Děláme z ředitelů lídry školy

Název Lídr školy odkazuje k pedagogickému leadershipu – co je jeho podstatou? Není to jen název pro něco, co ředitelé stejně intuitivně dělají? 
Ředitelská práce představuje dvě oblasti – manažerské řízení organizace, tomu se věnuje většina ředitelů. Tu druhou část tvoří zodpovědnost za pedagogický proces ve škole a vedení lidí, za rozvoj neustálého vzájemného učení se. Určitě jsou ředitelé, kteří to opravdu intuitivně dělají, ale podle mé zkušenosti ze setkávání s mnoha řediteli to rozhodně nejsou všichni. 

S čím by účastníci a účastnice podle vás měli odcházet? 
Lídrovství není možné se naučit, je k tomu potřeba změnit priority a nahradit řízení lidí vedením. Je to o změně chápání role ředitele školy, jiné přemýšlení o vlastní práci ředitele a o tréninku dovedností, které lídr potřebuje. Být lídrem se nedá naučit, ale můžeme pomoci ovlivnit účastníky a jejich přemýšlení. Pokud se to podaří, dojde k tomu, že přijmou svoji roli jako člověka, jehož hlavním úkolem je pečovat o rozvoj pedagogického procesu ve škole, nikoliv jen o budovu a materiální podmínky. Účastníci by měli odcházet s tím, že jsou na začátku cesty a že se budou učit spolu se svými kolegy celoživotně. 

Je to opravdu tak, že se jako ředitel buď staráte o provozní věci, finance, nebo se zaměřujete na děti a jejich učení? 
Tak to rozhodně být nemůže. Proto je u nás role ředitele tak náročná. Musí zvládat obojí. Dobré je, pokud má možnost se o manažerskou činnost podělit s někým dalším, třeba zástupcem ředitele pro ekonomiku. To ale bohužel nepřipadá v úvahu u malých škol, kterých je u nás veliké množství. Další možností je využití distribuovaného leadershipu – cesta vytváření týmů, které se spolu s ředitelem pedagogickému rozvoji školy a vzájemnému učení se pedagogů věnují. 

Jak se ta mnohost rolí – ředitel-právník, ředitel-personalista, ředitel-finanční manažer, ředitel-správce budovy – propsala do náplně studia v programu Lídr školy? 
Obsah studia je uzpůsoben tak, abychom začínající ředitele nevystavili riziku, že nebudou schopni dodržet ekonomické a právní předpisy. Věnovali jsme se jim ve větší míře hned v prvním roce studia, aby ředitelé získali základní přehled a zároveň kontakty na místa, kde se mohou v případě potřeby poradit. Ve druhém roce studia se naopak budeme převážně věnovat oblastem pedagogického leadershipu, komunikaci, vedení lidí, plánování a rozvoji pedagogického procesu, kultuře školy nebo sdílené školní vizi. 

Do prvního ročníku nastoupilo 72 budoucích ředitelů a ředitelek – pozorujete u nich něco, co mají společné? 
Skupina účastníků prvního ročníku jsou motivovaní lidé. Zvolili si tento typ studia zřejmě právě proto, že jsou si vědomi odpovědnosti za to, aby se žáci v jejich škole učili s chutí v bezpečném prostředí. Mají zájem poznat různé možnosti, jak podpořit svoje učitele i ostatní zaměstnance, jak vytvářet a rozvíjet kulturu bezpečí a spolupráce ve škole. A snaží se dohlédnout až k dětem a procesům ve třídě. 

Vnímáte nějaké posuny, jak u sebe, tak u účastníků, které se odehrály během prvního roku Lídra školy? 
Jako jejich průvodci se učíme společně s nimi. Reflektujeme jednotlivé lekce, využíváme poskytnuté zpětné vazby a snažíme se obsah upravovat tak, abychom účastníkům ukazovali možnou cestu a společně s nimi přemýšleli o tom, jak rozvíjet jejich školu. Vytváříme i prostor pro sdílení a učení se od sebe navzájem. Také účastníky vedeme k tomu, aby si věci ve škole vyzkoušeli a reflektováním hledali další možnosti změn. Podle zpětných vazeb se v mnoha případech posunul pohled na to, které role ředitele jsou důležité a proč a na co nesmí nikdy zapomínat. Uvědomují si důležitost potřeby být opravdu pedagogickým lídrem a postupně budovat učící se organizaci – takovou školu, kde se opravdu učí všichni. 

Součástí učení jsou Aha momenty. Zaznamenala jste nějaké v průběhu prvního roku kurzu? 
Takových momentů pojmenovávali účastníci mnoho a u každého jsou to jiné věci. 

A vaše Aha momenty? 
Jít po malých krocích, zamýšlet se nad tím, jaký mají dopad na učení dětí, nebát se něco zkusit a být srozumitelný v komunikaci. A taky naslouchat a respektovat potřeby účastníků. 

Platí podle vás, že čeští ředitelé a ředitelky jsou „osamělí běžci“? Máte pro to vysvětlení? 
Je to nevyhnutelné? Bohužel myslím, že pro mnoho ředitelů tohle platí. Nemají mnoho možností, jak a s kým sdílet svoje starosti, není k dispozici ani mnoho servisních služeb. Že potřeba sdílení v komunitě vedení škol je veliká, ukazuje i vznik komunity absolventů Ředitele naživo a jejich zájem na sobě stále pracovat a setkávat se s ostatními řediteli. Mně osobně poskytuje takovou možnost komunita Trvalá obnova školy, která vznikla před více než 20 lety z absolventů dlouhodobého vzdělávacího programu TOŠ v rámci programu Dokážu to? Být tedy osamělým běžcem není nevyhnutelné, ale je to také o ochotě nejen v takové komunitě brát, ale také dávat. A mnoho ředitelů zůstává v období, kdy školy spolu více soutěžily (boj o žáky ovlivněný způso- Program Lídr bem financování), místo aby hledaly možnosti spolupráce a vzájemného učení se. 

Jak poznám, že jako ředitel nebo ředitelka dělám svou práci dobře? 
To je docela těžké. Člověk není asi nikdy úplně spokojený. Důležité je, aby děti ve škole byly v bezpečném prostředí, pedagogové měli společnou vizi, společné cíle, a aby se dařilo společnému učení všech. Taky by měla být spokojena většina rodičů (nikdy to nebudou všichni, protože požadavky a představy se dneska hodně liší) a žáci by měli být připraveni na celoživotní učení. A hlavně by měla práce všechny bavit… 

Co byste poradila zájemcům o kvalifikační studia pro výkon funkce ředitelek a ředitelů? Jak si vybrat správné kvalifikační studium? 

To je jednoduché – vyberte si Lídra školy jako start. Jestli děláme svou práci jako průvodci dobře, bude to dobrý start vašeho celoživotního vzdělávání. 

Je něco, na co jako bývalá ředitelka školy vzpomínáte nejraději? 
Třeba na chvíli loučení se školou a slova některých kolegů, kteří hodnotili naši spolupráci jako období, kdy se nejvíc naučili. A pak na to, když žáci ocenili, že teprve na středních školách si uvědomili, že se o ně učitelé u nás ve škole opravdu zajímali a záleželo jim na nich. A taky že jim většina učitelů věřila a podporovala je. 

Co byste vzkázala lidem, kteří přemýšlejí o tom, že by se chtěli stát ředitelem školy? Čím je práce ředitele/ředitelky školy zajímavá? 
Je to náročná práce. V dnešních podmínkách je také vlastně dost nejistá. Ale stejně to stojí za to. Jako učitel můžete ovlivnit učení ve své třídě, dopad vaší práce je na skupinu žáků. Jako ředitel máte mnohem víc možností ovlivňovat, jaká bude vaše škola, jak se v ní bude dařit všem učitelům a všem dětem.