Škola jako součást komunity

Jednou za měsíc se v Luži, městě se dvěma a půl tisíci obyvateli ležícím třicet kilometrů od Pardubic na kraji Českomoravské vysočiny, sejde skupina lidí. K jednomu stolu usedne starosta města, ředitelka mateřské školy, vedení základní školy, někdy se přidají i neziskové organizace, které ve městě působí. Pravidelné schůzky se osvědčily, řeší se aktuální věci a probírají se také dlouhodobé plány. Na schůzky chodí i romský koordinátor, který ve městě působí už patnáct let.  

„Oslovil mě tehdejší starosta s tím, že by potřeboval pomoct najít lidi na veřejně prospěšné práce a také mi nabídl, jestli bych nechtěl pracovat s místními romskými dětmi,“ říká osmatřicetiletý Ivan Červeňák, který se v Luži narodil, chodil na místní základku a nabídka od starosty přišla pár let po tom, co odmaturoval. Byl v místní romské komunitě známý, už pár let tu měl založenou taneční skupinu zaměřenou na tradiční romské tance. Když si se starostou plácli, vznikla ve městě klubovna, kde se tančilo, ale nabídka se rozšířila i na další volnočasové aktivity, následně i na doučování. Dnes je z klubovny nízkoprahové centrum Cesta, které slouží nejen pro děti a mládež, ale program je tu i pro dospělé. 

V srpnu 2018 přišel do lužské základní školy nový ředitel – Vít Hospodka, a změny pokračovaly. „Pochopil jsem, že škola je hodně vyčerpaná nekomunikací s městem. Přečetl jsem si zápisy z jednání rady města a zastupitelstva a škola byla hodně pranýřovaná. Moje vize proto byla, aby se škola stala součástí života města, aby byla co nejvíce propojená s komunitou a aby fungovala dobře spolupráce se zřizovatelem,“ popisuje ředitel. 

Pověst školy se začala postupně měnit. Důkazem může být třeba to, že dřív sem chodilo necelých 250 dětí a rodiče hledali školy v okolí, dnes má škola tři sta dvacet dětí, z toho sedm desítek romských žáků.  

Bořit předsudky

Když byl přede dvěma lety zvolený nový starosta Ladislav Peterka, kromě jiného se domluvilo zintenzivnění spolupráce Ivana Červeňáka s místní základkou. „Sedám si do třídy během výuky, bavím se s dětmi i učiteli a také chodím do rodin,“ shrnuje romský koordinátor. Dětem pomáhá s adaptací a zajišťuje, aby měla škola i rodiče jasné informace. Škola má díky němu lepší představu o tom, jakou podporu děti konkrétně potřebují. Ivan Červeňák hlídá docházku, připomíná rodičům různé termíny či placení obědů. Průběžně chodí do všech romských rodin ve městě. „Tento přístup se ukázal jako velmi účinný a přispěl k lepší atmosféře nejen mezi žáky, ale i mezi rodiči a učiteli,“ konstatuje ředitel Hospodka.  

Ivan Červeňák si postupně získal důvěru většiny učitelů, rodičů i dětí. Pomáhá bořit předsudky a předcházet zbytečným nedorozuměním a konfliktům jednoduše proto, že děti mají ve škole „svého člověka“ a na něho dají. „Díky němu máme  ucelenější obrázek o dětech a jejich rodiče nás vnímají více jako partnery, takže nás neberou jako někoho, kdo si stále jen na něco stěžuje, pan Červeňák jim mnoho věcí objasní, poradí jim, pomůže,“ vysvětluje Vít Hospodka. 

Ředitel zároveň otevřeně přiznává, že ne všichni učitelé zpočátku s některými jeho kroky souhlasili. Například se zapojením romského koordinátora. „Vím, že nelze přesvědčit každého – proto se zaměřuji na ty, kteří chtějí a postupně tvoří ‚jádro změny‘. S ostatními se snažíme nastavit bezpečné hranice,“ dodává ředitel. 

To ale nebyla jediná změna. Škola se ve spolupráci s městem zapojila do řady projektů, díky kterým se daří modernizovat učebny, rekonstruovat sborovny a kabinety, vybavit novou počítačovou učebnu a postupně se vylepšuje i  zpustlá zahrada, kde dnes mají kromě jiného i venkovní učebnu. Škola také vybudovala plně funkční poradenské pracoviště, v němž působí výchovná poradkyně, preventistka, speciální pedagožka a velkým pomocníkem v prostředí s vyšším podílem sociálně znevýhodněných žáků je i sociální pedagožka. K tomu škola spolupracuje s externími odborníky z neziskovek a zmíněným romským koordinátorem. „Zatím nám chybí psycholog, není jednoduché ho sehnat. Ale v rámci spolupráce s pardubickou organizací Amalthea, z. s., k nám docházejí jejich psychoterapeutky,“ dodává ředitel.  

Tím plány lužské školy nekončí. Do budoucna se chtějí více zaměřit na podporu nadaných dětí, protože právě ty z ekonomicky slabších rodin mají mnohdy menší šanci rozvinout svůj potenciál. Plánuje se také další rozšíření poradenského pracoviště a podpora dětí, které jsou z jakéhokoli důvodu v obtížné situaci. Další oblastí, na níž škola dlouhodobě pracuje, je podporující školní klima a pozitivní přístup žáků k výuce. Učitelé už dnes kladou důraz na třídnické hodiny či jezdí na adaptační kurzy, které pomáhají stmelovat kolektiv a zlepšovat vztahy mezi žáky​.  

Mít úspěch je možné 

V Luži je dobře vidět, jak může škola hrát klíčovou roli nejen ve vzdělávání, ale i v budování a podpoře místní komunity a lepší budoucnosti pro všechny žáky. Zároveň se tu ukazuje, že je možné vytvořit prostředí, ve kterém se každý žák může cítit přijatý a motivovaný k učení. A také, že spolupráce se vyplácí.  

A ještě něco: základní škola se nezajímá jen o žáky ve své škole, ale i o svoje „budoucí děti“, které teprve míří do mateřské školy, a  o žáky, kteří od nich naopak odcházejí a jdou na střední školu nebo učiliště. „Když se blíží doba, kdy by dítě mělo nastoupit do školky, chodím do rodin a říkám jim, kdy je zápis a co všechno to pro rodiče obnáší. Co se týká středních škol, do nich volám nebo tam jezdím, abych věděl, jestli není potřeba s něčím pomoct. Momentálně máme jednoho studenta na střední škole ve Vysokém Mýtě a jednoho v Chrudimi,“ říká romský koordinátor s tím, že příští rok budou mít v Luži svého prvního romského právníka. Chodil na zdejší školu a nyní dokončuje studium práv na Karlově univerzitě v Praze.  

„Mimo jiné chceme, aby se naši absolventi do školy vraceli a ostatním dětem ukazovali, že i ony mohou studovat, mít úspěch, že to jednoduše je možné. Naším cílem je nacházet příležitosti pro dobré věci a tyto dobré věci řetězit,“ uzavírá ředitel školy.