odhalit skrytý potenciál, který pak dokáže neskutečně rozvíjet. Programováním počínaje. Zásadní je dostat příležitost. Pokud se technika používá správně, může pomáhat i dětem se specifickými poruchami učení. Existuje spousta nejrůznějších cvičení. Samozřejmě záleží ve velké míře na domácí přípravě. Třeba když rodiče nejsou kovaní v jazycích, i zde může digitální technologie pomáhat. Žák může trénovat jazyk, pracovat se svojí dysgrafií a podobně. Když bude denně něco dělat, tak mu to může pomoct v jeho rozvoji. Bude se pak cítit komfortněji, posune se výš.

Velkým tématem je i umělá inteligence, která v poslední době udělala velký pokrok. Hlavně v generativní části. Jak k AI přistupujete na vaší škole?

Zhruba před tři čtvrtě rokem jsme na ni měli školení, na kterém jsme se s ní seznámili. Chci, aby v letošním roce došlo k progresu využívání AI našimi učiteli. Nyní je boom aplikací, které vytváří texty, obrázky nebo slohovky, takže cítím, že v této oblasti potřebujeme naše pedagogy zase edukovat a posunout. Aby nežili v bláhovém světě, že se jich to netýká a že to žáci nepoužívají. Chceme dětem ukázat, že tady něco takového je. V následujících letech to ještě bude velké téma celého školství, jak to uchopit, pracovat s tím, jestli ji žáci mohou používat.

Možná to půjde otočit a vyloženě chtít, aby AI vytvořila text, který by pak děti rozebíraly. Zda to napsal daný autor, o jaké dílo jde, hledat pravopisné a gramatické chyby…

Ano, to jste řekl správně. Jde o jedny z nejlepších příkladů, které jsou. Podobnou aktivitu jsem viděl v hodině u čtvrťáků, kteří se snažili umělou inteligenci nachytat, kde udělá chybu třeba ve vyjmenovaných slovech. Neuvěřitelně je to bavilo, snažili se a sem tam chybku skutečně našli.

Jak jste na tom vůbec se zaváděním ICT revizí ve vaší škole a celkově s přístupem k digitálním technologiím?

Naše škola se dlouhodobě zaměřuje na smysluplné začleňování digitálních technologií do výuky. První iPady jsme nakoupili už v roce 2012. Samozřejmě jsme ušli kus cesty, protože jsme se prokousávali porodními bolestmi. Nejdříve jsme se učili spravovat první kusy této techniky, nastavovali jsme si pravidla pro používání, systém výpůjčky, nákupy a práce kolegů s nimi. Cesta zprvu nebyla lehká i vzhledem k tomu, jak se neustále navyšoval počet žáků a pedagogického sboru, ale vytrvali jsme. Přikupovali jsme techniku a vybavili jimi pedagogy. Viděli jsme, že když ji máme jenom pro žáky, ale učitel takové zařízení nemá doma, nemá si to jak připravit, tak je problém. V první řadě jsme proto vybavili pedagogy, vzdělávali je, učili je s technikou pracovat. V tuto chvíli máme přibližně 140 iPadů. Začali jsme k nim přidávat roboty a podobně, takže se nám naplňování revizí daří, byť je pořád co zlepšovat.

Nijak nezpochybňuji vaše rozhodnutí, ale proč padla volba právě na zařízení od Applu?

Historicky nebyla hromadná správa tabletů od androidu úplně jednoduchá, teď s příchodem verze Google Workspace by to mělo být snazší. Druhou věcí, kterou jsem v tom viděl, je kvalita. Protože věci od Applu prostě fungují. Pro mě bylo strašně důležité dát paní učitelce zařízení, které funguje a obsah si může zrcadlit na tabuli. Vidím to především u kolegyň z prvního stupně, že je iPad nejlepší vzdělávací pomůckou. Rád bych taky dodal, že iPad nepovažuji za drahé zařízení, protože v okamžiku, kdy stojí 10 tisíc korun, paní učitelka ho má čtyři pět let a já o něm prakticky nevím, protože funguje a není potřeba s ním cokoliv dělat, tak jsou to pro mě dobře investované peníze. Za další, když se podíváme do kabinetů na jiných školách, jak jsou plné různých map, které stály desítky tisíc korun a jenom tam leží a práší se na ně, tak nevím, jestli jsou to hospodárně použité peníze.

Vaše škola je specifická i tím, že učitelům kromě iPadů dáváte rovnou i MacBooky. Máte pouze zařízení od Applu, nebo si učitelé smí vybrat?

Dávám kantorům vybrat, zda chtějí mít klasické zařízení s Windows – mám na škole asi pět procent takových kolegů. Zbytek si většinou vezme MacBook. Máme ale i Chromebooky. Jsem rád, že se žáci naučí pracovat na různých platformách, protože nevíme, na čem budou pracovat v budoucnu. Nyní dotahujeme, abychom měli normálně program Office 365 přes internet, a ne nainstalovanou pevnou verzi. A to, jestli poté pracují na Chromebooku, nebo MacBooku, je mi pak jedno. Protože pracují v prostředí, které jsme k tomu určili. Vidím ale velký rozdíl mezi oběma zařízeními…

Povídejte.

Žák se přihlásí na iPad, je na svém e­mailu, fotí fotky. A co se stává, zůstávají přihlášení na svém účtu a hrozí zneužití. Kdežto u Chromebooku se přihlásí svým školním účtem, pracují. A v momentě, kdy ho zavře, tak se po žákovi vše smaže a odhlásí se, což je super. Jinak se nám iPady velmi osvědčily, nosíme je pořád do jakékoliv třídy a z každé jsme schopni udělat IT učebnu. Jediná nevýhoda je v tom odhlašování.

Na mnoha školách, ačkoliv dochází k obměně techniky, je stále pravidlem, že učitelé mají starou nefunkční techniku. Můžete poradit, jak mít také tak moderně vybavenou školu?

Často slýchám, jak se nám to podařilo. A já odpovídám, že šikovný ředitel ty peníze dokáže získat díky nejrůznějším projektům. My jsme asi 70 procent techniky získali díky projektům, které dlouhodobě děláme. Ale je to dáno i tím, že jsme měli vystoupení na konferencích a tak podobně. Musím zaklepat, máme dobrého zřizovatele, který toto všechno vidí a dává nám finance. Díky tomu dokážeme obměňovat techniku napříč školou. Není to proto tak, že by půlka sboru měla novou techniku a půlka starou. Obzvlášť v dnešní době v rámci informatiky a všeho, co se děje, je důležité, aby učitelé měli fungující techniku. Prakticky všechno jedeme online – ať jde o žákovské knížky, týdenní plány a všechno ostatní. Je důležité, aby učitelé měli správně fungující techniku.

Rozumím tomu, že u vás digitální technologie mají dlouholetou tradici. Jak se vám daří techniku začleňovat do výuky v jednotlivých předmětech?

Například máme napříč školou a jednotlivými ročníky digitální portfolio žáků Seesaw. Jedeme to s žáky od první třídy a my i rodiče vidíme progres dětí. Ale je to také o lidech, protože kdybych řekl, že sto procent našich pedagogických pracovníků využívá všechny aplikace naplno, lhal bych. Několik let jsme stoupali, někam se dostali a teď cítím, že třeba jeden dva roky jedeme na nějaké vlně. Budeme potřebovat se zase někam dál posunout. Trochu tam musí být i tlak a chuť ředitele přinášet do školy změny. Proto u nás žáci od sedmé třídy už píšou slohovky přímo na počítači, nepíšou je ručně. Do budoucna už nikdo nebude psát životopis rukou. Je dobré je to proto naučit tímto způsobem, stejně tak se deváťáci učí vytvořit si Europass. Můžeme se bavit o AI, jak to do budoucna ještě bude se slohovkami, ale pořád je tam určitá kreativita, přemýšlení žáků. A také, jak se dokáži určitým stylistickým způsobem vyjádřit. Do matematiky se snažíme zapojovat roboty na logické přemýšlení, v přírodních vědách zapojujeme čidla a chceme, aby žáci dělali pokusy. Pro mě není chemie, když budu promítat pokus na videu. Samozřejmě musí proběhnout vysvětlení, ale chci, aby si to vyzkoušeli.

Nedávno jsem se zúčastnil setkání účastníků programu Ředitel naživo a jedna paní zástupkyně zmiňovala, že i u nich jedou digitální technologie naplno. Ale vedla k tomu trnitá cesta – aby k takovému výsledku došli, muselo nastat mnoho personálních změn. Jak to řešíte u vás?

Náš pedagogický sbor má průměr kolem 40 let, takže patří mezi ty mladší. Ale neřekl bych, že je to věkem. Mám kolegyně, řekněme 40+, které velmi jedou v digitálních technologiích, používají je nadmíru. A třeba u mladších kolegů, kteří k nám zrovna nastoupili z vysoké školy, zatím nevidím, že by přišli a měli s technikou naplno pracovat. Začíná se to ale zlepšovat. I ministerstvo už chápe, že je potřeba zapracovat na schopnostech začínajících učitelů. Protože my jim pak musíme předávat naše know-how a dovzdělávat je. Jak říkala vámi zmiňovaná paní zástupkyně, nebylo to jednoduché. Já začínal sám, potom jsem k sobě měl dva nadšence pro technologie a tam je velmi důležitá podpora vedení. Ne že bude ty nadšené ubíjet. Je potřeba tyto lidi podpořit, u nás ta podpora hodně byla.

Máte taktiku, jak podpořit zvídavost a zájem učitelů o digitální technologie?

Velmi se nám osvědčily inspirativní dny, kdy jsme se navzájem jeden od druhého obohacovali. Vystupovali jsme s nějakou aplikací před kolegy, účast byla povinná. Vzešlo z toho, že nyní máme plejádu aplikací. Každému sedí jiná, to je fajn, máme to rozmanité. Takže žáci nejedou každou hodinu jenom zprofanovaný Kahoot, ale učitelé mají rozmanité portfolio. Nebylo to u nás na lusknutí prstu, trvalo to několik let, když jsme šli postupně, nabalovali po kouscích jednotlivou techniku a aplikace a učitelé se neustále zdokonalovali v práci s nimi.

Jedna věc je kvalitní vybavení školy technikou, druhá pak znalosti a dovednosti její obsluhy žáky. Mobil a snad i počítač má dnes doma již každý, ale děti často pasivně konzumují obsah namísto skutečné práce s technologiemi. Jak jsou na tom po stránce dovedností?

Je to možná lepší, než to bývalo, ale naše práce je tam velmi nutná. Jak říkáte, často, především v nižších ročnících, hodně konzumují, ale málo, málo vytvářejí. Proto i my jsme si řekli a stanovili si teďka plán. Chci, aby žák v každém ročníku uměl pracovat s určitými aplikacemi. Důvod je jednoduchý. V momentě, kdy učím například zeměpis a chci, aby mi vytvořil výukové video na daný stát, tak jsem musel strávit hodinu vysvětlováním, jak má s danou aplikací pracovat. Dnes je to tak, že se s aplikací naučí pracovat například v rámci informatiky už ve čtvrté nebo páté třídě a v zeměpise už mu pouze zadám, aby udělal výukové video. Tady máte zelené plátno, běžte to natočit. Zadám jim parametry a netrávím čas vysvětlováním. Můžu být rádcem toho, co tam dát. Ale neučím je pracovat se samotnou aplikací.

Děti u vás na škole občas mají povoleno pracovat při výuce i s mobilem. Jak to máte o přestávce, mohou je používat?

Od letošního školního roku to máme tak, že žáci do páté třídy mají telefony o přestávce schované. Cílili jsme na to, aby si druháček nebo třeťáček během deseti minut zašel na záchod a nachystal si věci. Chceme, aby děti měly sociální kontakt se spolužáky. Samozřejmě když je nějaká situace, že ho má maminka vyzvedávat kvůli doktorovi, stačí říct a nechá si mobil zapnutý. Na vyšším stupni mají mobily i o přestávkách. Jak to bude v následujícím školním roce, to zatím nevíme. Připravujeme novou strategii. Někteří rodiče se vyjádřili, že by rádi mobily zakázali, ale je to padesát na padesát, uvidíme.

Neuvažovali jste v rámci digitalizace, že byste měli všechny učebnice a pracovní sešity ve své technice a děti by k nim měly přístup i z domova?

Uvažovali, ale zatím nevím, jestli to některé nakladatelství má takto uchopitelné, že by mělo všechny předměty. Používáme Vividbooks, kde je výborně zpracovaná fyzika, chemie a začínají už s matematikou. Je to nádherně zpracované pro učitele a žáci se pod svým kódem dostanou ke cloudu i z domova. Vidím to třeba v zeměpise, učebnici nepoužíváme už mnoho let, protože každý rok se to nějakým způsobem mění, takže si připravuji prezentace, dávám je do programu Classroom. Líbí se mi systém, jaký jsem měl možnost poznat v Nizozemsku nebo Dánsku. Mají státem deklarované učebnice, takže nemají deset různých nakladatelství jako u nás. V Nizozemsku žák dostane v páté třídě Chromebook a má přístup k učebnicím online i z domova. Tím by hodně odpadlo nošení učebnic. Vidíme to dnes a denně, pak jsou z nich salátová vydání, je problém s obalováním.

Takže byste byl pro to, aby žák úderem páté třídy vyfasoval Chromebook nebo mu ho pořídili rodiče, na kterém by měl vše digitálně?

Ano, ale samozřejmě pořád ve škole bude spousta věcí zachována – budeme pracovat s papírem coby pracovními listy a podobně. Ne všechno nahradí digitální technologie. Ani v Nizozemsku s nimi nepracovali celou hodinu. Například používali digitální učebnice při práci ve skupinkách, to se mi velmi líbilo.