ŠVP nemá vznikat v textovém editoru, ale společnou prací učitelů

Modelové školní vzdělávací programy mají školám usnadnit převod revidovaného RVP do každodenní výuky. Jak s nimi pracovat, aby nebyly jen dalším dokumentem? Co všechno stojí za jejich přípravou a jakou podporu školy potřebují? O tom spolu hovoří manažerka tvorby modelových ŠVP Monika Šimonová z Národního pedagogického institutu a Tomáš Řebíček, ředitel ZŠ Lesní v Liberci a jeden z jejich tvůrců.

Monika Šimonová: Modelové ŠVP připravujeme jako metodickou podporu, která má školám pomoci převést požadavky revidovaného RVP do vlastních vzdělávacích programů. Počítáme s tím, že některé školy převezmou celý model a postupně ho budou upravovat, jiné využijí jen části, které odpovídají jejich potřebám. Ty se na modelové ŠVP díváš jako jejich spolutvůrce, ale také jako ředitel školy, která svůj ŠVP upravovala. V čem vidíš jejich největší přínos?

Tomáš Řebíček: Pro mě jako pro ředitele školy je modelový ŠVP především jakýmsi referenčním rámcem. Pomáhá mi porovnat, jestli naši učitelé při tvorbě školního programu uvažují podobně jako autorské týmy pod vedením garantů NPI. Jestli jsme něco důležitého neopomněli. Sám se rád inspiruji existujícími materiály, ale vždycky si je upravuji podle vlastních potřeb. Chápu ovšem, že některé školy modelový ŠVP rády převezmou celý, protože jim poskytne jistotu, že postupují v souladu s požadavky RVP.

Jako tvůrci musíme počítat s velkou různorodostí škol. Jiná je situace malé školy a jiná velké. Ideální by bylo, kdyby každý typ školy našel model přesně pro sebe, ale toho asi v našem systému nejsme schopni dosáhnout.

MŠ: Právě proto jsme při tvorbě modelových ŠVP museli zvolit konkrétní cesty, jak požadavky RVP naplnit. Jejich výběr ale nestačí. Chceme také vysvětlit, jaké úvahy a rozhodnutí za nimi stojí, aby školy mohly posoudit, zda jim daný přístup vyhovuje. Jak důležité je podle tebe, aby učitelé rozuměli nejen výslednému dokumentu, ale také přemýšlení, které k němu vedlo?

TŘ: Je to zásadní. Právě proto vedle modelových ŠVP připravujeme také „Průvodce společným profesním učením s využitím modelových školních vzdělávacích programů“, který má školám ukázat, jak s nimi pracovat. Nejde jen o to převzít hotový dokument, ale porozumět tomu, proč je sestaven právě takto, a společně přemýšlet, co z něj odpovídá potřebám konkrétní školy.

Průvodce stavíme na profesním učení učitelů. Chceme podpořit společnou práci celé sborovny, protože změna nenastane tím, že ředitel pošle jednoho učitele na školení a tím považuje věc za vyřešenou. Učitelé potřebují společně plánovat výuku, diskutovat o tom, co nové kurikulum přináší, a sledovat, jak se změny projevují v učení žáků. Důležité jsou pro nás důkazy o jejich učení – tedy konkrétní práce dětí a pokrok, který dělají. 

Školní kurikulum totiž nevzniká v textovém editoru. Vzniká tím, že lidé ve škole společně přemýšlejí o učení žáků. ŠVP nemá být papír, který vytvoříme jen proto, abychom splnili nějaký požadavek. Má být nástrojem, který naši školu provází a zároveň ji definuje. Když si ho přečtou rodiče, měli by poznat, proč si pro své dítě vybrali právě naši školu, jakým způsobem se v ní bude učit a co zažije.

MŠ: To znamená, že tvorba ŠVP nemůže být jen úkolem koordinátora nebo několika vybraných učitelů. Jakou roli by v celém procesu mělo hrát vedení školy? A co je potřeba udělat, aby se z tvorby dokumentu stala společná práce pedagogického sboru?

TŘ: Ve škole musí být někdo, kdo drží koncepci, hlídá souvislosti a pomáhá ostatním, aby neopomíjeli důležité věci. Nemusí to být vždy ředitel. Může to být zkušený učitel nebo učitelka. Já vnímám ředitele především jako člověka, který poskytuje servis svému týmu. Vytváří podmínky pro společnou práci, profesní učení a rozvoj kultury školy.

Chápu, že učitelé mohou práci na ŠVP vnímat jako další zátěž. Chtějí především učit, já to mám podobně. Ale zároveň musíme rozumět tomu, co učíme, co se v našich oborech mění a proč. Nejde o to vytvořit další papír, ale pochopit podstatu změny a promítnout ji do výuky.

MŠ: Při přípravě modelových ŠVP jsme zpracovávali přibližně dva tisíce připomínek z pilotáže, metodických kabinetů a od dalších partnerů. Ukázalo se, jak důležité je jednotlivé požadavky promýšlet ve vzájemných souvislostech. Na tvorbě modelových ŠVP spolupracují odborníci i s dalšími lidmi ze škol. Co tobě osobně tato spolupráce přináší?

TŘ: Největším přínosem je pro mě možnost spolupracovat s lidmi, kteří se jednotlivým oblastem vzdělávání věnují na celostátní úrovni. Mohu s nimi diskutovat a lépe chápat, proč se určité věci do modelových ŠVP promítají právě takovým způsobem.

Tyto zkušenosti potom přenáším do práce naší školy a do tvorby našich vzdělávacích strategií. Zároveň věřím, že spolupráce funguje oboustranně. My, kteří přicházíme z běžných škol, přinášíme do autorských týmů zkušenosti z každodenní praxe.

MŠ: Jednou z velkých výzev je dostat změny popsané v RVP a ŠVP až do každodenní výuky. Modelové programy ale nemohou obsahovat všechny podrobnosti, které učitel při plánování potřebuje. Proto je doplňujeme tematickými plány pro jednotlivé předměty a ročníky. Jak poznáme, že se změna skutečně promítá do učení žáků?

TŘ: Musíme se mnohem víc dívat na to, co žáci skutečně dělají a jakého pokroku dosahují. Když se s učiteli bavíme o výuce, diskuse někdy skončí u toho, jestli hodina děti bavila. Ale to nestačí. Potřebujeme sledovat jejich práci skrze důkazy o učení žáků, zjišťovat, co se naučili a kam se posouvají.

Pomáhat nám mohou například čtenářské kontinuum nebo další nástroje, které ukazují pokrok žáka. Vím, že je to pro učitele náročné, zvlášť v početných třídách. Ale právě to je důležité, pokud chceme vědět, jestli změny ve vzdělávání skutečně fungují.

MŠ: Vedle modelových ŠVP, průvodce a tematických plánů připravuje NPI také digitální prostředí pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Co by podle tebe mělo školám nabídnout?

TŘ: Především prostředí, ve kterém mohou učitelé společně pracovat. Dnes se často vracíme k textovým dokumentům a tabulkám, ale potřebujeme nástroj, který umožní spolupráci a zároveň dokáže hlídat vazby mezi jednotlivými částmi ŠVP a požadavky RVP. Nástroj testujeme také při tvorbě modelových ŠVP. Počítáme s tím, že v něm budou dostupné modelové programy i metodika, podle které jsme pracovali s klíčovými kompetencemi a dalšími kurikulárními kategoriemi.

MŠ: Při tvorbě modelových ŠVP se objevila ještě jedna možnost, se kterou jsme původně nepočítali. Výstupy z odborných diskusí a práce autorských týmů můžeme využívat také při vývoji umělého asistenta. Školy už dnes umělou inteligenci při tvorbě dokumentů používají. Co by mělo zůstat v rukou učitelů?

TŘ: Především samotné přemýšlení o vzdělávání. Nástroje umělé inteligence ne vždy generují správné výstupy. A pokud bychom chtěli ŠVP jen uložit do šuplíku, můžeme ho nechat napsat umělou inteligencí nebo převzít modelový program. To ale není naším cílem. Potřebujeme, aby učitelé rozuměli tomu, co vytvářejí a proč. Digitální nástroj může práci usnadnit, ale odborné přemýšlení a společnou práci učitelů nenahradí.

MŠ: Školám chceme nabídnout modelové ŠVP, metodické materiály, tematické plány i digitální nástroje. Víme ale, že samotné materiály ke změně výuky nestačí. Co podle tebe školy nejvíce potřebují, aby dokázaly změny skutečně uvést do praxe?

TŘ: Především čas a prostor pro společnou práci. Nestačí, aby si učitelé přečetli nový dokument nebo se seznámili s metodikou. Potřebují o změnách společně mluvit, plánovat výuku, sdílet zkušenosti a vyhodnocovat, co se jim daří a co je potřeba dělat jinak. Důležité také je, aby podpora vycházela ze skutečných potřeb škol a byla využitelná v každodenní praxi. Právě společná práce učitelů je podle mě klíčem k tomu, aby se změny popsané v ŠVP skutečně promítly do výuky a učení žáků.