Aby se děti těšily do školy a učitelé měli tu nejlepší práci na světě

Tak zní moto Národního pedagogického institutu ČR. Jak toho ale docílit? Děti se do školy budou těšit, pokud v ní budou zažívat úspěch a najdou tam pro sebe podporu pro růst a samostatnost v dalším životě. Pokud si věci, které se dozvědí, budou schopny propojit s dalšími, které s nimi souvisejí, budou vědět, k čemu jim mohou být užitečné, nebo je to prostě jenom bude bavit a bude se jim líbit, jak věci objevují a řeší se svými kamarády a s učitelkou. Bude je těšit a přijde jim šikovné, že se tím učí hledat otázky i odpovědi a mluvit o tom i s jinými lidmi mimo školu. Učitelé vědí, že nejlepší práce na světě musí být zajímavá a jiskřivá a to se rozhodně děje zejména tehdy, když vidí, že dětem pomáhají spíše klást dobré otázky (na které potom společně hledají odpovědi) než znát odpovědi na otázky, které jim položili oni sami. Vize dobré školy je taková aspirace a závazek školy, kterou si přečteme a jsme schopni uvěřit pedagogickému sboru a zřizovateli, že to dokážou. Že to myslí vážně. Je to taková vize, kterou slyšíme a přejeme si, aby do takové školy chodily naše vlastní děti a vnoučata. Ne proto, aby se dostaly na další školu, tam, kam si teď my, rodiče a prarodiče, myslíme, že by potom měly jít, ale proto, aby tam byly spokojené a uměly si tu spokojenost přenést i do svých dalších životních kroků a etap. Aby se děti těšily do života (a dostaly ve škole co nejlepší návod na jeho používání) a učitelé měli tu nejlepší práci na světě. Protože lepší práce na světě prostě není.

Ivo Jupa

ředitel NPI ČR