Děti mají srdce na správném místě, musíme s nimi ale mluvit

Červenec 8, 2024
Libor Hruška
Dcera spisovatele Arnošta Lustiga Eva je spoluzakladatelkou nadačního fondu, která pořádá putovní výstavu Já chci být člověk – zpráva Arnošta Lustiga hvězdám a nejen jim. K výstavě o křehké síle lidskosti patří i workshopy pro školy.
Eva Lustigová

Výstava se zatím konala na hvězdárnách – v Bruselu, v Praze na Petříně nebo v Brně na Kraví hoře. Do Prahy se sice v červenci vracíte, ale měníte prostředí. Kde ji nyní návštěvníci najdou?

Máte pravdu, tentokrát návštěvníky nezveme na Petřín, ale na Vyšehrad do zimní zahrady Kongresového centra. Výstava potrvá pouze týden a bude součástí významné mezinárodní konference, kterou pořádá komunita českých částicových fyziků z několika různých univerzit a dvou ústavů AV ČR. Je to vlastně další ilustrace toho, že ve vědě je běžná funkční spolupráce napříč institucemi. Do Prahy se na ni sjede více než tisícovka částicových fyziků z celého světa. A pro mě osobně je to nová inspirativní spolupráce, během které se setkávám s dynamickým a sympatickým týmem vědců i tuzemskými popularizátory částicové fyziky, mezi které patří Jiří Dolejší, Vojtěch Pleskot, Martin Rybář a další osobnosti.  

Výstava se věnuje hledání lidskosti, co má společného s částicovou fyzikou?

Výstava ukazuje, jak může člověk přežít nepředstavitelné věci – za války nebo v jiných krizových situacích – a uchovat si lidskost. Na druhou stranu ale upozorňuje i na propast mezi pokrokem, který lidstvo učinilo ve vědě, a zaostalostí v tom, jak být člověkem. Výstava směřuje k jádru člověka a i částicové fyziky zajímá, co se v jádru ukrývá. To máme společné, zkoumání jádra i jeho záhadných částic.

Jaká má být podle vás při tomto hledání úloha školy?

Škola má samozřejmě hledání lidskosti podporovat, ale tu úplně nejdůležitější roli hrají rodiče. K tomu, aby vzájemně komunikovaly a chovaly se k sobě s respektem, musí být děti vedeny od nejútlejšího věku. Musí pochopit, že každý člověk může obohatit svět a být přínosný ostatním. Tím, jak přemýšlí a co dělá.

Workshop

K putovní výstavě patří i doprovodné workshopy, které pořádáte ve školách. Pro koho jsou určeny?

Vhodné jsou pro děti tak od deváté třídy. Jmenují se stejně jako výstava a připravil je náš lektorský tým. Formou zážitkové pedagogiky a her dětem například ukazujeme, co přesně obnášela diskriminace za druhé světové války a jak snadno se člověk ve společnosti mohl stát nežádoucí osobou. Workshop trvá devadesát minut a na jeho konci dávají studenti dohromady aforismy o lidskosti. Ty nejzajímavější z nich budou k vidění také na výstavě.

Jsou dílny vázané na konkrétní předměty?

To určitě ne, obracet se na nás mohou učitelé českého jazyka a literatury, dějepisu, občanské výchovy, ale klidně i přírodních věd. Workshopy lze zapojit třeba do projektových dnů.

Zažila jste při setkáních s dětmi nějaké „aha“ momenty?

Vyjmenovat je všechny by bylo na dlouho. Tím hlavním zjištěním pro mě osobně je, že mladá generace přesně ví, co znamená být dobrým člověkem, ale musí mít příležitost a prostor o tom přemýšlet. Je zapotřebí dát jim trochu kontext toho, co se dělo nebo děje na světě. A je jedno, jestli to je druhá světová válka, válka na Ukrajině, nebo ničení planety. A to se okruhem vracím k jedné z vašich předchozích otázek: V tom spočívá důležitá role rodičů a pedagogů. Musí s dětmi mluvit o tom, co se děje kolem nás, aby nebyly lhostejné. Někdy jsem z těch workshopů úplně nadšená, nemusíme se bát o svět, protože děti mají srdce na správném místě.

Takže si návštěvy škol užíváte?

Určitě, někdy proškolím přímo studenty, aby se mnou workshop lektorovali pro své spolužáky nebo pro děti z jiné třídy. A tohle vrstevnické učení si pak hrozně užívám. Baví mě, jak se úplně promění role a dynamika ve třídě a děti se od sebe učí navzájem.

Tentokrát v Praze

Putovní výstava Já chci být člověk – zpráva Arnošta Lustiga hvězdám a nejen jim se tentokrát koná v Praze od 18. do 24. července 2024. Návštěvníci mohou přijít také na slavnostní zahájení 17. července v 15.00 do Kongresového centra.